KOMENTÁŘ: Rusko z Ukrajiny pryč, Ukrajina do NATO. Cesta to ale bude trnitá

Válka na Ukrajině se nepochybně mění v chronický konflikt, který zřejmě neskončí podle propočtů ani tento rok. Jisté je však jedno - Ukrajina potřebuje do budoucna bezpečnostní garance před dalšími možnými útoky ze strany Ruska, a ty dostane jen pokud se stane další členskou zemí NATO. Do něj je však zatím cesta dlouhá.

Probíhající rusko-ukrajinská válka otevřela další závažné geopolitické otázky. Zejména ty, které se týkají budoucích bezpečnostních garancích napadeného státu, až konečně utichnou na bojišti kanony. Je třeba říct, že i když se podaří Ukrajině vyhnat ruská vojska ze svých území, nepřítel se může kdykoliv v budoucnu vrátit. A především se po nabrání sil může vrátit jako silnější, lépe vybavený soupeř.

Ukrajina může ,,vyčistit" svá území od okupantů, nicméně to neznamená, že nastane ,,věčný mír". Právě naopak, Rusko by jistě hledalo prostředky, jak vykompenzovat případnou porážku a na Ukrajinu by s pravděpodobností, která se blíží matematické jistotě, přitáhlo znovu. Proto je klíčové, aby se Ukrajina stala další členskou zemí NATO, aby získala definitivu v bezpečnostních garancích, které by byly s konečnou platností dostatečně odstrašujícím prostředkem pro agresora.

Samozřejmě takové členství by nemohlo být zadarmo či za odměnu, i Ukrajina by musela splnit přísná kritéria, která předchází přístupovým jednáním. A to se týká především podmínky, aby se Ukrajina zbavila zvlčilých ruských nájezdníků, protože nelze vstoupit do NATO, když je adept v aktivním konfliktu se svým sousedem a nemá garantované své hranice. Odpůrci budoucího možného vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance velmi často argumentují tím, že se NATO dál rozšiřuje na východ a naopak tato skutečnost jako taková by měla za důsledek zhoršení mezinárodní bezpečnosti, protože by se NATO přiblížilo k ruským hranicím.

Nicméně je třeba rozlišovat příčinu a následek. Kdyby Rusko nevedlo výbojnou imperialistickou válku, mentálně se srovnalo s rozpadem Sovětského svazu a uznalo geopolitický status quo, který panuje v Evropě, tak je vše v pořádku. Vladimir Putin má ovšem stále paranoidní pocit obklíčení západními velmocemi, jakéhosi ,,geopolitického nedocenění," kdy Západ chce údajně za každou cenu docílit úplné poroby Ruska, což je ovšem stalinská myšlenka, která se pouze transformovala v novodobých podmínkách. Předně Rusko nechce nikdo napadnout ani zlikvidovat, jak to s železnou pravidelností omílá tamní propagandistická mašinérie. To by znamenalo s jistotou jaderný konflikt, a ten si nikdo nepřeje.

Za druhé je třeba říct, že NATO se nikam ,,samo" nerozšiřuje, ale jednotlivé státy do něj vstupují na základě svobodné vůle, a proto, že se cítí ohroženy právě Ruskem a jeho expanzivními choutkami, které nejsou chimérické, ale reálné, přítomné. Stejně tak to udělalo Finsko, které už bylo za nového člena přijato, a Švédsko. Oba severské státy tak neučinily proto, aby vedly nějakou útočnou válku proti Rusku, ale právě naopak, staly se členem NATO, protože se obávají ruského nepředvídatelného jednání a z důvodu zajištění bezpečnostních garancí před jeho možným útokem.

Cesta Ukrajiny do NATO představuje na druhou stranu nepochybně složitou a trnitou cestu a výsledek není předem garantovaný. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dal sice na začátku války najevo zklamání, že se jím vedená země nakonec členem NATO nestane, v průběhu konfliktu, který nabývá rázu chronického či zamrzlého, však otočil a argumentuje přesvědčivě - Ukrajina s podporou Západu v boji se silnějším protivníkem ukázala v praxi svou bojeschopnost, statečnost a odhodlání bránit vlast před ruským vetřelcem. A zároveň tím Ukrajina pomáhá nepochybně také k zajištění evropské bezpečnosti, protože pokud Ukrajina padne, budou ruská vojska na hranicích několika členských států NATO. Zelenskyj byl pozván na letní summit NATO, nicméně jeho optimistická očekávání mohou zpražit v kuloárech ty země, které v nějaké formě aktivně spolupracují s Ruskem, nebo s ním mají příznivější vztahy.

Nesmíme ani zapomínat, že k přijetí nového člena musí panovat shoda všech zemí, které tvoří součást Severoatlantického paktu, a zde jistotu Ukrajina rozhodně nemá. Pokud shrneme výše uvedené, dojdeme k závěru, že Ukrajina v NATO je jedinou bezpečnostní zárukou před možnými budoucími útoky ze strany Ruska. I když válka skončí, Rusko může kdykoliv porušit podmínky příměří či míru, stejně jako to udělalo již v roce 1994, když signovalo budapešťské memorandum a garantovalo ukrajinskou územní celistvost výměnou za to, že se Kyjev zbaví jaderného arzenálu. Jak tento závazek došel svého naplnění, jsme viděli 24. února 2023, kdy Putin k překvapení celého civilizovaného světa zavelel pod smyšlenou záminkou k vojenské invazi.

Tagy