KOMENTÁŘ: Bezskrupulózní imperátor, který jde přes mrtvoly. ,,Mírotvůrce" Putin odhalil světu svou pravou tvář

Dalo se to vlastně očekávat. Uznáním nezávislosti Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky si Vladimir Putin záměrně vytvořil předpolí pro vojenský zásah na východě Ukrajiny, který bude považovat nyní již za legitimní. Putin tak ukázal celému světu svou pravou tvář - imperátora, který jde přes mrtvoly, pokud má zájem o určité území.

Není to zrovna povzbudivá zpráva pro celý demokratický svět, pro Ukrajinu už vůbec ne. Ruský prezident Vladimir Putin uznal nezávislost pseudorepublik v Donbasu a vytvořil tak předpolí pro ruský ,,legitimní" vojenský zásah. Opakuje se v podstatě scénář anexe Krymu, chybí akorát halasný řev, že v Donbasu úpí hodní Rusové pod nadvládou zlých Ukrajinců.

Putin využívá v útocích proti Ukrajině všech prostředků - demagogie, nesmyslů, lží a fantastických konstrukcí. Zpochybnil také státnost Ukrajiny, prohlásil, že tato země je historickou součástí Ruska (jak na to přišel?), proto si zde může dovolit vojensky zasáhnout. Kdybychom měli akceptovat stejný mustr, pak si mohlo Maďarsko činit teritoriální nároky (které ve skutečnosti neexistují) na Slovensko, Švédsko na Finsko, které tvořilo jeho součást přibližně 700 let a tak dále. Můžeme mít k Ukrajině nespočet připomínek, ale platí, že to je suverénní stát a Rusko ani jiná mocnost nemá na jeho území co dělat.

K pochopení geneze celého konfliktu se musíme vrátit o 8 let dříve, k ukrajinské politické krizi. Ruský prezident Vladimir Putin se tehdy zalekl toho, že po masových demonstracích, po nichž ukrajinská hlava státu Viktor Janukovič skončila a uprchla ze země pryč, Ukrajina nabere prozápadní směr. Putin vysvětloval tzv. Euromajdan jako politický převrat, který šel na ruku Západu, přitom na začátku byla nespokojenost obyčejných Ukrajinců, kteří projevili veřejný nesouhlas s tím, že Janukovič pozastavil asociační dohodu s EU. V této situaci se Putin rozhodl pod různými záminkami ,,alespoň" anektovat Krym, a druhotně zcela záměrně uměla rozpoutal již zmíněný konflikt na Donbasu.

A od toho se pak odvíjí další děje na východní Ukrajině. Když Putin oznámil, že uznává nezávislost povstaleckých republik, které plní roli ruského trojského koně na cizím území, bylo jasné, že si připravuje půdu pro vojenskou intervenci, kterou takticky zahalí do hávu mírotvorné operace. Jak také jinak, že, hlavně aby nebyl v roli agresora. Jde mu o zlegalizování ruské vojenské přítomnosti a trvalé obsazení východní Ukrajiny.

Pokud Ukrajina bude útočit na dvě povstalecké pseudorepubliky, bude to podle Putina dávat ruské armádě nyní plné právo legitimně zasáhnout proti ukrajinské armádě, protože toto území již Rusko považuje za své. Že se porušuje mezinárodní právo, na to kremelský imperátor hledí pramálo, účel světí prostředky, což pro ruský teritoriální expanzionismus platilo vždy. Identický scénář z Krymu se pak může opakovat nejen na východní Evropě, ale i jinde, kdy se mohou z ukrajinského suverénního území postupně odlupovat další oblasti. Proto Putin nemyslí na plošný útok na Ukrajinu, zisky mu přináší právě tato velmi dobře zvolená subverzivní taktika.

Aby se zabránilo další ruské územní expanzi na půdě suverénního státu, musí jednat především západní společenství a NATO. A musí jednat tvrdě. Je nutno učinit takové kroky, které dají zřetelně Putinovi najevo, že si nemůže dovolit svévolně narušovat teritoriální integritu Ukrajiny a část jejího území okupovat pod nejrůznějšími záminkami. Pokud se tak nestane, bezskrupulózní imperátor půjde ještě dál, než ho zastaví reálná síla. Protože síla je jediné, čemu Putin rozumí.