.jpg)
Autor fotografie: Ukrajinské ministerstvo obrany, CC BY-SA 2.0|Popisek: Protiteroristická operace na východní Ukrajině
Dejte nám právní záruky toho, že se NATO nebude dále rozšiřovat na východ. Takový je nejnovější vzkaz Moskvy Západu, který je ale sám o sobě nesplnitelný a absurdní.
Vojenské manévry kolem ukrajinsko-ruské hranice ukazují na zřejmou nervozitu Kremlu. Řinčením zbraní se snaží Moskva zvýšit svůj vydírací potenciál vůči Západu. Jinými slovy Rusko vzkazuje západnímu společenství, aby se NATO dál nerozšiřovalo na východ, což přeloženo do srozumitelného jazyka znamená v žádném případě nepřibírat do NATO nejnověji Ukrajinu.
Ruský prezident chce však po Západu něco, co je samo o sobě absurdní a vlastně těžko splnitelné - právní záruky na to, aby se NATO nerozšiřovalo na východ. Jenže takové záruky nemůže nikdo Moskvě dát - to, zda Ukrajina vstoupí nakonec do NATO, a jisté není v tuto chvíli nic, je jejím svrchovaným rozhodnutím. Rusko aplikuje starou známou vydírací poltiiku a řinčí na ukrajinsko-ruské hranici zbraněmi, nicméně na toto Západ nepřistoupí a zmíněné záruky Moskvě určitě nedá. Ani nemůže.
Naopak jednání Ruska může mít v dlouhodobé perspektivě silně kontraproduktivní následky, protože činí kroky, jež mohou způsobit, že Ukrajina se stane součástí Severoatlantické aliance. Ostatně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj již toto naznačil. Je otázkou, zda si tento fakt Moskva uvědomuje, když jedná z pozice síly a provádí ostentativně vojenské manévry na hranicích.
V celkovém kontextu je nutno vzít v potaz také skutečnost, o níž před několika dny hovořil Putin, který prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byl tragédií. A od toho se musíme odrazit, pokud chceme hodnotit situaci komplexně. Rusko stále bere psychologicky Ukrajinu jako svou součást a dělá si na ni neexistující nároky. Rusko není o nic méně nástupnickým státem než Ukrajina, oba státy vznikly v roce 1991 jako suverénní entity. Což ovšem neznamená, že si někdo může dělat politické, územní jiné nároky na Ukrajinu.
Problém je však u Moskvy ten, že Rusko vychází z faktu, že Ukrajina suverénním státem není, nikdy nebyla, a systematicky podrývá hybridními prostředky její politickou a územní integritu. Jakkoli psychologicky mohu pochopit, že Rusko již není takovou velmocí, jakou bývalo za éry Sovětského svazu, nedává to Moskvě jakékoli právo ingerovat do politického vývoje Ukrajiny jakožto svrchovaného státu. Rusko však dlouhodobě psychologicky nestrávilo fakt, že už Sovětský svaz jako globální supervelmoc neexistuje a vznikl jeho ,,chudší" následovník s menším vlivem.
Mohu mít pochopení také pro to, že z bezpečnostního hlediska se Moskva obává přítomnosti NATO na svých hranicích, ale pokud by se Ukrajina stala dalším členským státem NATO, je to toliko jejím suverénním rozhodnutím a vnitřní záležitostí. Svými neuváženými kroky, které jsou činěny z pozice síly, naopak Rusko Ukrajinu do NATO samo tlačí, byť samozřejmě není jisté, zda se novým členským státem stane.