_02.jpg)
Autor fotografie: Kremlin.ru, CC BY 4.0|Popisek: Nikol Pašinjan a Vladimir Putin - budoucí bývalí spojenci?
Vladimir Putin možná již brzy přijde o svého tradičního spojence. Arménie je dlouhodobě nespokojena s bezpečnostními zárukami, které ji Rusko v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti poskytuje. Nespokojenost čiší z Jerevanu hlasitě už od skončení další války o Náhorní Karabach, Příměří ukončující 44denní boje zprostředkovala právě Moskva. Arménie nyní pořádá k nelibosti Putina a kremelské věrchušky s USA vojenské cvičení. Může to být i předzvěst budoucího směřování Arménie do NATO.
Poslední vývoj v Arménii musí dělat Moskvě další vrásky na čele. Arménie je dlouhodobě nespokojena s bezpečnostními záruky ze strany Ruska a premiér Nikol Pašinjan již před nějakým časem deklaroval, že Arménie by mohla v krajním případě vystoupit z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, tedy jakési východní obdoby Severoatlantické aliance.
Rozvolňování vazeb s dosavadními spojenci
Arménský premiér přidal další, z pohledu Moskvy kontroverzní vyjádření, která může napovědět, jakým směrem se bude země pod jeho vedením dále ubírat. Pašinjan prohlásil, že spoléhat v oblasti bezpečnosti pouze či výhradně na Rusko bylo chybou. Bezpečnostní záruky před dalším možným konfliktem s Ázerbájdžánem zkrátka nevnímá středoasijská země jako dostatečné a v praxi aplikovatelné. Jinými slovy řekl, že je potřeba vyvážit vliv Moskvy.
Nadtokoná zakavkazský stát vojenské cvičení „Eagle Partner 2023“ společně s USA a znovu si popudil Kreml, který samozřejmě vnímá manévry s ,,nepřítelem" jako nepřijatelné. Pro Rusko jsou to všechno nedobré zprávy. A může být ještě hůř, protože ruský vliv obecně nejen v Arménii, ale také středoasijských zemích začíná slábnout. Předně je příčiny nutno hledat v generační obměně. Nová generace ve zmíněné oblasti nezažila dobu Sovětského svazu, totalitní strázně a mentálně se s touto dobou, kdy Rusko bylo protektorem těchto států, neidentifikuje.
Nejen slábnoucí vliv Moskvy ve Střední Asii aktivizuje současně obyvatelstvo k otevřeným vystoupením. Události v Kazachstánu, které přerostly v lednu 2022 v nepokoje, sice nakonec skončily za ,,asistence" Ruska upevněním moci, nicméně aktivizovaly občanský sektor. Do té doby prakticky věc málo vídaná.
Začala éra desovětizace?
Moskva nemá příliš účinných nástrojů, jak k sobě bývalé satelity připoutat, možná kromě plynu, který Rusko těmto zemím stále dodává, ,,tradičního" hybridního působení, a již zmíněné Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, z níž ovšem mohou členské státy také vystoupit. V Arménii se sice nachází ruská vojenská základna, nicméně použití síly proti někdejším poslušným partnerům je při trvání pro Moskvu vyčerpávající války na Ukrajině téměř vyloučeno. Válku na dvou frontách nemůže a ani nechce Rusko ,,živit".
Otázkou zůstává, jestli výše zmíněné skutečnosti znamenají v praxi již probíhající ,,desovětizaci", nebo s jedná zatím o nesmělé a nejisté náběhy k tomu trvale umenšit ruský vliv v těchto zemích. Jasné je to, že dřívejší spolehliví Putinovi spojenci odmítají hrát roli poslušných loutek a začínají si sami diktovat v určitých ohledech podmínky, které směřují proti ruským zájmům v regionu Střední Asie i jinde. A začínají se čím dál zřetelněji přiklánět k Západu. Například Moldavsko, kterému byl loni přiznán status kandidátské země ze strany EU, čím dál více Rusko znepokojuje, proto tam provádí destabilizační aktivity a vydírá zemi přes plyn, který si však Moldavsko zařídilo svépomocí.
Aby ,,desovětizace" nejen v Moldavsku, ale i dalších ruských satelitech proběhla úspěšně, musí se zvládnout především proces mentálního přerodu z východu na západ. ,,Východní mentalita" například v Gruzii, ale i jinde je ovšem stále silná, hmatatelná, a vymýtit ji přirozeně nelze ze dne na den. Musí jít o kontinuální proces spojený s budoucím začleněním do evropských struktur, aby ruský vliv definitivně vymizel. Putin musí pochopit, že tyto státy už nejsou jeho kolonií či lénem, ale mají plné právo se suverénně rozhodovat, kam budou v budoucnu patřit.