KOMENTÁŘ: Evropská komise chce chránit kaluže – aby dále omezila držení zbraní

KOMENTÁŘ: Evropská komise chce chránit kaluže – aby dále omezila držení zbraní
06 / 07 / 2020, 12:45

Olovo volovo. Evropská komise se zahryzla do tématu údajné škodlivosti olova obsaženého ve střelách a snaží se využít tématu ochrany přírody k dalšímu omezování zbraně legálně držících střelců, v tomto případě především myslivců. Aby si své nesmyslné a nepodložené tažení pojistila, vede ho rovnou dvěma směry. Jednak spustila proces, jehož výsledkem má být všeobecný zákaz olova ve střelách, což, pokud jí to politici dovolí, bude mít velmi vážné důsledky mj. i pro ozbrojené a bezpečnostní síly. Druhý proces nese znaky velmi trapné parodie a i sveřepí obhájci pokrokových nápadů bruselských institucí by měli otevřít oči. Zjistí, že jejich bílá koule čím dál více připomíná černou krychli.

Kromě místy skutečně absurdního zpřísnění tzv. zbraňové směrnice, jejíž implementace do národních legislativ právě probíhá (přes nesmyslně šibeniční termín, jímž bylo září 2018) a Evropská komise vyhrožuje podle ustaveného systému pokutami, nepolevuje ani úsilí směrem k "nebezpečnému" olovu ve střelách, které se vrací na stůl s železnou nepravidelností, jak jej útroby bruselských skleněných paláců postupně přežvykují a vstřebávají.

Podobně jako v případě obecnější směrnice se přitom v případě České republiky unijní pokrok vlamuje do otevřených dveří. Jeho obecným a velkými médii pokaždé zmiňovaným cílem je ochrana mokřadů. Což zní chvályhodně. Taková cenná území, životní prostředí pro mnoho vzácných druhů fauny i flóry je třeba co nejlépe chránit. Problém je přirozeně skryt v detailu, a tím detailem je definice mokřadu. Platný český zákon o zbraních a střelivu není dokonalý, protože žádný zákon na světě nebyl, není a nebude dokonalý, ale je hodnocen jako rozumně přísný, a sám o sobě zajišťuje, že kritizovaná směrnice byla v našem prostředí z většiny racionální části svého obsahu implementována, ještě než vůbec někoho napadlo, že by ji začal psát. A podobně Česká republika také chrání své mokřady a zakazuje v nich střelbu olověnými broky již od roku 2011. Jde o 14 lokalit na území národních parků a přírodních rezervací, o jejichž hodnotě a potřebě co nejvyšší ochrany málokdo pochybuje.

Jenomže Evropské komisi pranic nejde o nějaké mokřady a jejich obojživelné nebo jiné obyvatelstvo. Skutečným cílem, jak o tom od roku 2015 varovně píší různé potenciálně postižené spolky a instituce, jsou střelci samotní, zde tedy myslivci, lovci užívající střelné zbraně pro lov zvěře ve volné přírodě. To je jistě samo o sobě trnem v oku citlivějším zástupcům druhu homo sapiens sapiens, podle nichž je zvíře také člověk, a když už chceme jíst maso, můžeme si ho přece koupit v supermarketu. Ale ještě více je to trnem v oku Evropské komisi, a především nástrojem pro další utažení šroubů. Namísto toho, aby Evropská unie svými opatřeními harmonizovala, sjednotila pravidla, přičemž český přístup by jí mohl být, stejně jako v případě zbraní obecně, dobrým vodítkem, rozhodla se vydat vlastní cestou, která je provázená velmi charakteristickým průběhem. Ten lze shrnout do stručného souvětí: Oznámíme obecný záměr, vynadáme kritikům, že se vyjadřují k něčemu, co ještě nebylo schváleno, velká média nás podpoří manipulacemi, přeženeme parametry, abychom mohli "ustoupit", a pokud možno také zvolíme nesrozumitelný způsob schvalování nového opatření tak, aby do něj jakákoli opozice co možná neměla možnost zasahovat. Dobro zajištěno.

Mokřadem pro účely nového omezení je pro Evropskou komisi jakákoli vodní polocha, ať už vznikla kdekoli a jakkoli, a ať již je trvalá, nebo dočasná (pokud by měl někdo tendenci to popírat a označovat za dezinformace, lze se snadno přesvědčit zde). Komise začala s "nárazníkovou zónou" 400 m kolem takové vodní plochy, a aktuálně "ustoupila" na 100 m. V praxi to znamená, že 100 m od libovolně velké kaluže, která vznikla při lokální přeháňce, nelze střílet olověnými broky. Což není vše, ale již to by mělo "normálně" uvažujícího člověka zarazit.

Lze mít různý názor na zákaz olověného střeliva v konkrétních oblastech, ale převážně by se civilizovaní měli shodnout na určité předvídatelnosti práva, již jen z praktických důvodů jeho vymahatelnosti. Jsou-li určité plochy hodné vyšší ochrany, pak nechť jsou jasně a stabilně vymezeny. Nebo snad někdo od myslivců očekává, že než vystřelí, prozkoumají 314,15926535 okolních metrů čtevrečních, zda na nich včerejší bouřka nezanechala loužičku? Nově to tak skutečně má být. A proč? Protože ruku v ruce s takovým nesmyslným požadavkem jde zákaz byť držení olovo obsahujících střel v daném okruhu kolem "mokřadu". Máte u sebe olověné broky a 98 m od vás je louže? Ohrožujete životní prostředí a následuje trest. A bude kouzelné sledovat další vývoj práce na příslušné legislativě, která se bude muset mj. vypořádat s otázkou, jestli bude smět takového podezřelého držitele broků kontrolovat policista disponující v danou chvíli rovněž náboji obsahujícími olovo. V důsledku se tedy po myslivci chce, aby v krajině po dešti velmi dovedně kličkoval, resp. dokud louže nevyschnou, aby se držel 100 m od té nejbližší: “carrying” means any carrying on the person or carrying or transporting by any other means. Nesení znamená nesení osobou nebo nesení nebo převážení jakýmkoli jiným způsobem. Zatím jde o "jen" o olovo obsahující broky. Stranou ponecháme škodolibou otázku, jak to je se střelbou vedenou zpoza takové hranice směrem do mokřadu.

Je to příbuzné kauze nešťastné zbraňové směrnice. Jejím deklarovaným cílem byl terorismus a organizovaný zločin. Bojuje proti němu tím, že otravuje život lidem, kteří drží zbraně legálně, přetěžuje bezpečnostní aparát (a občany) nadbytečnou byrokracií nebo efektivně brání znehodnocování některých zbraní. Teroristé a organizovaní zločinci z toho musejí být skutečně zoufalí. V kauze olovo podobně argumentuje vznešeným zájmem ochrany cenných přírodních lokalit. Ale formuluje svá opatření tak, že v důsledku je více než zřejmé, že skutečným cílem není zabránit otravě olovem, ale způsobit otravu papírem s razítkem a nepolevit v tlaku, jehož cílem pro zářivé příští je společnost beze zbraní. Tedy bez těch legálně držených. Detail.

Zdroj: Zbrojnice.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace