Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Vladimir Putin
Pochod na Moskvu a s ním spojené události z minulého týdne ukázaly, že Jevgenij Prigožin, zakladatel Wagnerovy skupiny, jasně odhalil slabiny nejvyššího politického a vojenského vedení Kremlu.
Jevgenij Prigožin vzbudil koncem minulého týdne pozornost všech světových médií i politiků po celém světě. ,,Putinův šéfkuchař" Prigožin, který byl v poslední době velkým kritikem ruského ministerstva obrany a jejího šéfa Sergeje Šojgua, vyhlásil pochod na Moskvu, pokud ze ním nepřijede zmíněný ministr obrany a náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov. Wagnerovci vyhlásili kontrolu nad Rostovem, když už se objevili i ve Voroněži, panovala velká obava, že odtud by jejich další kroky mohly vést na Moskvu. Ta se záhy zhmotnila a ruské hlavní město učinilo nevídaná mimořádná bezpečnostní opatření a mnozí již počítali s tím, že dojde ke krveprolití v moskevských ulicích.
Nicméně se tak nestalo, protože běloruský prezident Alexandr Lukašenko zprostředkoval alespoň dočasný mír mezi Prigožinem a Kremlem a zakladatel nájemných hrdlořezů dal pochod na Moskvu zastavit. Prigožin by tak velmi pravděpodobně učinil i bez prostředkování běloruského prezidenta, chtěl totiž zřejmě takovými prostředky, tedy demonstrací síly ukázat na panující rozpory mezi ním a nejvyšším vojenským vedením, které ztělesňuje ,,nenáviděný" ministr obrany Šojgu. A také krajními prostředky si vynutit nápravu, tedy odchod obou mužů z jejich funkcí. Ostatně Prigožin si ve videích stěžoval, že se v tomto směru nic neděje a jeho zloba rostla, až přerostla únosnou mez.
Byly tam i jiné motivy, které přiměly Prigožina k demonstraci síly v krajní podobě. Ministerstvo obrany chtělo se všemi soukromými armádam podepsat smlouvu, které by je de facto převedlo pod kontrolu silového rezortu. Podle ministerstva obrany šlo o to, aby se celkově zvýšila efektivita ruské armády a dobrovolnické formace získaly legální či právní status. Je jasné, že v případě Wagnerovců se jednalo nad nimi zřídit dohled, protože jde o skupinu, která je v chování značně nepředvídatelná včetně Prigožina, a pak mezi ní a Putinem existují dlouhodobější rozpory. A pak se také Wagnerovci se obávali, že budou rozpuštěni.
Co nicméně plyne z Prigožinovy dočasně rozmáchlé avanturistické akce? Ukázala jasně na Putinovu slabost. Prigožin a jeho muži mířili na Moskvu a ruské vrcholné politické a vojenské vedení se nezmohlo na to, aby konvoje zastavilo, paralyzovalo či zlikvidovalo ještě před Moskvou. Místo toho byla činěna opatření přímo v Moskvě a trpně se čekalo na to, až vzbouřenci vtrhnou do ruského hlavního města a možná rozpoutají krvavý rej. Jen si představme, že by podobná vzpoura vznikla například USA a některé vojenské oddíly by táhly například na Washington. Také by se čekalo na to, až do hlavního města USA dorazí a nečinila by se žádná opatření k likvidaci těchto vzbouřených jednotek? Asi těžko představitelné.
Jasně bylo na Prigožinově vzpouře ukázáno, jak je ve skutečnosti křehká Putinova moc, protože desítky tisíc ruských vojáků bojují na ukrajinské frontě, a je dost možné, že by se zejména policejní oddíly i pár tisicům Wagnerovcům prostě neubránily. O to hůře, že by se mohly některé z nich připojit ke vzbouřencům, jak to mimochodem již předtím oznámily určité ruské ozbrojené oddíly. Hovoříme samozřejmě hypoteticky, ale pokud by se Prigožinovi podařilo zdárně dokončit vojenský puč a zmocnit se Moskvy a přimět, aby se většina vojáků přidala na jeho stranu, tak by zcela opanoval situaci, a to nikoliv za pár dní, ale vlastně za několik hodin.
O současném vedoucím ruském politickém establishmentu to vypovídá, že jeho pozice není rozhodně pevná a události okolo ,,operetního puče", zosnovaném Prigožinem, jednoznačně oslabují Putinovu pozici. Podruhé si toto ruská hlava státu už nemůže dovolit a musí ukázat tvrdou ruku. Pod dohledem chce mít především Prigožina, kterému se sice slíbila beztrestnost, ale podle agentury TASS, která se odvolala na svůj zdroj, je nadále vyšetřován ve věci vzpoury. Kremelský vládce totiž zradu neodpouští, zatím se má ale Prigožin přesunout do Běloruska, kde bude každopádně Putinovi i Lukašenkovi, s nímž se dlouhá léta zná, viditelně na očích.
Pochod na Moskvu odhalil slabiny ve vládnutí politického a vojenského vedení Kremlu, o tom není pochyb. Na druhé straně alespoň krátkodobě posílil Ukrajinu, protože na určitý čas došlo k demoralizaci a dezorientaci některých ruských vojenských jednotek, které vůbec nevěděly, co se vlastně děje.