Islámský terorismus se s vídeňským útokem opět o něco přiblížil našemu údolíčku a přesto jsme nevyhnutelně a opět svědky všemožných i nemožných vyjádření pokrokově laděných politiků, kteří nám vysvětlí, že se neděje nic mimořádného, nic nad rámec pěny dní pozoruhodného, že se máme dívat jinam, případně že si za to může naše společnost tak trochu sama. Dílem proto, že je k novým Evropanům (a jejich převažujícímu náboženství) neuctivá, dílem proto, že s sebou nese různé historické viny (od křížových výprav po kolonialismus). Násilí je sice odsouzeníhodné a primitivní, ale... ale my zase chováme v úctě "husitské revoluční hnutí", a to byl také přece takový "Islámský stát", ozřejmil nám Miroslav Kalousek.
Všechno už zaznělo. Příběhy statečných lidí, kteří během útoku pomohli, a kteří jsou "také" muslimové. Ovšem. Naházet muslimy, tedy lidi, s jejich hodnotami, životními osudy, zkušenostmi i postoji do jednoho pytle nejde, je to povrchní a je to zbytečné. Je to nespravedlivé. Zcela jiné to ovšem je s ideologií, která v (zatím) nemuslimských evropských zemích zapouští po desetiletí s podporou Evropské unie, vlád i různých nevládních institucí pevně své kořeny. Korektně jí budu pro účely tohoto textu říkat islamismus. Nejde ovšem ani zdaleka o okrajový proud v rámci islámu. To, čemu říkáme islamismus, abychom se nedotkli všech muslimů, je v zásadě synonymem pro fundamentalisty vykládaný islám, islám středověký. Islám braný do písmene vážně. A ten nezmizí proto, že si to přejeme, a nemá nic společného ani s životní úrovní nebo vzděláním svých vyznavačů.
Když útočili opakovaně v uplynulých dnech přistěhovalí primitivové ve Francii, nestačil se konzument denních zpráv divit. Svět již není Charlie. Před pěti lety pochodovali kvůli karikaturistům politikové teatrálně ulicemi francouzského hlavního města. Drželi se za ruce. Demonstrovali své rozhořčení a svou "semknutost" za hodnotami, mezi nimiž zdůrazňovali svobodu slova a právo na život. Všichni byli Charlie. Nyní francouzský učitel vysvětloval svým žákům, co se to v jejich zemi před pěti lety odehrálo a proč. Proč je země dodnes v "nouzovém stavu", který se stal normou, aniž by to dokázalo dalším podobným útokům zabránit nebo snížit jejich četnost. Přesně to přece od školy chceme. Zavražděný učitel dětem neříkal, že ty karikatury jsou podařené. Neříkal jim, jak moc vystihují nebo nevystihují jaký rozměr osobnosti tzv. proroka. Ukázal žákům, a muslimům umožnil třídu opustit, kvůli jaké banalitě fundamentalisté vraždí jiné lidi. Brutálním způsobem.
Sociálními sítěmi roky koluje jiná karikatura. Ukazuje rozčileného islámského fundamentalistu s kalašnikovem v rukách, na zdi je nakreslená zahnutá čárka. Fundamentalista říká: "kdo si dovolil nakreslit chlup z Mohamedovy..." - není na místě seznámit se věcně s tím, co tedy fundamentalistům vadí? Co podle jejich výkladů "nesmíme", proč, aby k tomu nastupující generace mohla získat nějaké své podložené stanovisko, přístup? Ne snad proto, abychom se toho paušálně napříště všichni vyvarovali. Ale pro snahu pochopit jeden z problémů, které prožíváme, je přece nezbytné vědět, co tedy přesně vede primitivy k vraždění domnělých hříšníků.
Svět již není Charlie. Od řady "autorit" nyní zaznělo: "ano, násilí je hrozné, ale urážet cítění věřících se nesmí!" Kanadský premiér Trudeau nebo toulouský arcibiskup nebyli výjimkou. Očekávaně daleko za hranou byl cařihradský vůdce Erdogan. Před pěti lety vyslal do Paříže na inscenovaný pochod světových leaderů premiéra Davutoglu. Když po posledních útocích ve Francii Macron obvinil francouzské muslimy ze separatistických tendencí a hovořil o islámu jako o náboženství, které je celosvětově v krizi, vyletěla turecká hlava státu jako čertík z krabičky. Média v Evropě zdůrazňovala v zásadě bezvýznamnou osobní poznámku na Macronovu adresu, že by se měl jít léčit u psychiatra. Podobně jako když pak v mnohých médiích v islámských zemích vyšly karikatury francouzského prezidenta, reakcí mnohých Francouzů, a Macron doma není šampionem v popularitě, bylo: "ano, to by zřejmě měl" a "jestli si myslíte, že nás urazíte karikaturou Manuho, tak si to nemyslete."
Jenže od Erdogana zazněly výhrůžky na adresu Evropanů. Svět si za poslední roky zvykl, že ten člověk vyhrožuje komukoli a kdykoli. Když ovšem koncem října pronesl v reakci na dění ve Francii slova o "evropském fašismu" a řekl, že si "Evropa připravuje vlastní konec", a kromě dalšího tím navázal na již letitou nehoráznost z roku 2017, kdy prohlásil: "Pokud se budete dál chovat takto, tak žádný Evropan, Zápaďan, nebude zítra v bezpečí, jakmile vykročí kdekoliv na světě na ulici. Jakmile otevřete tuto nebezpečnou cestu, zaznamenáte velkou ztrátu," a začátkem listopadu zavraždili teroristé několik lidí v ulicích Vídně, číst to máme jak? Jinak než jako vyhlášení války (od spojence v NATO)? Erdogan by si to vůči vlastnímu publiku zřejmě velmi přál. Nejen doma v Turecku. Jeho "osmanské" ambice sledujeme dlouhodobě. Jsou to tedy jen tlachy?
Svět již není Charlie a ani Miroslav Kalousek není Charlie.
Odcházející poslanec TOP09 naznal, že je vhodné připomenout Čechům, že "zvěrstva" tzv. Islámského státu mu "vždycky" připomenou, čeho se dopouštěli někteří naši předkové v rámci toho, co nazval "husitské revoluční hnutí." Ve chvíli, kdy je civilizovaný svět otřesený patrně antisemitismem (útok probíhal v okolí synagogy) motivovanými vraždami, má Kalousek za vhodné relativizovat současné dění poukázáním na to, že před šesti staletími... proč ne za Kopčema a lovců mamutů? Eduard Štorch by mohl vyprávět.
Islámští fundamentalisté duchem neopustili temný středověk. Ani nemohou. Žijí si svůj středověk a vnucují ho nám. Méně trpěliví extrémisté nejprimitivnější brutalitou, kterou na sebe strhávají pozornost. Mnohem nebezpečnější jsou pak extrémisté trpěliví. Takoví, kteří mj. primitivní násilí odsoudí, a dodají své ale. A nadále velmi uhlazeně a po malých krůčcích pracují na tom, aby do veřejného prostoru vnesli co možná nejvíce prvků svého výkladu své ideologie, kterou nazývat "náboženstvím" je velmi povrchní.
Kalousek nás upozornil, že i někteří naši předkové před šesti staletími byli primitivové. Jistě by se osobně velmi silně ohradil, kdyby chtěl někdo házet muslimy do jednoho pytle, jak se rádo říká. To mu ovšem nebrání hodit do jednoho pytle celé husitství, všechny jeho směry. Ale v zásadě a při zjednodušení výkřiku na sociálních sítích má pravdu. To, co předvádějí netrpěliví islámští fundamentalisté může připomínat to, co předváděli horliví fundamentalisté evropští (nejen čeští) ve středověku. Od té doby však uplynulo hodně vody. Evropa hledala své cesty ke svobodě. Která ostatně není nezbytně a v podstatných ohledech v rozporu s principy původního, fundamentálně vykládaného novozákonního křesťanství coby jednoho z pilířů naší civilizace. Kalousek se nám snaží vysvětlit, že ač neneseme historickou vinu coby koloniální mocnost, nejsme dědictvím viny některých svých předků lepší než vrazi z Vídně či z Nice. Minimálně potud, pokud neodstraníme "husitská zvěrstva" ze svých "pozitivních tradic". Cokoli tím myslel.
Islámský fundamentalismus v Evropě nemá civilizované řešení. Nelze se s jeho projevy smířit, ale útlocitná Evropa ani na nejbrutálnější, promyšlený, záměrný zločin není schopna reagovat funkčním trestem. Není schopna takového zločince ani efektivně vyhostit. Často "není kam" - "doma" ho nechtějí. A tak, pokud ho chytnou, a neshledají nepříčetným („trpí dušební chorobou“), zavřou ho na pár let do fešáckého vězení, kam má přístup kdejaký imám, kde dostává svou halal stravu, kde se může pětkrát denně modlit, a kde především získá dvě věci: nové kontakty se sobě podobnými a prohloubí svou nenávist vůči nevěřícím a jejich státu, který ho omezil na svobodě za to, že jednal podle svého výkladu přikázání svého "náboženství". Přitom tito vykonavatelé jsou na nejnižší příčce a je jich nevyčerpatelná a obnovovaná zásoba. Mantra liberálního přístupu zní: "vzdělání", případně "sociální spravedlnost". Jaké vzdělání? To, jehož základy chtěl svým žákům představit nešťastný učitel Paty?
Fundamentalisté přicházejí do Evropy z islámem zničených zemí, a jejich cílem je Evropu, jak si ji chceme (někteří?) pamatovat, islámem vykládaným nekompatibilně s místními hodnotami svobody a rovnosti zničit. Radikální husity bylo i s jejich vozovou hradbou možné jinou vozovou hradbou porazit u Lipan. Islámští fundamentalisté žádnou vozovou hradbu nemají. Dokud se ale budou státy zaměřovat na "řešení" spočívající v uvěznění vykonavatelů, a současně se budou snažit umožnit příchod co možná největšího počtu migrantů z třetího (islámského) světa, bude v tomto ohledu hůř a hůř. Žvásty hrdinů pokrokového světa o husitech, křížových výpravách a kolonialismu řešení nepřinášejí a nepřinesou o nic více než výzvy k modlitbám za Vídeň, Nice, Paříž, Londýn, Madrid, Berlín, Kodaň a další a další místa nebo ikonky na facebooku. Evropa umí být (v mnoha ohledech nemístně) přísná v pandemii COVID-19. Musí se naučit být přísná ve vztahu k tomu, co jsem v úvodu nazval „islamismem“. Na středověký pytel středověkou záplatu.