Autor fotografie: Democratic Party, CC BY-SA 3.0|Popisek: Václav Klaus a Boris Tadić
Bývalý prezident Václav Klaus a jeho postoje k současnému dění na Ukrajině jsou přinejmenším překvapující s ohledem na to, co si myslela tato výrazná tvář naší politické scény ještě v 90. letech, kdy byla ještě jasně prozápadně orientována.
Bývalý prezident Václav Klaus je v pokračujícím válečném konfliktu na Ukrajině rozhodně viditelnou postavou, a to hlavně pro své názory, které, ač vědomě, či nevědomě, souzní s ruským narativem příčin války. Jasně patrné to bylo v pořadu 168 hodin, kdy na otázku, jestli odsuzuje chování Ruska, když vidí záběry z Buče či Mariupolu, odpověděl takto: ,,Já nevím, já zaprvé tím se neživím, že bych sledoval tyhle obrázky. A prostě určitě jsou tragické, na druhé straně by bylo dobře vědět, co z toho je skutečně autentická fotografie a záběr a co z toho nastylizovaná propaganda."
Tento možná až neuvěřitelný výrok z úst bývalého nejvyššího ústavního činitele přímo koreluje s kremelskou interpetací masakru v Buči, podle níž jde jen o ,,zinscenované divadýlko", jak cynicky dodal ministr zahraničí Sergej Lavrov. Jasný odsudek z Klausových úst nepadl a lze ho jen těžko očekávat.
Klausovy názory, ač si to třeba nechce připustit, jasně korespondují s putinovskou propagandou a objektivně nahrávají zájmům Kremlu a druhým dechem české dezinformační scéně, kde je také hojně citován, stejně jako v ruských médiích, pro která je bývalý politik více než vděčným respondentem.
Kde se vzal u Klause tak výrazný názorový obrat? V 90. letech a začátkem milénia nemohlo být v jeho případě pochyb o tom, jakou zahraničně-politickou orientaci vyznává. Byl jasně prozápadní a nikoho by tehdy v ODS nenapadlo, jakým vývojem si budoucí prezident projde. Nicméně o 20, 30 let je už všechno jinak a z Klause je už pronikavě jinak smýšlející člověk, který je střípkem v kremelské mozaice geopolitických zájmů.
Názorová otočka je u Klause, a nejen u něho, zřejmě způsobena podlehnutím dlouhodobé snaze o zásadní změnu narativu, který souvisí s obratem zahraničně-politické orientace ČR směrem na východ, a za níž stojí především česká proruská platforma, skládající se z dezinformační scény, její prodloužené politické ,,ruky" SPD a dalších sil, které usilují o to narušit naši transatlantickou či proevropskou vazbu a blíže nás přikovat k Rusku.
Klaus dnešních dnů už rozhodně nehovoří jako prozápadní politik, ale jako bdělý strážce kremelských zájmů, přitom jeho snaha kromě toho na sebe za každých okolností na sebe upozornit, je samozřejmě toxická, protože rozmělňuje naše tradiční prozápadní vazby a objektivně nahrává proputinovským silám v ČR. To je za existujícího válečného stavu na Ukrajině o to horší.
Názorové souznění s ruskými narativy je evidentní i v případě Ukrajiny, které upírá vlastní státnost. Již dříve Klaus napsal: „Ukrajina nemá tradici státnosti a za dvě desetiletí nedokázala vytvořit stát, který by bylo její obyvatelstvo ochotno akceptovat. Nevznikla v důsledku úsilí svých obyvatel o sebeurčení a suverenitu." Ukrajina však dávno dokázala, že vlastní státnost nepochybně má, což jasně a průkazně dokladuje renomovaný historik Jan Rychlík ve své eseji ,,ANALÝZA: Putinovy fantasmagorie o Ukrajině a jak to bylo doopravdy", zveřejněné na serveru novinky.cz.
Klausovi se už před mnoha lety vyčítalo, že má blízko k některým významným ruským politickým činitelům. To je nepochybně pravda. A blízko má k samotnému Vladimirovi Putinovi, z jehož rukou převzal v roce 2007 Puškinovu medaili, a je mu tedy zavázán. Klaus z 90. let by se asi velmi divil, kdyby věděl, koho bude podporovat za 30 let, že to bude politická síla vyznávající vrcholný populismus, xenofobii, subjekt vyvolávající permanentní pocit strachu. Ano, řeč je o SPD, které vyjádřil před necelým rokem podporu a ještě ji navrch veřejně pochválil.
Myšlenkový přerod, který Klaus v uplynulých letech možná překvapivě prodělal, jen dokazuje, že česká proruská platforma, dezinformační scéna a další jim ideologicky poplatné síly, které chtějí stočit kormidlo naší zahraničně-politické orientace na východ, jsou nebezpečným podprahovým nástrojem prokremelských zájmů, v jejichž žoldu také agilně a dlouhodobě působí. Klaus je jedním z mnoha bývalých výrazných politiků, kteří se chytily do jejích osidel, další tam v budoucnu uvíznou nepochybně také. Zároveň je to vlastně smutný konec kdysi výrazného zastánce prozápadních vazeb a vyznavače prozápadních demokratických hodnot. Jeho srdce však už bije pro jiné zájmy, pro ty na východním břehu.