KOMENTÁŘ: Si Ťin-pching upevňuje moc, směřuje k rozsáhlým čistkám jako za Stalina?

Současný čínský prezident Si Ťin-pching v rámci současného sjezdu strany učinil několik bezprecedentních kroků, jež jsou na hraně nebo za hranou totální diktatury, jakou realizovali svého času Mao Ce-tung nebo Josif Stalin.

Prosazením nikdy v historii nerealizovaného třetího prezidentského období potvrdil uchopování absolutní moci. Odvoláním premiéra Li Kche-čchianga (respektive donucením k rezignaci) jasně Si plánuje totální restrukturalizaci vládní moci. A dehonestace svého předchůdce Chu Ťin-tchao, jenž ho do funkce navrhl, vyvedením ze sálu v době jednání, jednoznačně svědčí o extrémním boji silových frakcí, jako jsou šanghajská, pekingská nebo čínské komunistické mládeže.

Z daného se zdá, že Si vydal silné signály, že nebude mít žádné zábrany, ale i tak musí nejprve zjistit, kdo všechno mu je věrný, kdo je mezi a kdo s jeho politikou nesouhlasí. Proto zahájit rozsáhlé operace proti jiným zemím by se mu mohlo okamžitě vymstít, neboť si není jistý loajalitou armády, letectva ani námořnictva.

Stejně si musí potvrdit loajalitu policie a tajných služeb po tomto bezprecedentním kroku. Politika strachu nikdy nefungovala dlouho, ale Čína s ní má historické zkušenosti, kdy nová generace čínských císařů likvidovala či přesidlovala širokou rodinou svých předchůdců nebo odpůrců v řádech tisíců i více. Tak není pochyby, že Si může tento model použít znovu.

Jenže současný stav může vyvolat zásadní nepokoje v různých oblastech Číny. Jako první jsou v seznamu Tibet nebo Sin-ťiang s etnickou islámskou menšinou Ujgurů. A občanské nepokoje nebo občanská válka je to poslední, co by Si potřeboval. A válka v jaderné Číně je rovněž  to poslední, co by celý svět potřeboval.

Čína by oslabila vůči USA, Indii nebo Rusku, ale zároveň by se stala jako taková i její případně nástupnické státy zcela nevypočitatelná. A to je nejhorší varianta, jaká by mohla být. Si v současnosti destabilizuje v rámci uchopování moci bezpečnost v asijském regionu a ve vlastní zemi. A to se samozřejmě přelévá do dalších regionů a má to dopady na obranu, ekonomiku, burzy a mezinárodní vztahy.

Čína se celkem vymezila vůči ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi a jeho aktivitám na Ukrajině, ale sama možná připravuje ještě něco horšího. Tím jsou vnitrostátní represe, konsolidace absolutní moci možná na doživotí, a nakonec nátlak na sousedy nebo jiné země. Analogii lze samozřejmě v mnohem menším měřítku hledat ve Stalinových čistkách.

Si skutečně balancuje na hraně velkého problému, a to jak vnitrostátně, tak mezinárodně. Je otázkou, zda si to uvědomuje, jaký oheň může zažehnout.

 

Zdroj: reuters.com, nbcnews.com, cnbc.com, redakce