Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Vladimir Putin
Ruské zpravodajské služby zůstávají aktivní a nebezpečné i přes masivní vyhošťování zpravodajských důstojníků pod diplomatickým krytím. Závěry o jejich neschopnosti by tak mohly být velmi zavádějící.
Na pondělní bezpečnostní konferenci pořádané v Poslanecké sněmovně poslancem Žáčkem nastínili ředitelé zpravodajských služeb a NÚKIBu aktuální bezpečnostní hrozby a jejich pohled na válku na Ukrajině. Po dlouhé době se tak mohla veřejnost dozvědět, na jaké oblasti se zpravodajské služby zaměřují, aby zajistily bezpečnost České republiky.
Po vlně vyhošťování z května loňského roku nejsou podle ředitele BIS ruské zpravodajské služby schopny provádět žádné významné zpravodajské akce a je pro ně obtížné vést i operace technického charakteru nebo sledovací operace. Vzhledem k protiruským sankcím, omezenému vydávání viz a uzavření leteckého prostoru mají ztížené podmínky i ruští zpravodajci působící pod krytím obchodníků, novinářů nebo zástupců ruských firem. Naopak hrozí útoky z kyberprostoru, dezinformace nebo zneužití migrační vlny k posílání agentů ruských služeb k provedení teroristického útoku.
Již 18. března jsme se v našem článku “Ruská invaze na Ukrajinu přináší nové bezpečnostní výzvy a úkoly pro české kontrarozvědky” velmi podrobně těmto výzvám věnovali, stejně jako zhruba před týdnem popisu pravděpodobných kybernetických aktivit služeb Ruské federace. Na rozdíl od vyjádření ředitele BIS naše analýzy nepodceňují ruské zpravodajské služby a netvrdí o nich, že nejsou schopny provádět žádné významné operace. Důvodů je vícero. Vyhoštěním řady diplomatů mohlo dojít k omezení zpravodajských aktivit, které byly vedeny z velvyslanectví (a po uzavření konzulátů v Brně a Karlových Varech i z nich), rozhodně ale nedošlo k omezení aktivit na ambasádě a konzulátech nezávislých. Připomeňme případ Vrbětice, kdy BIS neměla v roce 2014 o činnosti speciální jednotky GRU 29155 žádné informace. A to musíme předpokládat, že GRU nějakou dobu útok na vrbětický sklad připravovala, bezpochyby i tak, že si v dostatečném časovém předstihu terén prohlédla a operaci připravila. Na činnost GRU přišla BIS náhodou v roce 2019 po vyšetřování a odhalení atentátníků na dvojitého agenta Skripala a rozkrytí modu operandi z této salisburské akce.
Je téměř jisté, že s touto zpravodajskou operací GRU nemělo ruské velvyslanectví v České republice žádnou spojitost a téměř jistě o ní vůbec nevědělo, a to až do doby, než byly informace o ní poskytnuty novinářům.
Zpravodajci pod krytím diplomatů působící na zastupitelském úřadě plnili bezpochyby zpravodajské úkoly, ale primárně z pozic diplomatů. Je naivní si myslet, že z těchto „diplomatů” se rekrutovali členové tzv. „trolí farmy” nebo že se podíleli na extra utajovaných operacích. Kyberprostor jeglobální, a to je jeho úžasnou vlastností. Není potřeba nikoho vysílat na nepřátelské území, blokovat jím místa určená pro potřebnější aktivity a platit mu služební náhrady a diety diplomata – svoji činnost odvede s pomocí VPN i z chatrče na vzdáleném konci světa. Také se nebudou tito diplomaté-zpravodajci podílet na utajovaných operacích, neboť jsou si vědomi, že mohou být v hledáčku místní kontrarozvědky. Tedy pokud ji považují za dostatečně kvalitní a nebezpečnou.
