Autor fotografie: Petr Vrabec, flickr (CC BY-SA 2.0)|Popisek: Ivan Bartoš
Piráti, ještě před necelým rokem favorité parlamentních voleb, jsou nyní ve zcela odlišné situaci. Strana, která svého času byla ,,štikou" v politickém rybníku, dnes bude volit nové vedení. Připomíná však bez ohledu na to, kdo bude zvolen příštím předsedou rozhádaný a stále méně čitelný subjekt, jehož vliv začíná upadat. Piráti o sobě vždy tvrdili, že jsou liberální středovou stranu, ale ,,kauza Michailidu" a některé povážlivé ultralevicové návrhy dokazují něco jiného.
Když se Piráti dostali v roce 2017 do Poslanecké sněmovny, zaznamenali vynikající výsledek, který nečekali ani oni sami. V programu razili hesla jako rychlá digitalizace státní správy či transparentnost. Heslo všudypřítomné transparentnosti, jakkoli se jevilo sympaticky, se ovšem v pirátském podání poněkud zvrhlo v bizarní návrhy, které jsou v rozporu nejen s duševním vlastnictvím, ale často také individuálními právy svobodného jedince.
Jmenujme zde za všechny návrh na prolomení advokátních tajemství. O co šlo? Piráti (spolu s předchozí vládou) totiž navrhovali, že by v určitých případech museli advokáti poskytovat citlivé informace o svých klientech v případě daňových úniků. Jinými slovy by se jednalo o prolomení advokátní mlčenlivosti. Na tu si ,,netroufli" mimochodem ani komunisté před rokem 1989. Návrhy zásahů do duševních či osobních svobod je však více. Můžeme jmenovat nápad na citelné omezení vlastnických práv majitelů bytů pod líbívým heslem ,,vratit byty Pražanům" a další.
Nově pak ,,kauza Michailidu" odhalila skutečnost, že tyto a jiné problematické návrhy jsou na hony vzdálené klasické liberálně středové straně, za jakou se Piráti sami považují. Kandidátka na předsedu Pirátů Jana Michailidu veřejně prohlásila, že její přesvědčení je komunistické. Pak se tedy musíme logicky ptát, že pokud jsou Piráti skutečně liberálně středovou stranou, proč Michailidu nepřestoupila do KSČM, ale působí nadále ve straně Pirátské? Neříkám, že zdaleka všichni členové Pirátské strany jsou komunistického smýšlení. Na druhé straně to zapadá do mozaiky podivných nápadů, které mají ultralevicový základ.
Piráti jsou ve skutečnosti často opozicí v existujícím systému či establishmentu, i když hlásají opak, což souvisí s jejich někdy až příliš vyhroceným protisystémovým aktivismem. Tyto postoje jsou však v rozporu se standardním státotvorným přístupem, který si Piráti zkrátka en bloc neosvojili. Proto se nedají z výše uvedených důvodů označovat jako liberálně středovou stranu, i když to tvrdí.
Zmíněné, návrhy, které jsme uvedli výše společně s lidmi, jejichž erudice je minimálně sporná - viz expert na finance Mikuláš Ferjenčík, jehož kvalifikace je bakalářský titul na humanitní fakultě, a vystupováním dalších představitelů v předvolebních debatách, měly za následek tragický výsledek v parlamentních volbách. Piráti ztratili 18 mandátů, ale paradoxně zasedli ve vládě. Pozoruhodné na tom všem je, že se vysocí představitelé Pirátské strany diví, jaktože dosáhli jen na 4 poslance (v koalici se STANem zaznamenali ve volbách společný výsledek necelých 16%, ale očekávali minimálně 25%), což jasně dokazuje na jejich nedostatečnou sebereflexi. Každý neúspěch má své příčiny.
Piráti by si především pevně ujasnit své místo v politickém systému, definitivně rozhodnout, jestli chtějí být opozicí politickému establishmentu, a tvářit se přitom státotvorně, nebo se pasovat na skutečně státotvornou stranu bez mnohdy bizarních ultralevých výstřelků. Právě ty Piráty veřejně znevěrohodňují a přisuzují jim často roli nedůstojné politické stafáže.