Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Vladimir Putin
Olympijský vítěz z roku 2012 David Svoboda prý neměl svůj den. Při rozhovoru v ČT relativizoval či zpochybňoval Putinovu agresi na Ukrajině, ke cti mu může sloužit skutečnost, že se za svá slova posléze omluvil.
Sportovec a úspěšný olympionik David Svoboda rozvířil svým rozhovorem v ČT vášně ve veřejném prostoru. Na noticku moderátorky, že rezoluce Valného shromáždění odsuzuje Rusko jako agresora za vojenský vpád jeho hord na Ukrajinu, odpověděl Svoboda bohorovně: prý to může být i mýlka. Svoboda se za to, že ,,neměl svůj den", následně omluvil, budiž mu to přičteno k dobru.
Jeho replika je v konfliktu, kdy Rusko páchá neslýchané zločiny na ukrajinském území, kde nemá už přes rok co dělat, udivující, hlavně v negativním slova smyslu. Vyhraněně proruská dezinformační scéna, zvlášť aktivní v poslední době, se za Svobodu asi nepřekvapivě postavila a zneužila jej ke své propagandě. Argumentuje tím, že je olympionikovi upíráno nezadatelné právo na svobodného vyjádření názoru, je to také další důkaz totality, která zde panuje v podstatě od nástupu Fialovy vlády.
Svobodův názor, i když se za něj potom omluvil, však nelze už brát jako názor v tom ,,nejčistším" slova smyslu. Nahrává agresorovi, který devastuje už přes rok Ukrajinu, je zpochybňováním již zmíněných zločinů, které se dějí cíleně pod Putinovou válečnou taktovkou.
Svoboda je navíc voják a jako na příslušníka českých ozbrojených sil se na něho přirozeně vztahují přísnější kritéria než na běžného občana této země. Česká armáda stojí jednoznačně a neochvějně za Ukrajinou a odsuzuje ruskou vojenskou invazi, Svoboda namísto toho přešel (i když dočasně) na Putinovu stranu. I svoboda slova má své limity či omezení, nemůže být bezbřehá. Musí to tak být v každé standardně fungující demokratické společnosti.
Svoboda slova totiž není a nemůže být například hanobení národa či rasy, jak se k tomu propůjčilo známé dezinformátorské duo Tušl a Čermák, než klec definitivně spadla, svoboda slova nemůže být ani zasahování do práv a svobod druhého či skupiny, nebo schvalování prokazatelných zločinů. Zde už musí nastoupit naopak trestněprávní rovina.
Slova známého olympionika nám v tomto směru dávají ukázkový příklad, kde svoboda slova má končit. Nesvlékejme jej však z uniformy, ani s ním nepořádejme soudy, jak volají některé hlasy. To je na druhé straně přehnané. Svoboda se omluvil a může nyní v klidu zpytovat svědomí za nepovedený výrok, který nejen v armádě zarezonoval. Bohužel negativně.