Autor fotografie: Služba prezidenta ruské Federace / Wikimedia Commons / CC BY|Popisek: Emmanuel Macron
Francouzský prezident Emmanuel Macron se za dobu, během níž si plní své povinnosti, stal kontroverzním evropským státníkem. Tuto pověst ostatně projevuje i ve vztahu k událostem na Blízkém východě po útoku militantního hnutí Hamás na Izrael.
Emmanuel Macron to rozhodně nemá v současné situaci jednoduché a dopouští se řady sporných kroků ve své funkci. Většinou je z toho s mírnou nadsázkou řečeno Francie vzhůru nohama a její obyvatelé masově zaplňují ulice. Dobrým příkladem jsou protesty, které se vzedmuly proti snaze vlády zvýšit hranici odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Před několika lety Francii zachvátilo hnutí Žlutých vest, které protestovalo kromě rostoucích cen bydlení či pohonných hmot také proti asociální politice vlády.
Jako dalším soudkem prachu se ukázalo být zastřelení 17letého mladíka při běžné silniční kontrole. To by asi nevyvolalo téměř žádnou kontroverzi, kdyby ovšem chlapec neměl severoafrické kořeny. A Francie byla opět na nohou, kdy propukly demonstrace, zapalovala se auta, ničil majetek. Nelze pak nezmínit ani horkou africkou půdu, vojenský převrat v Mali, Nigérii či Gabonu a neklid i v dalších státech, kde měla Francie velmi dlouho svůj vliv, a kde objektivně oslabila své pozice, které se nyní hroutí. Hovoří se o konci jedné éry, zainteresovaní odborníci poukazují na snahu se s konečnou platností vymanit ze závislosti na Francii.
Nyní se Macron dopustil dalšího přešlapu v souvislosti s útokem teroristického hnutí Hamás na Izrael před dvěma týdny. Jedním dechem Macron veřejně odsuzuje akce Hamásu jako teroristické a tudíž nepřijatelné, druhým se pak vyslovuje pro to, aby humanitární pomoc Palestině pokračovala. Islám je mimochodem druhým nejrozšířenějším náboženstvím ve Francii. Vyznává jej zhruba 10% obyvatel, a to není málo.
A zde pozorujeme opět obojakou Macronovu politiku - na jedné straně se snaží prosazovat přísnější, v mnoha ohledech protiislámský metr, kdy je zřetelně znát napětí ve společnosti mezi muslimy a ostatními náboženstvími, a kdy mnoho vzdělaných vyznavačů islámu odchází z Francie, na straně druhé se snaží francouzská hlava státu získat muslimské voliče tím, že právě souhlasí s prouděním humanitární pomoci do Pásma Gazy. Je ovšem naivní se domnívat, že pomoc, která je propagovaná Macronem, neskončí nakonec v rukách Hamásu.
Ať už hovoříme o zastřeném, či otevřeném pokrytectví, francouzský prezident opět ukazuje, že je mistr obojakého přístupu a hraní na obě strany, aby z toho vytěžil co možná největší politický kapitál pro sebe. V příštích prezidentských volbách se mu však už může zmíněný přístup vymstít, protože je snadno napadnutelný. Problémů k řešení má Francie v současné době více než dost, a tak se mohou její soupeři vůči prezidentovi, do něhož byly v roce 2017 vkládány mnohé naděje, které však nenaplnil, patřičně vymezit.
Zdroj: Guardian