Autor fotografie: Palácio do Planalto, CC BY 2.0|Popisek: Někdejší brazilský prezident Jair Bolsonaro a Vladimir Putin
Jihoafrický Johannesburg hostil summit skupiny BRICS, kde figurují státy jako Brazílie, Indie nebo Čína. Rusko se snaží nepochybně oslabit Západ začleněním dalších zemí do tohoto uskupení, zejména afrických, ale také asijských, případně jihoamerických. Otázkou ovšem je, na co to bude ve svých důsledcích stačit.
Summit BRICS v Johannesburgu se konal ve stínu stále zuřícího konfliktu na Ukrajině, který rozpoutalo Rusko. Nicméně nepřítomný Vladimir Putin, který poslal svou zdravici, nezapomněl přispěchat se svou verzí důvodů invaze. Podle něho konflikt rozpoutal Západ a jeho spojenci a Rusko ji chce naopak ukončit.
Když odhlédneme od samotné absurdnosti zmíněného výroku, protože Západ na nikoho nezaútočil, ale prokazatelně Rusko na Ukrajinu, a to 24. února 2022, je summit BRICS polem, který má především deklarovat Ukrajině svou sílu směrem k Západu. Putin vnímá toto uskupení jako alternativní sdružení výkonných světových ekonomik - Číny, Indie a přidružených států, které se ekonomicky rozvíjejí.
BRICS má tvořit jakousi protiváhu globální nadvládě Západu a jeho ekonomických zájmů. K BRICS se má zájem připojit údajně až 40 nejmenovaných zemí, přičemž polovina z nich si již podala přihlášku. Putin a další sází na postupnou ekonomickou převahu sdružení, již samotná vedoucí pětice zemí, tedy Brazílie, Rusko, Indie, Jižní Afrika a Čína vytvářejí v současné době čtvrtinu světové ekonomiky a BRICS chce svým rozšířením o další země růst dál, samozřejmě na úkor Západu.
Cíle BRICS jsou však mnohem ambicióznější. Usiluje o eliminovaci současného světového řádu založeného na politickoekonomické síle západního světa a nahrazení novým, v čele s Ruskem, respektive Čínou. Členské země BRICS spojuje odklon od západního světa, jeho ekonomických a politických nástrojů a usilují o co největší míru autonomie.
O tom svědčí například skutečnost, že BRICS usiluje o zavedení vlastní měny proti dolaru. Dolar jako měna se tradičně uplatňuje v mezinárodním obchodu a transakcích jižcelé dekády, nicméně to by se mohlo v určité části světa v dohledné době změnit, protože dolarová, potažmo americká dominance může být přinejmenším narušena. Snaha o ,,dedolarizaci" nachází živnou půdu zejména poté, co Rusko zavelelo k vojenské invazi na Ukrajinu. Určité ,,protidolarové" náběhy naznačil už Putin, který po invazi nejprve nakázal, že se za plyn bude platit výhradně v rublech, a ne v dolarech, což ovšem na druhé straně flagrantně porušovalo dosavadní platné smlouvy, aby pak otočil.
O související snaze se vydělit ze západních struktur svědčí také již dřívější návrh na zřízení rozvojové banky BRICS. Projekt byl blíže představen na summitu v Dillí v roce 2012. Rozvojová banka by se mohla stát podle západních analytiků ,,klackem" v režii Ruska, kterým by mohlo vyvíjet nátlak na tradiční globální ekonomické instituce, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF) či Světová banka, čímž se by se současně posílil politický a ekonomický vliv BRICS.
Otázkou samozřejmě zůstává, na co to vlastně bude všechno stačit, i kdyby se k BRICS přidalo naráz 40 států. Potenciál uskupení jistě není malý. Rusko si jím nepochybně kompenzuje ztracené západní trhy a vlivem sankcí se orientuje více na Asii a africké země. Čína a India navíc Rusku pomáhají kompenzovat sankční balíky ze strany Západu, respektive otupovat jeho negativní účinky.
Skýtá však zároveň rizika pro členské země BRICS, zejména Rusko a Čínu, protože oba státy si mohou nárokovat vedoucí postavení v tomto protizápadním bloku a mohou tak vznikat vnitřní třenice či tenze. BRICS jistě nazavede nový světový ekonomický řád, nicméně může významným způsobem narušit západní ekonomickou hegemonii. Není jistě náhodou, proč české proruské síly, které se maskují až patetickým étosem vlastenectví, doporučují odtržení ČR od Evropské unie a začlenění do BRICS, nicméně by to byla velmi rychlá cesta do závislého postavení, pod ruskou a čínskou kuratelou, o tom není pochyb.
BRICS bude hrát na každý pád v další dekádě významnou roli, s tím je potřeba počítat již nyní. Uvidíme, kde se jeho vliv zastaví. Pokud do něj vstoupí teoreticky většina z již zmíněných 40 států, bude to sice signalizovat nárůst vlivu uskupení, nicméně samozřejmě záleží vždy na ,,kvalitě" a ekonomickému vkladu konkrétní země.