Autor fotografie: che (CC BY-SA 2.5)|Popisek: Předseda KSČM Vojtěch Filip
V souvislosti s tím, jak komunisté přicházejí o své voliče, se zároveň otevírá otázka budoucnosti KSČM v našem politickém systému. Komunisty zřejmě nepotěším, ale čeká je masivní ústup ,,ze slávy" vinou objektivních i subjektivních faktorů. Je tedy otázkou času, kdy KSČM vypadne z parlamentu.
Nebudeme si nic nalhávat, ale čeští komunisté jsou posledních několik let na úbytě. Neradostná kondice komunistů je způsobena mnoha faktory. Především není schopná nahrazovat ,,staré kádry" novými mladými. Chceme mladé tváře, prvovoliče, na ty se zaměřujeme prioritně, to většinou říkají všechny politické strany a je to logické. Mladí lidé představují početnou a zajímavou masu hlasů, které se tak snaží všichni politikové podchytit.
Nejinak tomu je i u KSČM, s tím rozdílem, že do ní se ,,hlásí" pouze minimum mladých, a když, tak mají většinou komunistickou rodinnou anamnézu, nebo podléhají vyhrocenému radikalismu. KSČM totiž představuje svého druhu rigidní či strnulé politické těleso, která je ovládána stále starými kádry z dob dávno minulých, jejichž komunistický žargon se vlastně nezměnil, a proto má tudíž malé šance na oslovení mladých lidí. Tento slovník nové generaci, nezatížené komunismem, a narozené po roce 1989 už nic neříká.
Mladí lidé vlastně jako by v KSČM ani nebyli, i když se přední komunističtí funkcionáři zaklínají tím, že mladé tváře ve straně přece jsou. Bylo to až trochu směšné, když na plakátu KSČM použila mladou dívku, která, jak se později ukázalo, nebyla členkou či sympatizantkou KSČM, ale volně stažitelným obrázkem z fotobanky. Nicméně jaké mladé tváře mají tedy komunisté na mysli? Ty jsou zřejmě v Komunistickém svazu mládeže a představují tvrdé stalinistické jádro se slovníkem, za který by se nemusel stydět vrcholný komunistický funkcionář na začátku padesátých let. Stačí si přečíst časopis komsomolců a přenesete se velmi rychle v čase do doby nejhorší politické represe a strachu.
Komunisté drží u moci Babišovu vládu, přitom jim ale jejich ,,třídní nepřítel", tedy kapitalista ,,vyluxoval", stejně jako sociální demokracii voliče. Vůdčí složkou ve vládě i současně protestu je nyní ANO, ne KSČM, která na to byla od roku 1990 do Babiše příchodu zvyklá. Výsledky z posledních dvou parlamentních voleb dávají tomuto tvrzení plně za pravdu. Protože s příchodem ,,mesianisticky" uvažujícího Babiše, který vše zařídí, nikdo nepočítal, tím méně komunisté, ocitli se na osudové křižovatce.
Takže jak z toho ven, zeptal by se klasik. Změnou názvu? Tudy cesta nevede, protože z KSČM by zbyla druhá sociální demokracie, a to komunisté logicky nechtějí, protože by existence dvou sociálních demokracií nedávala smysl. Razantnější politikou či radikalismem? Ten je platný jen v případě mimořádného sociálního otřesu, který i přes ekonomické problémy spojené s koronavirem s vysokou pravděpodobností nenastane. Radikální změny se tedy čekat nedají, kromě toho předsedovi KSČM Vojtěchu Filipovi daný zakonzervovaný stav vyhovuje, a k větším změnám netlačí. Rezignoval už dávno na ideologii, prim hraje hlavně pragmatismus ve své nejsyrovější podobě a možnost si vydobýt určité ústupky na Babišovi, když už komunisté drží vládu. Nic víc, nic míň.
Na druhé straně to však znamená pomalý pád do propasti. Komunisté totiž nemají v současné době žádný atraktivní politický artikl, který by mohli servírovat potenciálním voličům. Ideologii, a to ještě vyprahlou? Nikoliv. Stranu moderního levicového střihu? Také nikoliv. Zajímavé tváře? Ale kdeže. Zbývá tedy ona nostalgická struna, na kterou hrají tak rádi komunisté od roku 1990. Za 20 či 30 let však nebude už na co hrát. V té době totiž bude KSČM s největší pravděpodobností mimo parlament s nepatrným vlivem. Řečeno svého času s Gustávem Husákem v poněkud obrácené paralele, skončí KSČM na smetišti dějin.