KOMENTÁŘ: Erdogan ustoupil, Finsko míří do NATO, u Švédska ještě bude dělat drahoty

31. 03. 202316:00

KOMENTÁŘ: Erdogan ustoupil, Finsko míří do NATO, u Švédska ještě bude dělat drahoty

foto: flickr (CC BY-ND 2.0)/Recep Erdogan

Turecký parlament ratifikoval všemi poslanci vstup Finska do NATO, čeká se ještě na Švédsko. U něj bude chtít turecký prezident Recep Erdogan získat co možná nejvíc ústupků, nicméně se předpokládá, že vstup do Severoatlantické aliance schválí rovněž.

Turecký parlament schválil ve čtvrtek jednomyslně vstup Finska do NATO. Jde o klíčovou proceduru, bez níž by oba severské státy nemohly být členy Severoatlantické aliance. Nyní zbývá do kompletní mozaiky ještě jeden kamínek - Švédsko. U obou států si chtěl Erdogan vydobýt patřičné ústupky ve světle blížících se prezidentských a parlamentních voleb, které čekají Turecko v létě.

Erdoganovi leželo více než Finsko v žaludku právě Švédsko. I když se dá předpokládat, že i jeho vstup do NATO bude schválen tureckým parlamentem, Ankara může Stockholmu ještě znepříjemnit život. Bodem sváru, který je především uměle živen Tureckem, je obvinění ze strany Erdogana, že Švédsko (v menší míře pak i Finsko) poskytuje útočiště významným představitelům Strany kurdských pracujících (PKK), kterou považuje Turecko za teroristickou organizaci (ale to i USA a EU), která se musí potírat.

V případě Švédska Erdogan rovněž namítá (a to značně alibisticky), že kurdské straně dodává i zbraně, a to včetně dronů a dalších moderních bojových prostředků. Erdogan už vyzval švédskou stranu, aby vydala Ankaře vybrané politické činitele PKK, s nimiž by se však v Turecku konal zřejmě rychlý proces.

Erdogan chce hraním severské, nyní tedy hlavně švédské karty odtrhnout pozornost od domácích problémů, které jsou nemalé. Země se potácí v hospodářské krizi, svírá ji supervysoká inflace (80 %), závratně rostoucí ceny a všudypřítomné fronty na zboží. To na druhé straně není nejlepší vstupenka k tomu jít do voleb a voličům představovat ekonomické úspěchy rázně podloženými domácí mantrou soběstačnosti.

Erdogan tak chce cíleně vytvořit kouřovou clonu a domácímu publiku předvést alespoň na mezinárodním poli rozhodnost vůdce, který bojuje proti teroristické organizaci, která vede dlouhodobou ozbrojenou bitvu na jihovýchodě Turecka za kurdskou nezávislost. Na druhou stranu stranu je také zřejmé, že když turecký parlament ratifikoval vstup Finska do NATO, nakonec Ankara i u Švédska ustoupí. Pokud by Turecko schválilo vstup jen u jedné severské země, vytvořil by se velký tlak ze strany ostatních členů a svéřepost a mnohdy neústupnost v případě Erdogana by se nemusela Turecku vůbec vyplatit.

Ještě nějakou dobu však bude Erdogan hrát směrem k domácímu publiku předvolební šarádu, která v pravý čas skončí. Otázkou je, jestli to tureckému samovládci stálo za to, protože objektivně si žádné relevantní ústupky nevydobyl.