Kradení dětí v Norsku je součástí státní politiky

Kradení dětí v Norsku je součástí státní politiky
02 / 12 / 2018, 08:30

Norsko má stále nevyřešený problém s Barnevernetem a někteří jeho zástupci ve své neochvějné jistotě dodnes tvrdí, že na straně Norska se nikdy nestala žádná chyba.

KOMENTÁŘ

Tvrdí to i přesto, že i v samotném Norsku se Barnevernet dočkal kritiky, jak o tom svědčí prohlášení 170 norských odborníků z roku 2016. Od konce roku 2015 do začátku roku 2017 bylo zaznamenáno osm nových případů u Evropského soudu pro lidská práva, což by samo o sobě mělo být varující pro vyspělou severskou zemi, která se pravidelně umísťuje na předních místech v žebříčcích kvality života. Známý publicista Andrej Ruščák, který žil několik let v Norsku, nedávno upozornil na stránku Ung.no, což je veřejný portál, kam píší mladí lidé o radu a státem vybraní úředníci jim odpovídají, se objevil dotaz jedné těhotné slečny, zda ji může Barnevernet začít vyšetřovat ihned po porodu, protože měla dřív depresi, se kterou se (úspěšně) léčila. Odpověď ji nejspíše příliš nepotěšila, protože Barnevernet takovou věc udělat může.

Jak také prohlásil u Evropského soudu pro lidská práva advokát matky, o níž ještě bude řeč ve většině tohoto článku, zpráva Rady Evropy z roku 2018 konstatuje nedostatek důvodů v rozhodnutích o adopcích respektive uváděné důvody odebrání má za velmi slabé: „Například možná budoucí emoční újma, nebo také „nedostatek rodičovských dovedností.“ V obou případech se jedná o velmi vágní důvody, na které se dá napasovat téměř cokoli.​

Odebraný syn u soudu

O co ale vlastně jde ve zmíněním případu, který nyní řeší Evropský soud pro lidská práva? Matka jménem Trudy Strand Lobbenová porodila v roce 2008 svého prvního syna. Protože měla během porodu potíže, požádala norské úřady o možnost pobytu v centru pro matku a dítě v prvních měsících života syna. Tři týdny poté se ovšem rozhodla centrum opustit. Úřady vydaly okamžité rozhodnutí k odebrání dítěte a k předání dítěte do pěstounské péče, a to na základě obavy, že dítě nedostává dost stravy k přežití. Bez varování přišli zástupci norských úřadů, paní Lobbenové syna odebrali a požádali ji, aby si sbalila kufr a odešla. Vše bez slova vysvětlení od státu. Chlapec byl v péči pěstounů do svých tří let, kdy norské úřady vydaly pěstounům v roce 2011 povolení k adopci.

Od té doby probíhá v Norsku proces zbavení matky rodičovských práv. Nejprve Oblastní rada pro sociální péči o dítě rozhodla, že adopce je v nejlepším zájmu dítěte. V roce 2012 se proto matka odvolala k soudu. Přestože se matka mezitím provdala a porodila další dítě - holčičku, soud rozhodl, že „nedošlo ke zlepšení v porozumění synovi, který je psychicky zranitelný a podle zprávy psychiatra potřebuje klid, bezpečí a podporu“.​

V roce 2013 podala Lobbenová stížnost na Norsko k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který zaručuje právo na rodinný a soukromý život. O čtyři roky později rozhodla sekce Soudu, že Norsko zmíněný článek neporušilo, nicméně dne 9. dubna 2018 přijal panel Velkého senátu žádost paní Lobbenové, aby byla věc postoupena k Velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva.​

Za celou dobu bylo matce dovoleno vídat syna šestkrát do roka po dobu dvou hodin. Návštěva mohla proběhnout vždy pouze v přítomnosti adoptivní matky a ve většině případů v úřední místnosti úřadu sociální péče. Zamítnuta byla matčina žádost, aby pěstounka opustila místnost i žádost o prodloužení délky návštěvy. A aby toho nebylo málo, v reakci na stížnost stát naopak matce nařídil návštěvy psychologa!

