Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Turecká vlajka
Turecko je poměrně zvláštní země. Politicky, ekonomicky, geograficky i vojensky. Osmanská říše byl fenomén dobývání Evropy, kdy jednotky došly k Vídni či do Uher. Ale Turecko bylo zároveň zemědělskou zemí, což se mění a dochází ke stěhování z venkova do měst, oslabování zemědělství a populace na venkově a posilování průmyslové produkce a populace ve městech. Populace Turecka byla v r. 2021 85,04 mil. obyvatel, Německo mělo ve stejném roce 83,13 mil. obyvatel a Francie 67,5 mil. obyvatel.
Z daného je evidentní, proč populačně nejsilnější země a průmyslově se rozvíjející není Francií a Německem vítána v EU – mohla by převzít vedoucí roli se všemi svými hodnotami, což je i islám a boj proti Kurdům. Jak již bylo řečeno, Turecko prochází vnitřní migrací a též restrukturalizací bezpečnostního systému. Armáda byla garantem svým způsobem sekulárního státu. Ale po volbách a čistkách v armádě po neúspěšném puči se Turecko Islamizuje.
Turecko kromě členství v NATO a OSN není členem žádných mezinárodních organizací na regionální úrovni obdobně jako Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. Vzhledem k ekonomické síle a populaci je v tomto uskupení řídící silou. A to se projevilo i v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.
Bylo to Turecko, jež vyjednalo tzv. „Grain Deal“ (obilná dohoda), tedy volnou plavbu a obchod s ukrajinskými zemědělskými produkty se zeměmi třetího světa, který potvrdilo i Rusko. Po potupě ruské černomořské flotily napadením drony (vzdušné i hladinové) z Ukrajiny Rusko od dohody odstoupilo, ale v návaznosti mezi prezidenty Turecka Erdoganem a Ruska Putinem byla dohoda z ruské strany obnovena.
Toto jednoznačně potvrzuje rostoucí vliv Turecka na mezinárodně politické scéně. Skoro by se dalo říci, že Turecko již EU nepotřebuje, ale otázkou je, zda EU brzy nebude potřebovat Turecko. Jeho ekonomika, populace, ozbrojené síly a investice do nich a geografická dispozice Turecko předurčují do velmi vlivné role.
Turecko potvrdilo svůj vliv na Rusko, ale zároveň má vliv i na Německo. Ovlivňuje vzhledem ke kurdské otázce i další země, kdy kurdské diaspory jsou v Arménii, Gruzii, Iráku, Iránu, Izraeli, Rusku, Sýrii, ale i dalších evropských zemích včetně Německa. Turecko dotlačilo Rusko ke „Grain Dealu“, útočilo v Iráku i Sýrii, má vliv ne Německo, s kterým obchoduje i v rámci obranného průmyslu. A navíc poskytuje své vojáky do misí v rámci NATO.
Dá se říci, že Turecko si pomalu buduje pozice srovnatelné s Osmanskou říší, nikoliv teritoriálně, ale vlivově. Působí regionálně, v rámci NATO si „vytrucovalo“ nákupy určitých technologií, provádí útoky (beztrestně) na Kurdy v jiných zemích a donutilo Rusko k jednání. A to vše se hned tak někomu v tak krátké době nepodařilo.
Samozřejmě může zde být otázka, zda je to rostoucí síla Turecka, nebo slabost Ruska. Odpověď je zřejmě od obojího kousek. Rusko se zmítá ve vnitřních bojích frakcí, ekonomické krizi a válečném stavu. Turecko stojí „opodál“, vše sleduje a vybírá si výhodné pozice. A Evropa zdá se být ve vleku událostí, protože nemá jednotné zájmy, ale jednotlivé země mají své preference.
Zdroj: thekurdishproject.com, bbc.com, cnn.com