KOMENTÁŘ: Boj o Lipavského. Dá Ústavní soud razítko na posun k prezidentskému systému?

Už je to oficiální. Miloš Zeman vydal stanovisko, kde zdůvodňuje, že nebude jmenovat kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského. Je nanejvýš pravděpodobné, že premiér Petr Fiala bude muset podat kompetenční žalobu na prezidenta a celá věc skončí o Ústavního soudu.

Dalo se to očekávat z vyjádření Jana Lipavského, který působil po rozhovorech v Lánech s prezidentem republiky sklesle a dával víceméně vyhýbavé odpovědi novinářům. Nechtěl odpovědět na otázku, zda mu Miloš Zeman dal jasné znamení, že ho nejmenuje. Nyní je to ale už oficiální: Prezident Zeman se rozhodl nejmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí, protože podle něho postrádá potřebnou kvalifikaci k výkonu této funkce a chybí mu zkušenosti v dané oblasti. To je však oficiální verze, tou neoficiální je Lipavského ,,vlažný" vztah k Izraeli a aktivní angažmá proti ruské účasti v dostavbě Dukovan a další ,,protiruské" kroky, které vždy Zeman nese se značnou nelibostí.

Na druhé straně je zřejmé, že Petrovi Fialovi nezbyde v této situaci nic jiného než podat kompetenční žalobu k ÚS, aby se jednou provždy vyjasnilo, co prezident vlastně může a co již překračuje jeho Ústavou sveřené pravomoci. Předseda ODS nemá ani jinou možnost, pokud chce působit jako rozhodný lídr, který si stojí za svou věcí, protože jinak by vypadal před svými voliči jako slaboch, který si neumí zjednat pořádek. A byly by také nastaveny hned na začátku tímto způsobem vztahy Fiala-Zeman, tedy podobně jako v případě Zeman-Babiš, kdy předseda ANO v důležitých jednáních s prezidentem pravidelně působil jako povolná loutka a ne jako suverénní předseda vlády.

Zdánlivě se jedná o ,,standardní" kompetenční žalobu na prezidenta, která však může mít dalekosáhlé následky, především pak má s definitivní platností autoritativně rozhodnout, jestli má pravdu ve sporu Fiala, nebo Zeman. Většina ústavních právníků se shoduje v tom, že prezident Lipavského jmenovat musí, protože jej navrhl premiér Fiala a Zeman nemá z dikce ústavy jinou možnost než bývalého poslance jmenovat do funkce, ať si o něm myslí cokoliv.

Pokud by však ÚS potvrdil verzi, s níž nejnověji přišel Miloš Zeman, bylo by to jasné znamení toho, že se ČR posunula o krok blíž prezidentskému systému, o který mimochodem Zeman na začátku svého prvního volebního období, posílen vítězstvím v přímé volbě, usiloval, a už ne zavedenou parlamentní demokracii s tradičně silnou rolí předsedy vlády.

Bylo by to neklamné znamení toho, že by si současný prezident, ale i jakýkoliv jeho nástupce mohl přisvojit takové pravomoci, které mu zkrátka z dikce jednotlivých ústavních článků nepřísluší a ani příslušet nemohou. ÚS by vzkázal celé politické reprezentaci i lidem, že premiér, vzešlý z voleb standardní parlamentní demokracie, ztrácí jednu ze svých klíčových pravomocí - tedy nezcizitelné právo vybrat si do vlády člověka, kterého tam chce mít, jemuž věří, ale kdykoliv může přitom narazit na vzpurnost a sveřepost hlavy státu, a je nyní jedno, jestli funkci prezidenta vykonává právě Zeman, nebo někdo jiný.

ÚS tak musí rozhodnout ve prospěch Fialy a vlády, protože pokud by se tak nestalo, bylo by zaděláno na velmi nebezpečný precedens do budoucna a došlo by rovněž k oslabení tradičních parlamentnědemokratických mechanismů.