KOMENTÁŘ: Angela Merkel dokázala vybalancovávat složité vztahy evropských mocností

Mnoho Němců Angelu Merkel nazývá „Mutti“, volně přeloženo „mamka“, její role je jednoznačně zásadním klíčovým momentem ve stabilizaci Německa a vztazích Německa, a případně západních evropských zemí s Ruskem. Obě země jsou klíčové jak pro vojenskou, tak ekonomickou stabilitu Evropy. Odchodem Angely Merkel jistě může dojít ke změně pozic Německa vůči Rusku, ale stejně může dojít ke změně pozic vůči Británii nebo Francii.

Mnoho Němců Angelu Merkel nazývá „Mutti“, volně přeloženo „mamka“, její role je jednoznačně zásadním klíčovým momentem ve stabilizaci Německa a vztazích Německa, a případně západních evropských zemí s Ruskem. Obě země jsou klíčové jak pro vojenskou, tak ekonomickou stabilitu Evropy. Odchodem Angely Merkel jistě může dojít ke změně pozic Německa vůči Rusku, ale stejně může dojít ke změně pozic vůči Británii nebo Francii. Zde jsou vyjmenovány klíčové země Evropy, kam by se rádo prosadilo i Polsko.

Německo dokázalo „vyprodukovat“ fenomenální osobnosti v politice, ekonomice i umění. V politice též bohužel! Pokud v politice vynecháme dobu I. a II. světové války, tak jednoznačně Konrad Adenauer, Helmut Kohl i Angela Merkel jsou fenomény své doby a mezinárodní a bezpečnostní politiky. V období fungování kancléřky Angely Merkel došlo k mnoha zásadním momentům, jež mají a budou mít vliv na stabilitu a bezpečnost Evropy.

Sociální demokrat a kancléř Gerhard Schröder byl vzhledem ke svému stranickému původu, jednoznačně levicově orientován. Angela Merkel, původem z Hamburku, a pak žijící v NDR, tedy východním Německu, mohla prosazovat též levicovou politiku, ale její vyrovnanost, jak politická, tak obranně-bezpečnostní, vedla kancléře Helmuta Kohla k tomu, že ji jmenoval svou nástupkyní. A je evidentní, že to byla dobrá volba, neboť dokázala vybalancovávat vztahy mezi Británií, Francií, Polskem, Ruskem, ale i komplikované vztahy Evropy s Tureckem, a to jak politicky, ekonomicky, tak i v oblasti bezpečnosti, tedy armády.

Německý Bundeswehr, tedy německá armáda, je dnes jednou z nejsilnějších a nejmodernějších armád Evropy. Z politických a historických důvodů nevlastní třeba jaderné zbraně jako Francie nebo Británie, ale každopádně se jedná o armádu moderního charakteru a vlastnící nejmodernější výzbroj. Bohužel jak v Německu, tak i v jiných evropských zemích panují historické reminiscence, kdy čím déle do války, tím jsou kolikrát silnější. Příkladem může být například, že při jedné ze slavnostních akcí, které Bundeswehr říká „Zapfenstreich“, po návratu z Afghánistánu, kdy jsou používány pochodně, bylo poukazováno na to, že to dělal wehrmacht. Ale už nebylo řečeno, že historie tohoto aktu je starší, a že například v 50.-90. letech to nikomu nevadilo. Jen se to nyní hodí.

Též je nutno říct, že Německo jako jedna z nejlidnatějších zemí Evropy má i jednu z nejsilnějších armád, jež funguje jednoznačně na demokratických principech a plní na rozdíl třeba od ČR mnohé závazky vůči NATO. V době kancléřství Angely Merkel byla zahájena modernizace tankového vojska na model Leopard 2A7 V (případně 2A7+), přezbrojování mechanizovaných jednotek z BVP Marder na BVP Puma, zavádění dopravního velkokapacitního letounu Airbus A-400 apod.

Německo je též aktivní v námořních technologiích nebo kosmických programech, ať již samostatně, nebo v rámci Evropské agentury. Též je nutné zmínit, že řada důstojníků AČR studovala v Hamburku na škole generálního štábu (Führungs Akademie der Bundeswehr), avšak bohužel tito nejsou tak preferováni, byť studium trvá dva roky, jako absolventi amerických škol po necelém roce absolutoria. Nic proti americkému školství, ale dva a půl roku či necelý rok jsou rozdílem v připravenosti absolventů. Zřejmě by mohlo být zajímavé mít statistiku, kolik a z jakých škol dosáhlo třeba generálských hodností, zřejmě USA a Británie povedou.

Bundeswehr, stejně jako jiné armády vlastnící všechny složky, tedy pozemní síly, letectvo, námořnictvo i speciální síly, musí investovat nemalé finance do udržitelnosti provozu, kdy námořnictvo je jednoznačně nejdražší, letectvo je na druhém místě a pozemní síly jsou nejpočetnější, co se techniky a počtů osob týče. Též logistika je u pozemních sil rozprostřena po celém území, kdežto u letectva a námořnictva jsou tyto momenty sníženy na pobřeží nebo základnové rozmístění letectva, přece jen dolet je větší než dojezd, a jak se říká, kam nevstoupí noha pěšáka, tam není vítězství. Takže pozemní síly musí být uskupeny a organizovány jinak, než letectvo a námořnictvo.

A to je jeden z momentů, jenž se zřejmě především z vnitropolitických důvodů Angele Merkel nepodařil. Sice byly zahájeny modernizační projekty, nebo vývoj nových systémů samostatně či ve spolupráci třeba s Francií, ale na druhou stranu byly rozpočtově omezeny provozní náklady. To vedlo k omezení provozuschopné techniky nebo i kanibalizaci. Uvidíme, jaký bude další vývoj na vnitroněmecké scéně, ale obavy jsou z více pacifistického zaměření nové vlády, nutnosti řešit vnitřní problémy a ilegální imigraci a teprve potom obranné závazky v rámci NATO a EU.

Německo je náš největší soused. A nejen armáda, ale i ekonomika. Za vedení Angely Merkel byly ekonomické vztahy i bezpečnostní vztahy mezi ČR a Německa celkem vyrovnané, samozřejmě s ohledem na téměř 80 milionů Německa a 10,7 milionu obyvatel ČR. Ale v rámci ozbrojených sil jsou vztahy velmi korektní a jak pro Bundeswehr, tak pro AČR jsou minimálně přeshraniční kontakty, tedy kontakty a spolupráce sousedících jednotek, benefitem. A v přeshraničních vztazích je jedno, zda jsou to Němci, Poláci, Slováci nebo Rakušané.

Angela Merkel dokázala v Evropě nastavit obranné a bezpečnostní vztahy, z kterých nyní ČR může jen profitovat, pokud je bude nový německý kancléř dále rozvíjet.