.jpg)
Autor fotografie: manhhai, flickr (CC BY 2.0)|Popisek: Technika po útoku
Podle dostupných informací ukrajinská vláda začíná znárodňovat podíly v klíčových strategických podnicích. To by svědčilo o zásadních ekonomických problémech Ukrajiny, ale zatím nepřešla na válečné hospodářství, což je až poslední instance.
Jak již SM uvedl, dodávky zbraní ze zemí NATO/EU, jsou sice důležité, ale stejně nemohou pokrýt celkovou bojovou potřebu Ukrajiny. Ukrajina potřebuje pokrýt stovky kilometrů fronty, zásobování náhradními díly, municí a palivem a mazivy (PHM).
Strategické podniky jsou z oblasti PHM a náhradních dílů pro vozidla. Takže byť ukrajinská vláda prezentuje, jaké ztráty způsobila ruské armádě, evidentně na tom není nijak dobře. Je jasné, že ztráty jsou na obou stranách, jen jedna strana to lépe prezentuje.
Je pravděpodobné, že Ukrajina kromě vojenské pomoci bude žádat i ekonomickou. Ale kdo si to bude moci dovolit? USA již poskytly vojenskou pomoc v hodnotě miliard, Evropa nakupuje LNG při výpadku z Ruska, tedy i tady se finance tenčí a zásoby vysychají.
Pokud se konflikt dále bude protahovat, bude Ukrajina znárodňovat další podniky a teoreticky by mohla přejít především v oblasti PHM na přídělový systém. Co se týče potravin je otázkou, jak bude fungovat „Grain Deal“ (obilná dohoda), a zda Rusko opět nebude blokovat prodej ukrajinské zemědělské produkce.
Ukrajina sice vyváží obilí nebo kukuřici, otázkou je, co v daných lodích dováží zpět, aby neplavaly naprázdno. Cílem vývozu jsou země Afriky, ale k dovozu tam zřejmě moc komodit není. Do lodi na obilí nelze naložit železnou rudu nebo uhlí.
Zásobování zbraněmi ze západu zřejmě probíhá letecky nebo pozemní cestou ze západní, střední a východní Evropy, aby se na moři nedostaly do ruských rukou, a aby to navíc nedostalo Turecko vzhledem ke kontrole Dardanely a Bospor do diplomaticky složité situace. Donutilo Rusko jednat a zároveň by umožnilo dodávky zbraní na Ukrajinu. To by bylo hodně nepříjemné a Turecko by ztratilo u Ruska vyjednávací pozici.
Kromě energetiky je jednou z důležitých firem výrobce leteckých motorů Motor Sič. Ředitel společnosti byl nedávno zadržen bezpečnostní službou za obchody s Ruskem. Ale více se zdá, že pokud skutečně firma obchodoval s Ruskem, muselo by to jít cestou prostředníka, neboť hranice a obchod s Ruskem jsou uzavřené. Motor Sič sídlí v Záporoží, kde probíhají těžké boje, a byl výrobcem motorů třeba pro An-124 a An-225. Navíc 41 % podílu společnosti koupila čínská firma Beijing Skyrizon Aviation. Motor Sič byl v Číně velmi aktivní a měl tam i své zastoupení.
Takže pokud produkty Motor Sič skončily v Rusku, nelze vyloučit, že Čína participovala. Ale další vojenská technika, především letecká, byla v gesci Ruska, Ukrajina byla specializovaná na dopravní letouny a lodě. Pozemní technika se vyráběla v Charkově, ale i zde se bojuje a nevyrábí.
Z daného plyne, že Ukrajina buď musí dostávat dary nebo nakupovat. Ale i dary bude muset následně provozovat a udržovat, což stojí další finance. A jak SM uvedl, každý z dárců dodá něco ze svého arzenálu, takže Ukrajina je nucena vytvářet velmi různorodé skladové zásoby a cvičit personál na velký počet techniky. Jediné, co bude unifikované, je munice, ale náhradní díly, optika či spojovací prostředky již budou rozdílné. A to vše si musí Ukrajina platit.
Pokud prezident Volodymyr Zelenskyj stále prohlašuje, jak ukrajinská armáda postupuje a ničí agresora, zřejmě má v mnohém pravdu, ale vzhledem ke zestátňování zřejmě dochází síly. A ani lidský potenciál není nevyčerpatelný. Ukrajina mobilizovala v tichosti již dříve, nyní i Rusko, jež má ale větší možnosti, byť posílá nevycvičené rekruty na smrt. Ale stále tam zřejmě platí osvědčené „Nas mnogo“, nicméně odpor proti zbytečnému zabíjení narůstá.
Ukrajina by mohla mít jedinou šanci, a to že další země by se zapojily ekonomicky i vojensky. Jenže to je tak politicky citlivé, že k tomu zřejmě nedojde a Ukrajina bude závislá na občasných darech, nákupech a Rusku a Turecku, aby se neuzavřel „Grain Deal".
Zdroj:rferl.org, aljazeera.com