Autor fotografie: Flickr|Popisek: Petr Fiala
Psát na žijícího člověka chvalozpěv je vždy ošidné, a téměř vždy to vyvolá protichůdné názory. Historie je plná postav, které zůstaly během života nepochopené a významu se jim dostalo až po smrti. Jisté ale je, že představitelé Ukrajiny, tamní tisk jakož i obyčejní lidé, jsou Petru Fialovi vděční.
Vysokoškolští profesoři v české vrcholové politice neměli mezi námi „běžným plebsem“ nikdy na růžích ustláno. Nicméně tenkrát, v daleko větší míře než dnes, se masy snažily politickou inteligenci alespoň pochopit. Dnes, kdy celosvětově probíhá hluboká krize elit, je hloupými pochybovačnými populisty ještě hloupějšímu lidu každodenně na sociálních sítích vštěpováno, že nemají inteligenci poslouchat. Kam jsme došli? Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Štváčství vládne.
Tomáš Masaryk musel před rozlíceným davem a pranýřujícím dobovým tiskem vysvětlovat, proč považuje rukopis Královedvorský a Zelenohorský za podvrh nebo proč se staví v Hilsneriádě na obranu vraha. Stejně nelehký úděl měl i další profesor Edvard Beneš, jehož osud trpce prověřil hned dvakrát. Po Mnichovské konferenci 1938, i přes „výhrůžky“ a nevoli československých armádních představitelů a zradě spojenců, ve snaze předejít masakru raději kapituloval a podstoupil bestiálnímu Hitlerovi část území republiky, aby se za sedm let mohl radovat z vítězství. Chtělo to jen čas, umění diplomacie, vnitřně se nevzdat a počkat si na správný vítr.
Ten čas možná dá za pravdu i prof. Petru Fialovi, který na rozdíl od jiných českých politiků neblekotá, netrpí jájínkovstvím, nepovažuje Měsíc za planetu, a ač z ODS, neměří vše jen otázkou peněz. Chápe hluboký význam geopolitiky, souvislostí, a na rozdíl od opozičních kapitulantů vnímá dějinný dluh Československa za vznik, resp. za přežití. A asi se shodneme, že dluhy se mají vracet. Díky přístupu Petra Fialy se neotáčíme k Ukrajině zády. Naopak, premiér razí dost možná nejhlasitěji z celé Evropy politiku „Pokud chce Ukrajina bojovat, všemožně ji podpořme“. Čtvrteční podpis bilaterální obranné smlouvy s Ukrajinou, budiž toho dokladem.
O české zbrojní iniciativě, kdy se podařilo po světě najít až 800 tisíc kusů dělostřelecké munice, toho bylo napsáno již dost. Vojenští experti se shodují, že bude-li dodána včas, může zpomalit a dost možná i odvrátit hrozící průlomy na křehké frontě. Málo se také píše o tom, že pracující Ukrajinci už několik kvartálů odvádí do českého rozpočtu více, než z něj čerpají ty nepracující na dávkách. Vraťme jim ty přebytky třeba v podobě granátů.
Dějinná paralela Petra Fialy
Znalcům historie netřeba vysvětlovat význam Winstona Churchilla pro výsledek druhé světové války. Lajkům by mohl pro pochopení stačit alespoň brilantní film z roku 2017 Nejtemnější hodina, který vykresluje kritické okamžiky britského národa. Churchill mohl občany Británie chlácholit, že jsou na ostrovech v bezpečí, mohl přijmout potupný mír, ale moc dobře pochopil, že válka jednou dorazí až tam. A předně byl přesvědčen, že zlu se nesmí ustupovat. Dnes jsou po něm u nás pojmenovaná náměstí, v Praze na Žižkově stojí jeho socha a na Malé Straně pamětní busta.
Je velmi pravděpodobné, že i Petru Fialovy vztyčí jednou v ukrajinských městech sochu. Jde jen o to, která města ještě zůstanou po válce ukrajinská. A protože se sochy nemají stavět živým, záleží to časově i na samotném Petru Fialovi.