Vypovězením diplomatů (ne všichni vypovězení totiž byli zpravodajci) došlo jednoznačně k omezení aktivit nejen diplomatických, ale i těch zpravodajských prováděných z ambasády. To se ale stalo v květnu loňského roku. Od té doby měla Moskva dostatek času vyhoštěné zpravodajce nahradit. Například těmi, kteří nepracují na ambasádě, ale začali pracovat v České republice pod jiným krytím. Anebo posílili ruské zpravodajské kapacity z jiné země schengenského prostoru, třeba z Vídně. Rakousko, narozdíl od některých dalších okolních zemí, se v rámci solidarity s Ukrajinou spokojilo s vyhoštěním jen 4 ruských diplomatů-zpravodajců. Přitom počet ruských diplomatů a vysoká aktivita ruských, resp. sovětských zpravodajských služeb v Rakousku je známa od dob studené války.
Po útěku nelegála, agenta GRU Roberta Rachardža, v roce 2009 a následném vyhoštění některých diplomatů-zpravodajců GRU kontrarozvědka BIS tvrdila, že zásadním způsobem narušila aktivity GRU na území ČR. To ale výbuch skladu ve Vrběticích nepotvrzuje, spíše naopak se zdá, že aktivity GRU z nelegálních pozic nebyly vůbec dotčeny a že informace prezentované BIS o snížení hrozbyse opíraly o nepodložená fakta a nezakládaly se na objektivním zhodnocení zpravodajské situace.
Na konferenci také zaznělo varování před mohutnou vlnou dezinformací. Ty rozhodně nelze podceňovat. Není třeba je ale ani přeceňovat. Český národ není hloupý a v posledních týdnech nezhloupl, aby se nějak radikálně zvedla účinnost dezinformací. Ve společnosti existuje stálá, zhruba pořád stejně velká množina těch, kteří jsou náchylní k ovlivnění dezinformacemi. Probíhající válka generuje mnoho dezinformací (a nepleťme si je s informacemi, které se týkají válečné propagandy, byť někdy mohou splývat) a jsou součástí boje obou stran. Historicky se na využívání dezinformací a propagandy nic nezměnilo – kromě způsobu jejich šíření. Dnes pro jejich šíření výborně funguje internet, zejména sociální sítě. Jejich odběratelé ale budou pořád ti samí členové těch samých sociálních bublin. Občas s šířením dezinformacípomohou i velmi známá a rozšířená média. Toukázala například nedávná informace o údajném zničení systému S-300, který Slovensko poskytlo Ukrajině, nebo informace o dobytí Mariupolu převzatá médii z facebookového profilu mariupolských mariňáků, který byl ovšem předtím převzat a k tomuto účelu zneužit ruskou stranou. To jsou ale přímé důsledky války, které nebudou trvat věčně, a s koncem ruské agrese na Ukrajinu se množství a obsah dezinformací vrátí zpět do předválečného stavu.
Možná měla být vyjádření ředitele civilní kontrarozvědky na bezpečnostní konferenci uklidněním veřejnosti. Pro odbornou veřejnost ale přináší spíše otazníky. K přílišnému vyzdvihování významu dezinformací nebo podceňování schopností ruských služeb z důvodu snížení diplomatického personálu na ruském velvyslanectví se nedávno vyjádřil například bezpečnostní analytik, prorektor CEVRO institutu a poradce premiéra Fialy pan Tomáš Pojar v Českém rozhlase plus. Spíše se zdá, že někdy je prostě přání otcem myšlenky.
Ruské služby SVR a GRU není radno podceňovat. Ani dnes, v době války na Ukrajině, nemají tyto služby nějaké zásadně odlišné cíle oproti předválečné situaci. Střední Evropa včetně České republiky mezi ně určitě patří (ukrajinský prostor je totiž v působnosti kontrarozvědky FSB, a to z důvodu, že Rusko nikdy nepřijalo myšlenku, že by se nejednalo o domácí teritorium). Pro GRU i SVR je spektrum zájmu poměrně lehce odhadnutelné, od informací o vývoji politiky ČR, EU a NATO až po podrobnosti o vojenských dodávkách na Ukrajinu.
Velmocenské aktivity Kremlu vždy nutily ruské zpravodajské služby pracovat trvale na všech frontách a cílech. Bylo by špatné, kdybychom se uchlácholili vlastním přesvědčením, že jejich schopnosti vést zpravodajské operace jsou omezené. To by boj naší kontrarozvědky mohl skončit obdobnou blamáží, jakou byla aféra ricin.
Autor: Martin Svoboda