Podivná norská obhajoba kradení dětí

Zástupce Norska ale u soudu trval na tom, že práva toho, koho se případ měl týká (dítěte), nebyla porušena, naopak byla v nejlepším zájmu dítěte ochráněna. „Mělo být porušeno její právo na rodinný život, protože její syn jí byl odebrán ve třech týdnech. Zde chybí biologický otec, pak je tady chlapec, který má právo na rodinný život. Ale který rodinný život to je? Je to závazek k biologické matce? Nebo je to život s těmi, kteří se o něho starají, a v jeho mysli jsou jeho rodiči?,“ taková byla slova zástupce norské vlády. K tomu všemu ještě dodal, že „matka není v postavení, aby před tímto soudem reprezentovala nejlepší zájem dítěte. Hájí pozici matky, ne zájem dítěte.“

Stát tedy podle norského zástupce ví ze všech nejlépe, co je pro dítě dobré. Podivná logika Barnevernetu, podle níž je lepší je být s dvěma úplně cizími rodiči, než se dvěma rodiči, kde je alespoň matka vlastní. ​

O to překvapivěji působila další slova norského zástupce, který se zároveň nechal slyšet, že „nejlepší zájem dítěte“ obsahuje dvě podmínky: Předně žít s biologickou rodinou, pokud není prokázáno, že tato rodina je nezpůsobilá. A za další je to zajištění rozvoje dítěte ve vhodném prostředí.“Výborně, žít s biologickou rodinou je tedy v zájmu dítěte. Co ale znamená, že je rodina nezpůsobilá? V tomto případě se tedy jedná o velmi pochybné vysvětlení, když zrovna v tomto případě je matka schopná postarat se o druhé dítě. V podstatě se tak potvrzují slova advokáta matky, podle něhož obsahují zprávy i norské rozsudky změť neurčitých pojmů jako neschopnost chovat se jako matka, nedostatek rodičovských dovedností, aniž by kdy bylo specifikováno, co to obnáší a co se tím myslí. Zprávy a rozhodnutí vůbec nebraly v úvahu pozitivní vývoj, fakt že žadatelka se provdala, má stálý domov a další dítě. Její žádost o další posudek byla zamítnuta. ​

Pro úplný popis celé kauzy zbývá dovysvětlit ještě dvě věci. První z nich je objasnění toho, proč norský městský soud vydal v roce 2012 rozsudek, kterým má být chlapec navždy odebrán matce a adoptován pěstouny? Zde se ukazuje, že ani samotná způsobilost k výchově dítěte nemusí vůbec stačit k vrácení. Soud totiž shledal, že i když je matka způsobilá vychovávat dceru, nemá i přesto dost schopností vychovávat syna, který byl už tři a půl roku v pěstounské péči. Jak mohli na něco takového přijít, když nemá problém postarat se o své druhé dítě, zůstává velikou záhadou.​

A ano, tušíte asi správně, že druhou a poslední věcí, která ještě nebyla vysvětlena, jsou důvody odebrání malého dítěte. I na tuto otázku se během soudního přelíčení dostalo. Zástupce Norska na ni odpověděl následovně: „Matka pobývala v centru péče o matku a dítě. Šla tam dobrovolně. Po třech týdnech chtěla jít domů, takže bylo přijato urychleně rozhodnutí předat dítě do pěstounské péče z hluboké obavy o život dítěte. Ti, kdo rozhodnutí učinili, jsou lidé, kteří pracují s rodiči se zvláštními potřebami každý den.“

Nekritická a neotřesitelná důvěra v norské pracovníky Barnevernetu mě nikdy nepřestane udivovat. Opravdu to norský zástupce myslel vážně v době, kdy se přišlo na to, že jeden z psychiatrů, který psal posudky pro norskou sociálku, byl usvědčený dlouholetý pedofil? ​

Nepřekvapím nejsou ani slova zástupce Norska o tamním systému péče o děti. Advokát se nechal slyšet, že při odebrání, kdy je na výběr mezi dlouhodobou pěstounskou péčí nebo adopcí, dávají v Norsku přednost adopcím. „Preference k adopcím se opírají o výzkum, ze kterého plyne, že děti mají více pozitivních šancí, jsou-li adoptovány, než jsou-li ponechány ve veřejné péči. Je to politické rozhodnutí,“ tolik tedy slova norského advokáta, který vlastně jen potvrdil správnost slov právního zástupce paní Lobbenové, když řekl, že norský stát měl od samého počátku v úmyslu předat dítě jiné rodině: ​

„Pokud se předpokládá, že umístění dítěte bude trvat dlouhou dobu, kontakt s biologickými rodiči musí být maximálně redukován za účelem zachování jeho integrity. Od samého začátku šlo o integraci dítěte do náhradní rodiny, nikdy do jeho vlastní.“

Jestli pochybujete o tom, že se v Norsku kradou děti rodičům, tak začněte sledovat tento neskutečný případ. Každý z výstupů zástupců Norska mě utvrzuje v tom, že naše snaha v kauze Evy Michalákové prostě měla a má smysl.

Přeji hezký den a veselou mysl!

 

Autor: Tomáš Zdechovský (europoslanec za KDU-ČSL)

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace