Autor fotografie: foto: Pixabay
Ministr Síkela 16. srpna 2022 oznámil, že pokud nebude dost plynu, plánuje stát přistoupit k omezování dodávek tepla, aby udržel klíčové složky průmyslu v chodu. Za tímto účelem již jeho ministerstvo připravilo návrh vyhlášky o pravidlech pro vytápění, která by začala platit v případě vyhlášení předcházení stavu nouze nebo stavu nouze v teplárenství. Počítá s vytápěním budov na nižší teploty. Podle návrhu vyhlášky by měli lidé v obývácích topit na 18 stupňů místo dosavadních 20 stupňů a v koupelnách bychom měli topit na maximálních 19 místo stávajících 24 stupňů.
Proč je tento postup špatný? Z mnoha důvodů.
Není systémový. Tím, že snížíme teplotu, snížíme i spotřebu a tím si trochu ulevíme od plateb, ale nevyřešíme skutečnost, že dodávky energií si prostě lidé ani průmysl nemohou dovolit. Navíc k omezení spotřeby na straně domácností již došlo, na doporučovaných 19 stupňů topí již většina domácností, takže k významné úspoře nedojde. Ale co je zásadní – neřeší nám tento postup příčinu problému. Řeší důsledek a bez vyřešení příčiny budeme mít důsledky vždy a budeme se točit v kruhu. Tím, že se neřeší příčiny, důsledky jen porostou.
Problém číslo dva je vymahatelnost navrhované vyhlášky. Stát může nařídit povinnosti fyzickým nebo právnickým osobám (něco dodržovat) pouze na základě zákona. Těžko bude vláda-resp. její odpovědné instituce kontrolovat dodržování takové vyhlášky – když navíc odpovědnost za dodržování této vyhlášky totiž neleží na koncových uživatelích (tedy jednotlivých domácnostech), ale na stavebnících, vlastnících budov a SVJ. Už vidím domovní důvěrníky, jak se snaží dostat do bytu, aby zkontrolovali teplotu uvnitř bytů – problém je jednou ročně odečíst vodoměry a nyní někdo očekává, že budou probíhat fyzické kontroly dodržování vyhlášky o vytápění? Když navíc měření teploty v bytech má svá specifika a rozhodně nejde o to, že by kontrolor přišel, změřil a do 5 minut odešel. Takže vyhláška je bohapustý alibismus vlády.
Otázka dílčích vypínání/omezování systémů CZT (nebo jak si to pan ministr představuje) také není vhodné řešení – ať už z hlediska dopadů na množství energie, nebo z hlediska sumy, kterou za energie zaplatíte – každý majitel totiž ví, že když uprostřed sezony vypadne kotel a dům vychladne, musíte následně vynaložit výrazně více energie, abyste dům opět vyhřáli. To samé platí pro omezování tepla v bytech, pokud byty vychladnou, dostat je pak na oněch předepsaných 18 stupňů bude problém – ne technicky, ale finančně a spotřebou tepla – takže tudy cesta nevede. A nevede ani přes svetry navíc, jak s oblibou doporučuje předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová, která svými vyjádřeními jen zvýrazňuje neschopnost a aroganci vlády a významně tak přispívá k odlivu voličů.
Omezení teploty ve školách, školkácha jeslích snad ani nechci komentovat. Přestane se větrat, děti budou sedět ve vydýchaném prostředí a s podzimními chřipkami (nedej bože s Covidem) se ze škol stane semeniště nemocí.
A zjevná nespravedlnost na závěr – omezováni budou i spotřebitelé, kterým je dodáváno teplo z teplárny, která vůbec plyn neodebírá, protože jede např. na uhlí. I na ty totiž vyhláška o pravidlech vytápění dopadne.
K omezení spotřeby již došlo a nepopiratelným faktem je, že suroviny prostě chybí. Jako stát neděláme reálně nic, abychom odvrátili nedostatek surovin. Zatím jsou to jen slova – vágní sliby, prohlášení a memoranda, ale reálný dopad je nula, resp. tisíce krachujících firem a domácností se složenkami za energie a se strachem v očích před nadcházející zimou. Máme příslib solidarity z Německa – její dodržení je ale nevymahatelné, jako asi jediní nemáme dlouhodobý kontrakt na dodávku plynu, platíme za energie v poměru k paritě kupní síly nevyšší ceny za energie v Evropě.
Ministr Síkela argumentuje potřebou udržet klíčové složky průmyslu v chodu. Zajímalo by mě, co za posledních téměř 8 měsíců pro průmysl udělal. Například Německo rozhodlo o zachování tří jaderných elektráren v chodu a společně s Itáliíjiž nyní na ochranu svého průmyslunedodávají plyn do Švýcarska na základě smluvní klauzule ForceMajeure (vyšší moc) a plyn, který k nim doteče směřují ke svému průmyslu. I jiné vlády chrání svůj průmysl – ať už zastropováním cen nebo speciálními opatřeními na úspory energií apod. Na co naše vláda stále čeká je nepochopitelné. Zrušit příspěvek na OZE mohla už před rokem, co se týká sociálního tarifu, u kterého stále nevíme, jak bude vypadat, resp. jak nám pomůže (nebo nepomůže) při úhradě faktur za energie, také stále není jasno. Takže jako obvykle platí obligátní „slibem nezarmoutíš“.
Cílem by měl být primárně agresivní přístup ke snížení cen energií tak, aby přežil průmysl a domácnosti a k tomu stát nástroje má, měl by zajistit energie za akceptovatelné ceny a zároveň by mělo být cílem snižování energetických ztrát, podpora národních programů úspor energií, nová zelená úsporám apod., snižovat energetickou zátěž ve veřejných budovách, modernizovat teplárenské systémy, modernizovat průmysl – tedy to, co čemu se vlády dlouhodobě vyhýbají a co zjevně neumí. Ale když je jim nabídnuta odborná pomoc, tak ji hrdě odmítnou.
Vláda si prostě s řešením neví rady a potřebuje dokončit své úkoly, pak klidně sbalí kufry, občanům sdělí „my jsme se snažili a nepovedlo se“, zamává a odstěhuje se nejspíš někam do tepla.
Nebo je možná všechno jinak, vláda jen nešťastně komunikuje a novináři to zase špatně pochopili.
Co dodat? Zjevně si to zasloužíme.
Autor: Anna Binderová, dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství