Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Recep Erdogan
Nedělní neomalený projev tureckého prezidenta Recepa Erdogana, který pohrozil Řecku raketovým útokem, zažehl další kolo sporů mezi Tureckem a Řeckem. Otázkou je, jestli situace bude dále eskalovat, nebo horké hlavy alespoň načas vychladnou.
Turecký prezident Recep Erdogan minulý týden v neděli přiložil další polínko do ohně, když Řecku pohrozil raketovým útokem. Je to další díl do mozaiky nevraživosti vůči Řecku, kterému již před časem Erdogan vzkázal, že ,,jedné noci může Turecko přijít", aniž by dále rozvedl, co tím míní. Nicméně Řecko tuto výhrůžku pochopilo dobře. Napětí mezi oběma partnerskými zeměmi NATO stoupá dlouhodobě.
Příčinami jsou teritoriální spory ve východním Středomoří, které se týkají nerostného bohatství. Turecko i Řecko si nárokují práva na průzkum bohatých nalezišť fosilních paliv. Protože Erdogan několikrát vznesl vůči Řecku výhrůžky, že pokud Athény nepřistoupí k diplomatickému řešení situace, čeká je válka, Řecko posiluje své obranné kapacity, což ovšem na druhé straně dále eskaluje rozpory a dráždí ještě více Turecko.
Turecký prezident požaduje, aby se řecké jednotky stáhly ze všech obydlených i neobydlených ostrovů v Egejském moři, Turecko se ostře postavilo proti tomu, aby tam Řecko přemisťovalo svou vojenskou techniku. Erdogan rovněž prohlásil, že pokud se Řecko pokusí koupit zbraně od USA, země jako Turecko nebude rozhodně jen pasivním pozorovatelem.
Mnozí analytikové posuzují rozmíšku mezi Athénami a Ankarou spíše jako ukazování svalů a hlasité výhrůžky, která nemají potenciál přerůst v určitý lokálně uzavřený ozbrojený střet. Turecko čekají v červnu 2023 prezidentské a parlamentní volby a Erdogan tak potřebuje verbálně ukázat dovnitř i navenek sílu rozhodného vůdce. A hledání vnějšího nepřítele, jímž má být právě Řecko, není nikdy k zahození.
Nicméně spor v posledních letech až nebezpečně eskaluje a ozbrojený střet omezeného rozsahu i trvání se nedá úplně smést ze stolu. Můžeme říct, že staré nepřátelství mezi oběma zeměmi ožívá naplno v nových formách a v jiných podmínkách. Zášť mezi oběma zeměmi se datuje mnoho desítek let zpět, která vznikl v důsledku kyperského sporu v roce 1974. Ten je rozdělen na dvě části - převážně řeckou kyperskou republiku a severní tureckou severokyperskou republiku, oba útvary pak rozděluje tzv. zelená linie.
Tyto události historicky zatěžují až dosud řecko-turecké vztahy. Dá se předpokládat, že vyhrocený spor bude pokračovat dál, protože Řecko projevilo zájem o americké stíhače F-35, s nimiž původně Turecko také počítalo, než bylo z programu vyřazeno, protože si pořídilo ruský systém protivzdušné obrany S-400.
Vzhledem k tomu, že Turecko i Řecko jsou členy NATO, je nabíledni, aby se zmíněné rozpory, které zatěžují vývoj vzájemných vztahů, řešily výhradně diplomatickou cestou. K ní opakované vyzývá řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, protože podle něho Turecko nejen podemílá autoritu NATO, ale podrývá současně regionální stabilitu ve východním Středomoří.
Naděje na uklidnění jistě existuje - až bude v Turecku po volbách a Erdogan tak stvrdí svou pozici. Pak je možné zasednout za jednací stůl a debatovat o pevném rozhraničení vlivu, pokud o to samozřejmě budou mít obě strany zájem.