Autor fotografie: EU2016 SK, flickr public domain|Popisek: Viktor Orbán a Robert Fico
Robert Fico, brzy již možná slovenský čtyřnásobný premiér, a bezesporu jedna z nejvýraznějších politických figur za posledních 15-20 let, slaví politický comeback. I přesto, že tzv. exit polly ukazovaly ještě zpočátku na jiné uskupení - Progesívne Slovensko, nakonec to byl Smer-SD, který parlamentní volby ovládl. Co to pro Slovensko znamená?
Robert Fico se musel před 5 lety z politiky stáhnout. Po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky odešel z vrcholné politické scény a přepustil prostor vládě Petera Pellegriniho. Jenže protřelý mazák Fico nezahálel a mezitím si lízal rány. A jak se ukázalo, za dalších 5 let tady máme Fica znovu, nicméně už to není proevropský levičák západního střihu, ale pyšný národovec, který se naopak vůči EU tvrdě vymezuje.
Příčin jeho vítězství je celá řada, můžeme zmínit třeba skutečnost, že obyčejní Slováci přestali věřit po skandálech demokratickým institucím, a byl to právě Fico, kdo je přesvědčil, že s ním přichází už konečně pořádek. Mnohem důležitější a současně nebezpečnější je však záměrné rozehrání protiukrajinské karty a s tím spojené vyvolávání nízkých pudů v řadách širokého voličstva, jež bohužel dopadlo podle všeho na úrodnou půdu. Fico se velmi umně, ale také demagogicky vymezil proti Ukrajině, když prohlásil, že se kategoricky staví proti pomoci zemi, která byla 24. února 2022 bezprecedentně napadena ruskými nájezdníky.
Zároveň se s tím ,,svezly" i USA, proti nimž Fico vyrazil rovněž do boje a začal veřejně říkat takové nesmysly, že z Východu vždy přišlo dobro a osvobození, zatímco ze Západu pouze zotročení. Předseda Smeru-SD se vytasil s nevybíravou až vulgární rétorikou proti prezidentce Zuzana Čaputové, jež byla prohlášena za americkou agentku, jen proto, že slovenská hlava státu si ,,dovolila" připomínat prozápadní přináležitost země, v jejímž čele stojí.
Fico se nyní stylizuje do role starostlivého národovce, pro něhož jsou slovenské zájmy vším, a vše ostatní stojí jaksi stranou. Nicméně Slovensko je od roku 2004 členskou zemí EU, a k ní má rovněž povinnosti. Kritika EU je jistě namístě, nemůže být však bezzásadová, zpátečnická. Nelze sedět na dvou židlích. Tímto postojem Fico v podstatě kopíruje svého maďarského kolegu Viktora Orbána, který neopomněl ve svém gratulačním tweetu svého kamaráda zmínit.
Fico se nese na stejné nacionalistické vlně jako Orbán, o tom není pochyb. Na druhé straně tím navrtává díru do společné evropské lodi, a pokud by se měli přidat i další hráči, kteří budou hrát nacionalistickou kartu, tak projekt evropské integrace nemá cenu dále rozvíjet. Fico je Slovák, ale je také Evropan, který má k instituci určité závazky, jinak to být ani nemůže, pokud chceme být i nadále členy nějakého nadnárodního celku.
Úvahy nad slovenskými událostmi nás vedou k zamyšlení, jestli se nacionalistická vlna může přenést také do ČR. Není to vůbec vyloučeno. A zástánce extrémně národovecké politiky zde můžeme najít také. Pokud její stoupenci budou vyhrávat volby a spojí postupně své síly do jednoho silného celku, mohou tvořit významnou opozici EU. V další fázi už může přijít na řadu i krajní požadavek vystoupení z EU, což by pro danou zemi znamenalo politickou a především hospodářskou katastrofu.
Vzpomeňme jen na nešťastný Brexit, kvůli kterému Britové výrazně zchudli, každá britská domácnost přišla podle odhadu Jonathana Haskela z britské centrální banky o zhruba 10 000 liber. S důsledky vystoupení z EU se Británie samozřejmě potýká i nadále. Brexit je pro ostatní země mementem a varováním, že odchod z EU se oproti původním očekáváním nevyplatil po žádné stránce. Zapálení národovci toto nevnímají, pokud by však došlo například k ,,czexitu", tak by to právě oni nejvíce ekonomicky pocítili.