KOMENTÁŘ: Co nastane, když nebude plyn z Ruska?

KOMENTÁŘ: Co nastane, když nebude plyn z Ruska?
Autor fotografie: Pixabay
13 / 07 / 2022, 14:00

Plynovod Nord Stream 1 zahájil odstávku a Evropa se ocitá bez dodávek plynu tímto plynovodem. Musí si vystačit se zásobami nebo dodávkami z jiných regionů. S ohledem na převážně teplé počasí, byť podprůměrné, to nyní není, alespoň ve vztahu k domácnostem problém. Otázkou je, co nastane, pokud i po termínu ukončení odstávky Nord Stream 1 (NS1) nebude plyn dodáván, jak se obávají politici a spotřebitelé. Prognózy nejsou příliš optimistické.

Od 11. července 2022 má plynovod NS1 odstávku a po dobu této odstávky nebude tímto plynovodem do Evropy proudit žádný plyn z Ruska. Pokud by byla situace normální, nic zásadního by se nedělo – k odstávkám dochází pravidelně a nejsou ničím neobvyklým, odstávky probíhají na všech plynovodech nikoli jen na NS1. Neobvyklé jsou ale okolnosti a geopolitické návaznosti, které mohou a pravděpodobně i budou mít zásadní dopad na ekonomiky evropských států a zejména na ČR, která je na dovozu plynu závislá z 99 %.

Ujištění našich politiků a jejich náměstků nelze brát seriózně – veškerá prohlášení jsou vágní, nikterak konkrétní a svědčí jen o tom, že vláda při hraní si na vojáky podcenila domácí situaci a nyní se snaží konejšit bublající nespokojenost ve společnosti.

Na dovozu plynu nejsou závislé jen domácnosti, ale plyn je nezbytný pro sklářský průmysl, pro težký průmysl, pro výrobu hnojiv a pro zemědělství.

Jak nás může zasáhnout výpadek dodávek plynu – nebo nedej bože uskutečnění myšlenky na úplné odstřihnutí se o ruského plynu? Odpověď je jednoduchá. Zásadně. Těžko bychom hledali odvětví, které zemní plyn nevyužívá. Proto není možné se omezit na doporučení „občané, nebudete tolik topit a oblečte si svetry a zvykejte si na nižší teploty“. Je zřejmé, že vládě nedošlo, že zemní plyn neslouží jen k vytápění, ale používá se při výrobě elektřiny, velmi důležitý je v chemickém průmyslu při výrobě hnojiv, jsou na něm závislé pekárny. Na spotřebu domácností připadá cca 36 procent a na průmysl 39 procent z celkového objemu plynu (bez započtení spotřeby plynu v elektrárnách a teplárnách). Celá čtvrtina spotřeby plynu v průmyslu jde za skláři, výrobou cementu, vápna a omítek. Plyn je potřeba v potravinářství, chemický průmysl spotřebovává osminu průmyslové spotřeby.

Nedostatek plynu bude také znamenat růst cen, nejen plynu ale v podstatě všeho, potravinami počínaje, stavebním materiálem a energiemi konče. Roztáčí se dále spirála inflace, která je už i tak rekordní. Likviduje se průmysl, již nyní bankrotují tisíce firem, protože nejsou schopny platit za odebrané energie. Z takového šoku se náš, už tak těžce zkoušený, průmysl a obyvatelstvo vzpamatuje těžko. Zaniknou tradiční výroby a průmyslová odvětví, což se samozřejmě dříve nebo později projeví v dalších navazujících odvětvích. Vše popadá jako domino.

Pokud plyn nebude dodáván jen po dobu ohlášené odstávky, nic tak světoborného se nestane, horší to bude, pokud se dodávky po ukončení odstávky neobnoví v plném rozsahu anebo dojde k jeho kompletnímu vypnutí. Jak se zachová Rusko nyní těžko předvídat, zbývá jen doufat, že i Rusko potřebuje export svého plynu.  

Vypnutí ruského plynu by bohužel znamenalo, že nastane velká recese, nebude z čeho přispívat občanům nebo pomáhat Ukrajině, nebo třeba se snažit posilovat vlastní bezpečnost. Zkrátka na to republika nebude mít peníze. I když – ona už je nemá dnes a veškerá pomoc vlády ve formě sociálních přídavků je v zásadě jen dalším zadlužováním státu. Namísto, aby se odstranily příčiny, řeší se nedůsledně a nesystematicky důsledky.

Nakolik se naplní sliby našich politiků ohledně solidarity a vzájemné výpomoci mezi státy EU to budeme moci vyhodnotit nejdříve na podzim. Z logiky věci si však troufáme odhadovat, že solidarita zůstane jen na papíře, bude jen nad rámec toho, co konkrétní státy nespotřebují. Každý stát a politik zodpovědný vůči svým voličům i vůči sobě bude zvažovat každé euro, každý kubík plynu, každou formu pomoci, kterou poskytne, protože nebude mít zájem na omezování vlastního průmyslu ani obyvatelstva, protože jakákoli nespokojenost průmyslu a obyvatelstva je politickou sebevraždou.

Vlády okolních státu činí konkrétní opatření k ochraně svého průmyslu, naše vláda zatím jen moralizuje a výsledky jejího „snažení“ vidět nejsou. Otázkou je, zda tuto situaci přežije náš průmysl a obyvatelstvo nebo naše vláda.

 

Autor: Anna Binderová, dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace