KOMENTÁŘ: Putinova nová sovětská říše? Obnovu impéria lze uskutečnit pouze silou

Ruský prezident Vladimir Vladimirovič Putin sní o dobách SSSR a velikosti Ruska jako v carských dobách nebo dobách SSSR. Jenže doba se změnila. Rozpad Sovětského Svazu znamenal, že vládci tzv. postsovětských republik získali vlastní moc nezávislou na Moskvě a sovětské komunistické straně.

Pobaltské republiky se plně osamostatnily a jsou platnými spojenci v rámci NATO, byť jejich armády jsou malé, ekonomiky poskytují zajímavé výsledky. S Ukrajinou je Rusko ve válce, v Podněstří, tedy na hranicích Moldávie je situace nestabilní, stejně jako s Gruzií nebo v Náhorním Karabachu, tedy mezi Arménií a Ázerbájdžánem. A situace se komplikuje. Rusko podporuje Arménii, ale uzavírá dohody s Tureckem, které podporuje Ázerbájdžán, který je proti Ruskem podporované Arménii.

Další postsovětské republiky, respektive jejich autokratické režimy, si užívají možnosti mít moc. I velký spojenec Ruska, Kazachstán, začíná couvat, Uzbekistán, Turkmenistán nebo Kyrgyzstán jsou již dávno mimo kontrolu Moskvy.

Ale o to horší situace to ve skutečnosti je. Všechno špatné, co lze na planetě najít, se tady vyskytuje. Jsou to spory o vodu, nevyřešené hraniční linie, etnické rozmíšky, výroba drog, pašování zbraní nebo lidí, potlačování práv žen, náboženský (islámský) fundamentalismus. A nad tím vším sedí někdy i doživotní prezident, kdy on a jeho rodina z toho všeho inkasují nemalé peníze, budují si paláce a zneužívají bezpečnostní síly proti běžným občanům.

Rusko má samozřejmě bezpečnostní i ekonomické zájmy v bývalých sovětských republikách. Ať už jde o blokaci islámských radikálů, migraci, narkotika nebo třeba o bavlnu. A navíc třeba Ázerbájdžán má ropné zdroje. A některými zeměmi prochází ruské plynovody nebo ropovody. Takže Rusko tančí v hodně komplikovaném prostředí, proto by pro Moskvu bylo výhodné mít vše pod kontrolou. Jenže za jakou cenu.

Totální poslušnost, kontrola ze strany ÚV KSSS a KGB jsou dávnou minulostí. Pokud bude chtít Putin obnovit impérium, bude to možné jedině silou, a jak je vidět na Ukrajině, té síly nemá Rusko dostatek. Navíc některé postsovětské republiky se již dávno přiklonily k jiným spojencům. Takže Rusko by se muselo „poprat“ s danou republikou, ale i jejími spojenci, a na to nemá kapacity. Navíc by to vyvolalo v mnoha místech nejen kulturní, ale i náboženský konflikt, tedy křesťanství či pravoslaví vůči islámu.

I když Rusko třeba v Čečensku bojovalo proti muslimským obyvatelům, dnes jejich bojovníky využívá v konfliktu na Ukrajině. Byť Kazachstán byl nejvěrnějším spojencem Ruska, dnes hraje samostatnější politiku a od Ruska se více/méně distancuje. Nejpatrnější to bylo v případě neuznání dvou proruských pseudorepublik na Donbasu.  A tak to jde jedna postsovětská republika za druhou. Odpor k myšlence Sovětského Ruska nebo jakékoliv jeho reinkarnace je obrovský a Moskva nemá síly na jeho realizaci, byť o tom sní.

Posledním, co bylo při životě, bylo SNS, tedy Společenství nezávislých států. A přesně ten název říká, že každý si dělá, co chce, ale v určitých momentech – společenství – si mohou pomáhat. Ale to už dávno není pravda. Rusko chce dominanci a sféru vlivu, všichni ostatní chtějí vlastní prostor, a ne moskevské řešení.

 

Tagy