Autor fotografie: foto: Pixabay
Návrh zákona, upravující činnosti poskytovatelů komerční bezpečnosti zakládá v současné podobě návrhu klima pro korupční prostředí, netransparentní rozhodování státu a možný nástroj konkurenčního boje mezi poskytovateli navzájem, či prostoru pro zneužívání citlivých dat a informací o odběratelích bezpečnostních a detektivních či technických služeb.
Aktuálně připravovaný zákon, zabývající se regulací komerčního bezpečnostního trhu je dílem samostatného oddělení na Ministerstvu vnitra ČR. Jedná se o několikátou verzi návrhu zákona za poslední roky a opět budí při své legislativní cestě rozpaky a kontroverze. Z návrhu zákona lze vnímat snahu státu o přísnou regulaci při vydávání licencí budoucím poskytovatelům služeb, ale v důsledku fungování takto navrženého zákona spíše vzniká netransparentnost a možné korupční prostředí při vydávání a obnovování licencí, stejně jako při správním řízení o jejich odnětí.
Vstup do podnikání v této oblasti zákon definuje poměrně přesně co do formálních požadavků podnikatelského subjektu a i tuto formální stránku zákon v podstatě „okopíroval“ ze zákona o ochraně utajovaných informací. Jedná se tak o bezprecedentní prověřování ze strany státu vůči podnikatelům. Na šikmou plochu celé řízení dostává již ne zcela pregnantní popis, že licence nebude udělena tomu, kdo ohrozil politické, či ekonomické zájmy ČR, veřejný pořádek nebo existuje důvodná pochybnost, že tak učinil, případně existuje vlastní poznatková činnost MVČR. K žádosti o téměř všechny licence se mají vyjadřovat i všechny zpravodajské služby v ČR. Vzniká tak správní řízení, které není opřeno o jasné důkazy, ale o domněnky úředníků a zpravodajců, kteří je tak ani nebudou moci přesně doložit pro případ opravných prostředků žadatele. V absolutním měřítku si představme, že jednatel bezpečnostní agentury odmítne poskytnout zpravodajcům informace z návštěvní knihy svého odběratele a ti společnost v důsledku toho mohou označit za bezpečnostní riziko, za entitu, která vystupuje proti zájmům ČR.
Zákon rovněž zavádí možnost odnětí licence za dvojí a víceré porušení pravidel dle tohoto zákona za jeden rok. Nikde však není definováno, o jaká porušení se může jednat, a tak si v absolutním důsledku představme společnost, která má 7 tisíc zaměstnanců a dva z nich si v kalendářním roce svou nedbalostí neohlídají propadlou fyzickou nebo zdravotní způsobilost. V důsledku toho bude celé společnosti moci být odňata licence.
Představme si i jakých výsledků mohou přinést různá anonymní udání na poskytovatele, např. z konkurenčních důvodů. Jaké pochybnosti může taková činnost vnést do dobré reputace provozovatelů? Zákon má i více podobných bodů, které dávají téměř neomezené pravomoci úředníkům, kteří budou o udělení či odnětí licencí rozhodovat a to povede k nepřezkoumatelným rozhodnutím, která se mohou opírat i o utajované a hlavně ničím nepodložené informace či podezření.
Autor: Adam Novotný