Autor fotografie: Jean & Nathalie, flickr (CC BY 2.0)|Popisek: Jeruzalém
Jsou tři čtvrtiny jednoho století hodně, nebo málo? Na jednu stranu to může představovat celý lidský život, na stranu druhou to může být jen epizoda v dějinách. Ano, v dnešní době se přece všechno zrychluje. Starobylé říše trvaly několik tisíciletí, středověké velmoci tu byly několik století a historie dnešních států se počítá už jen na desetiletí. Ostatně naše země není výjimkou… když počítáme dějiny Československa.
Jsou tedy tři čtvrtiny století existence státu Izrael hodně, nebo málo? Nejspíš se shodneme na tom, že tak či onak jsou dějiny této malé země natolik dramatické, že by často překonaly příběhy antických tragédií či severských ság. Je to dáno jak geopolitickými faktory, ale také historií, která vzniku této země předcházela. Velmi často se mluví o tom, že nebýt holocaustu, Izrael by nevznikl. To je velice zjednodušená úvaha. Zapomíná se na vše to, co této jedné z nejhorších kapitol v dějinách lidstva předcházelo. Zapomíná se na to, že sionistické hnutí, které má mimochodem kořeny i v naší zemi, usilovalo o emancipaci Židů stejným způsobem a ve stejné době, kdy šlo o emancipaci ostatních moderních národů, Čechů, Němců, Italů, Francouzů a mnoha dalších. Nedílnou součástí byla i snaha o vznik národních států. Kde jinde ale měl vzniknout židovský stát než na území Svaté země. Nebyla to původní myšlenka vídeňského novináře Theodora Herzla, zakladatele sionismu, přišli s tím američtí křesťané, resp. evangelikálové v tzv. Blackstonské výzvě.
Ne, nemůžeme se tu pouštět do historických expozé. Podívejme se raději na dnešní Izrael, slavící tři čtvrtiny století své existence. A nestačíme se divit. Ostatně jsme se na toto téma zamýšleli již několikrát. Jak si máme vysvětlit emoce, otřásající celou izraelskou společností, její politickou reprezentací, ale i jinak dosti objektivními a střízlivými médii? Prestižní izraelský deník Times of Israel přinesl k datu oslav článek, ve kterém se doslova říká: „Takhle si Izrael své výročí nepředstavoval.“ Zdůvodňuje to takto: … dosavadní respektovaná přítomnost ministrů vlády na hřbitovech, která měla vyjadřovat úctu vlády vůči těm, kdo padli při obraně vlasti, se tento rok stala pro mnohé utrpením. Přísná opatření při zahajovacím ceremoniálu v předvečer Dne nezávislosti v Jeruzalémě nebyla jen rutinní bezpečnostní prevencí proti terorismu, nýbrž opatření proti jakékoli nepříjemné známce protivládního nesouhlasu ze strany veřejnosti. Není náhodou, že každoroční oslava na hoře Herzl, která byla letos zastíněna obavami o samotnou přírodu a hodnoty země, vrcholila projevem hrdiny Jomkipurské války Avigdora Kahalaniho (mimochodem, v Praze byl několikrát), který prohlásil, že zapaluje svou pochodeň Dne nezávislosti s úctou „k mojí zemi, kterou tak miluji, protože je židovská a demokratická“, za což sklidil největší potlesk.
A jak se k tomu všemu postavil premiér Benjamin Netanjahu, kterého mnozí viní z toho, že tuto skandální situaci způsobil? Apeloval na jednotu. Prý je to jen taková rodinná hádka u šabatového stolu během čekání na jídlo. Koneckonců to byli Izraelci, kdo vynalezl Waze, aby se ujistili, že jdou tím správným směrem. Jak dále píše autor článku v Times of Israel „… přes veškerou dobromyslnost jeho poselství a přes jeho rétorické zaměření na ústřední imperativ jednoty, je to on, kdo vyhrotil naše rozdělení, kdo jmenoval kontroverzní ministry a odmítl prosby našeho prezidenta a našich spojenců, aby zastavil navrhované změny v systému justice a místo toho vybudoval široký konsenzus pro skutečnou reformu soudnictví. Izraelci byli jen zřídka schopni ukončit své hádky i poté, co jídlo dorazilo. Za těch 75 let jsme ale nikdy nebyli tak rozpolceni, jako dnes,“ uzavírá deník.
Co na to my? Spokojíme se s klišé a budeme jen konstatovat, že Izrael je jediná demokratická země v regionu a jistě si se vším poradí, jako to ostatně udělala vždy? Ano, to konstatovat můžeme. Ale s napětím budeme dál sledovat překotný vývoj v zemi, která je nám tak blízká, i když je vzdálená.
Autor: Jan Bartošek (KDU-ČSL), poslanec a místopředseda PSP ČR