KOMENTÁŘ: Je Orbán takový mírotvůrce, nebo zůstává zcela v ruském okouzlení?

Maďarský premiér Viktor Orbán se profiluje jako mírotvůrce a mediátor ve válce Ruska s Ukrajinou. Toto by jistě bylo chvályhodné, kdyby …

Těch kdyby je příliš mnoho. Dlouhodobě z Orbánových aktivit čiší snaha hrát proruskou kartu, napasovat se do vysoké politiky, kterou hrají jiné „váhové kategorie světové politiky“ a navíc poměrně intenzivně dehonestuje Ukrajinu. Když začal útok na Ukrajinu, Orbán se k tomu nijak nevyjádřil, ani neprotestoval proti obsazení Krymu nebo separatistům v Podněstří, Luhanské či Doněcké oblasti. Ani mu nevadil ruský útok proti Gruzii. A najednou má obrovskou starost o Ukrajinu, ale bez Ukrajiny.

Vyzýval v roce 2022 pro jednání mezi USA a Ruskem, na Ukrajinu nějak pozapomněl. Neměl starost o vysoké ztráty při předchozích ruských útocích a ukrajinských protiútocích například v Avdijivce, Chersonu nebo Bachmutu. Též se nikterak nevyjádřil k nedávnému bombardování Kyjeva. Nyní, když se hovoří o jarním ukrajinském protiútoku nebo protiofenzívě, tak vydal prohlášení v rádiu KOSSUTH, že maďarské autority, bez upřesnění, zda vláda, parlament nebo strana Fidesz zvažují zabránit Ukrajině v protiofenzívě. Pak dodal, že „strana, jež útočí, utrpí mnohem větší ztráty, než bránící se strana.“ Po vysokých ruských ztrátách je tato věc opakovaně potvrzena.

Nejedná se však o žádné novum. Avšak i zde existuje ALE. Pomocí satelitů, průzkumných letounů, senzorů všeho druhu, zpravodajské činnosti a v moderní době i ze sociálních sítí lze celkem věrohodně získat přehled kde a jakými prostředky bude schopen útočník zahájit úder. Je to však na velitelích útočící armády, stanovit přesné místo, čas a hlavní a vedlejší směr. Co se v první fázi útoku může jevit jako hlavní úder, může být jen zastírací manévr nutící obránce přeskupit své síly a prostředky a oslabit tak obranu v jiné části fronty. Boj, útok i obrana, jsou závislé na logistice, tedy vytvoření zásob a udržení zásobovacích tras. Pokud je správně identifikován záměr útočníka, může skutečně dobře připravená obrana být neprolomitelná, nebo obtížně prolomitelná za cenu vysokých ztrát, kdy útočník nemá svobodu manévrového boje, jako jsou například bažiny nebo horská údolí. Pojem bažiny, jako jsou v Bělorusku, nelze zaměňovat s bahnem na Ukrajině zvaném Rasputica. To není výhodou pro obránce, protože je prostě všude a omezuje i jejich schopnost budování obrany, manévrování nebo vlákání protivníka do neprůchodného terénu.

Z historie lze najít obdobné momenty. Maginotova linie byla téměř neprolomitelná, ale nacistická vojska ji obešla. Protiútok v Ardénách nejdříve šokoval spojence úderem tankové divize SS, o které neměli informace, ale útok se zastavil pro vyčerpání paliva a nedosažení cílů, kde by bylo možno ho doplnit. V Bělorusku se podařilo najít riskantní cestu bažinami stejně jako v zimě byly vodní plochy pokryty ledem s nosností vhodnou i pro tanky. Ale v Karpatech a na Dukle, nebo v Koreji, Vietnamu či Afghánistánu bylo možno postupovat jasně vydefinovanými údolími a soutěskami nebo útočit na každý kopec se zakopanou, zastřílenou a připravenou obranou. V Iráku dominovala letecká převaha, lepší pancéřování a dostřel útočících jednotek v plochém pouštním terénu.

Takže ne vždy je útočník odsouzen k vysokým ztrátám, může to být přesně naopak. A proto se Orbánovo prohlášení jeví v poněkud falešném světle. Byl to právě Orbán, kdo usiloval o zastavení další vojenské pomoci Ukrajině, což má přímý vliv na ztráty ukrajinských vojáků, o jejichž životy mu teď náhle jde. Nastolit příměří je v současnosti pro Rusko i Ukrajinu nemyslitelné. Ukrajina jednoznačně požaduje a bude požadovat a usilovat všemi prostředky o stažení ruské armády ze svého území. Rusko vedené Putinem nemůže couvnout, protože by to bylo přiznání prohry, slabé pozice Putina a rozpoutalo by to další pnutí mezi Šojguem, Prigožinem a Kadyrovem v boji o moc a vliv.

Celkem velkou neznámou v politických a mocenských hrách za zdmi Kremlu je Patriarcha Kirill. S ním má Orbán dlouhodobě neobvykle vřelé a osobní vztahy. Kirill byl snad jediný představitel kléru, který blahopřál Orbánovi k poslednímu znovuzvolení a též momentálně pozitivně komentuje Orbánovo „diplomatické úsilí“. Ruská pravoslavná církev měla vždy vliv na politické dění v zemi, a dá se říci, že i v době Stalina si zachovala jistý vliv, nyní jejím představitelům gulagy nehrozí, jen další moc a vliv.

Nečitelná je i maďarská vnitropolitická scéna. Maďarsko má obdobně nastavený politický systém jako Německo, kdy hlavou státu je prezident, ale politickou moc vykonává premiér, v Německu kancléř. Ale německý prezident se k nejkritičtějším záležitostem vyjadřuje na rozdíl od maďarské prezidentky Katalin Novákové, jež úřad převzala 10. května 2022. Maďarsko je však nikoliv demokracií jako Německo, více se jeví jako autoritářský režim a kult osobnosti premiéra. A není tajemstvím, že za vlády Orbána se revitalizuje myšlenka „Velkého Maďarska“, tedy navrácení do hranic před ,,hanebnou" Trianonskou smlouvou z roku 1920.

V situaci, kdy Turecko po znovuzvolení Recepa Erdogana prezidentem se dále kloní k Rusku, Polsko je pro vojenskou podporu Ukrajiny proti Rusku, ale zcela zásadně vystupuje proti ukrajinským zemědělským produktům kvůli své domácí scéně, Francie hraje na všechny strany. Čína sice podporuje Rusko, anicméně posiluje vlastní ekonomický vliv ve středoasijských postsovětských republikách a ekonomika i ozbrojené složky Ukrajiny jsou na hraně svých schopností, Orbán tak může cítit jedinečnou šanci na zcela neočekávaný a bezprecedentní krok. A ne nadarmo se stále častěji hovoří o maďarském Iredentismu. Iredentismus je politickou ideologií usilující o připojení (anexe) části jiného státu s vlastní národnostní menšinou.

Zdroj: Twitter, dailynewshungary.com, rferl.org, kyivindependent.com