KOMENTÁŘ: Jak nám energetický balíček MPO vůbec nepomůže

KOMENTÁŘ: Jak nám energetický balíček MPO vůbec nepomůže
Autor fotografie: Pixabay
03 / 04 / 2022, 16:30

Ministr průmyslu a obchodu Síkela oznámil po jednání vlády v tomto týdnu, že připravil „energetický balíček“ s 13 opatřeními ke zmírnění energetické krize. Jaká opatření to budou pouze naznačil, seznam nebo legislativní text nezveřejnil. Opatření hodlá zveřejňovat postupně. Z popisu prvních opatření je ale zřejmé, že o pomoc českému průmyslu a obyvatelstvu rozhodně nejde.

Síkela za nejdůležitější opatření z nového balíčku považuje zvýšení životního a existenčního minima o deset procent od 1. dubna 2022. Toto opatření je zjevně reakcí na divoký, ale očekávaný, vývoj inflace v ČR. Díky zvýšení životního a existenčního minima o deset procent se zvýší sociální dávky a důchody. Jako pomoc potřebným je to možná dobře, ale opatření naprosto neřeší příčiny zdražování – v tomto případě tedy hlavně energií, protože ty zdražují již více než rok a není možné je svádět výhradně na válku na Ukrajině, stejně jako na tuto válku nemůžeme ani omylem svádět desetiprocentní inflaci a hrozící stagflaci. Zmíněné zvýšení navíc ani omylem nepokryje růst pohonných hmot, energií, potravin. Namísto toho, aby si vláda došlápla na energetické společnosti a pumpaře, raději „adresně“ na sociálních dávkách přidělí ze státního rozpočtu další balík.

Jako správný pštros s hlavou v písku zavírá tato vláda oči před skutečným dopadem vysoké inflace a růstu cen energií a pohonných hmot. Do chudoby totiž spadá již nyní čtvrtina obyvatelstva a rychle se k její hranici blíží další. Rodiny, které bychom dříve řadili mezi vyšší střední třídu začínají pociťovat problémy, a to ještě nedostali vyúčtování energií za uplynulé období. Další rodiny se děsí toho, že jim brzy skončí fixace jejich smluv na dodávky energií. O sociální dávky budou i přes složitost systému za chvíli žádat i takové rodiny, které ještě loni se svým příjmem pohodlně vyšly. A tím se bude zvětšovat balík vyplácených dávek a z adresnosti se nám stává plošná pomoc.

Jako další druh pomoci si tato vláda představuje státní garance a úvěry pro firmy, aby tyto firmy mohly platit za odebrané energie. I průměrně inteligentnímu člověku dojde, že taková pomoc nic neřeší. Podnikatelé si půjčí na to, aby mohli platit vysoké ceny energií, k těmto cenám pak navíc bankám uhradí úrok za zvýhodněný úvěr a stát to celé zagarantuje – tedy pokud takový podnikatel nebude schopen svůj úvěr na energie splatit, bude tento dluh platit bankám stát – tedy my všichni. Řešení špatné na všech stranách. Nevýhodné pro podnikatele a průmysl, nevýhodné pro stát. Jediný, kdo na tomto řešení bude profitovat, je bankovní sektor, ze kterého mimochodem ministr Síkela vzešel. Přitom by stačilo přijmout opatření k zamezení růstu cen energií a není třeba žádný úvěr pro banky, žádné dotace pro průmysl.

Ani zrychlení povolovacích řízení pro fotovoltaické elektrárny (FVE) neřeší problém vysokých cen energií, pouze zjednoduší jejich výstavbu. Obnovitelné zdroje jsou navíc už teď masivně dotovány, protože jinak by se výroba z OZE údajně nevyplatila. To ale zejména u FVE dávno neplatí, FVE technologie zlevnily a FVE tak již podporu nepotřebují, přesto ji stále dostávají.

Ministr Síkela měl také potřebu se vyjádřit k energetické bezpečnosti a energetické infrastruktuře, když mimo jiné uvedl: „Jsme vnitrozemský stát, nemáme přístup k moři a nemáme vybudované některé infrastruktury, hlavně u plynu". K tomu lze uvést asi tolik, ČR má velmi robustní plynárenskou infrastrukturu, a to i v porovnání s jinými evropskými zeměmi. Pokud pan ministr měl na mysli, že nemáme LNG terminály, zde možná jen na okraj – nemáme moře, proto budování terminálů pro LNG tankery nemá smysl a plán na plovoucí terminál, ať už vlastní, nebo pronajatý, je z geopolitického hlediska naprostá utopie. Navíc velmi drahá utopie. To, co je potřeba jsou trubky, které „zplynovaný“ LNG dopraví od terminálu na místo určení. Možná by ale stálo za zvážení, zda by stát neměl od německé Innogy odkoupit zpět zásobníky plynu a pro ty zajistit plyn za rozumné ceny, tak jako to již udělali v Maďarsku, na Slovensku, v Německu, Itálii a jiných zemích.

Součástí energetického balíčku jsou podle tiskové zprávy Úřadu vlády také dříve ohlášená opatření proti růstu cen pohonných hmot, tedy zrušení silniční daně a povinného přimíchávání biopaliv první generace do benzinu a nafty. Tato opatření vyžadují změny legislativy a ministr Síkela uvedl, že by mohla být účinná od 1. července 2022. Co do té doby ale mají dělat dopravci už neřekl.

Návrh na odložení zákazu provozu starých kotlů na uhlí o dva roky, jak o tom dřív informovalo Ministerstvo životního prostředí, je snad výsměch, zejména, když s takovým návrhem přijde ministerstvo, jež by mělo jako první tlačit na to, aby životní prostředí nebylo znečišťováno a nepřišly tak vniveč investice a podpory, které do zlepšení stavu ŽP byly již investovány.

Prohlášení vlády „že se nový kabinet chce zaměřit na pomoc adresnou, nikoli plošnou“ začíná být přinejmenším únavné a iritující. Vláda neřeší problémy, jen naprosto bezprecedentně rozhazuje peníze z rozpočtu namísto toho, aby přijala jasná opatření k omezení vývozu elektřiny vyrobené v ČR, aby smluvně zajistila dostatek plynu nejen pro domácnosti, ale zejména pro průmysl.

V Německu i jiných evropských zemích vědí, že pomoc Ukrajině je potřeba, ale také ví, že každá válka jednou pomine. A proto se nejen Němci starají i o svou ekonomiku, proto německý ministr hospodářství dojednává výstavbu LNG terminálů a dodávky plynu z jiných zemí. Podtrženo, sečteno, 100 dní hájení nové vlády uplynulo. Jsme pravděpodobně jediná země, kde všichni ministři vlády řeší výhradně pomoc Ukrajině a nic jiného. Rezorty, za něž jsou jednotliví členové vlády odpovědní, v klidu chátrají nebo v lepším případě stagnují, řešení jsou pouze kosmetická a poškozují jak české občany, tak i český průmysl. Tato vláda od loňského podzimu věděla, že bude čelit energetické a návazně sociální krizi a nejen, že se na to nepřipravila, ale tvrdošíjně odmítá jakýkoli návrh, jak řešit příčinu problému.

 

Autor: Anna Binderová (dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství)

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace