Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ilustrační obrázek
Vivek Ramaswamy, kandidát na nominaci do amerických prezidentských voleb za republikány, prohlásil, že pokud bude zvolen, uzná oficiální cestou zabraná území Ukrajiny Ruskem. To by byl ale nebezpečný precedens do budoucna.
Ukrajina se již rok a půl statečně brání proti ruské invazi, jež začala 24. února 2022. Stávající prezident Joe Biden pravidelně deklaruje, že USA budou Ukrajinu vojensky podporovat tak dlouho, jak bude potřeba. Nicméně ne všichni Američané takto uvažují. Vivek Ramaswamy, který je kandidátem na nominaci do amerických prezidentských voleb za republikány, se domnívá, že je lepší, aby agresor triumfoval, a pokud by stal příštím prezidentem, tak by oficiálně uznal ukradená ukrajinská území za ruská.
Nedosti na tom. Ramaswamy by jako americký prezident zablokoval také ukrajinskou cestu do NATO. Je jasné, že tyto a podobné výroky nepřímo slouží pouze ruským potřebám a jeho rozvětvené propagandě. Otázkou zůstává, zda si to Ramaswamy, činí tak z vlastní hlouposti, nebo také za cizí mrzký peníz.
Na každý pád může republikánský prezidentský nominant zavdat nebezpečný precedens do budoucna, o tom netřeba pochybovat, nejen ve vlastní straně, kde je poměrně hlasité izolacionistické křídlo, jež usiluje včetně Donalda Trumpa o významnou redukci vojenských dodávek na Ukrajinu, či rovnou její úplné zastavení, ale také v celé americké společnosti. Čím dál více se nyní ozývají hesla ,,Amerika sobě" a tedy návrat k částečnému či úplnému izolacionismu v meziválečném období, a mnoho Američanů se ptá na to, proč se vlastně pomáhá státu někde v Evropě, když oni mají svých starostí přece dost. Dost to připomíná situaci v Československu z let 1938-1939, kdy se Velká Británie ptala, proč má pomáhat zemi, o které nic neví.
Otázky přibývají úměrně tomu, jak dlouho USA poskytují zmíněnou vojenskou pomoc Ukrajině. Ramaswamy, Trump, ale i další republikánští politikové jistě hrají právě na postupnou únavu z války, která objektivně nabyla chronického, zamrzlého konfliktu, kdy ani jedna ze stran nemá v současné chvíli navrch. A tato únava se dříve či později dostaví. Pro příštího prezidenta, ať už jím bude kdokoliv, by mohlo být jednoduché prohlásit, že USA již Ukrajině pomohly více než dost, výsledky tolik očekávané protiofenzivy se zatím nedostavily a finanční prostředky, které USA poskytují v miliardách dolarů, tak vlastně přišly vniveč.
Uznáním ukrajinských anektovaných území za ruská by tak byla kudla do ukrajinských zad a zrada. Rusko tato území jednoduše ukradla, nepatří jim a referenda konající se pod bajonety ruských pušek, nelze považovat za relevantní a tudíž vypovídající. I z toho důvodu, že ukrajinsky hovořící obyvatelstvo se ve své většině dalo na spěšný úprk a v oblastech tak zbylo Moskvě povolné ruskojazyčné obyvatelstvo. USA naopak musí Ukrajinu dále vojensky podporovat, nebo napadená země válku prohraje a Rus dále postoupí do Evropy.
Ty hlasy, které tvrdí, že dodávky zbraní jen zbytečně prodlužují konflikt, neberou v potaz, že právě poskytování západních zbraní zabraňují ještě větším masakrům. Kdyby například nebyla účinná protivzdušná obrana Patriot, tak by ztráty ukrajinského obyvatelstva byly ještě větší. Výroky Ramaswamyho jsou nejen nebezpečné a věrolomné, ale jsou vodou na mlýn ruskému agresorovi.
Prezidentské volby v USA příští rok tak musí vyhrát takový kandidát, který se Ukrajině zaručí a bude ji chtít i nadále vojensky podporovat. Je to totiž v zájmu nejen Evropy, ale všech demokratických sil.
.