Kryt je v Izraeli náboženskou povinností

Proč investuje Izrael miliardy do krytu v každém novém bytě? Odpověď neleží v armádních skladech, ale v tisíce let starých pravidlech judaismu. Zákon Pikuach ha-nefeš totiž staví záchranu lidského života nad všechna ostatní přikázání a formuje tvář moderního Izraele.

Záchrana civilistů je v Izraeli prioritou, která přímo vychází z judaismu jako náboženství zákonů a pravidel. Judaismus lpí na nařízeních, která ovlivňují každý detail dne – od kašrutu (stravování) přes specifické požadavky na oblékání až po přísné dodržování šabatu. Během sobotního dne odpočinku se věřící musí vyvarovat běžných věcí moderního života, jako je řízení auta, kouření nebo používání jakýchkoli elektrických spotřebičů. Pro moderního evropského sekulárního člověka mohou tato pravidla působit extrémně, ale v izraelské společnosti tvoří pevný etický rámec, který se propisuje i do státní správy.

I když máme my Češi často tendenci se těmto přísným náboženským předpisům vysmívat nebo je považovat za přežitek, v judaismu jsou ukryty hluboké hodnoty, které se z našich evropských společností vlivem různých změn postupem času vytratily. Jedním z nejdůležitějších pilířů je pravidlo Pikuach ha-nefeš, tedy povinnost zachránit lidský život za každou cenu. Toto přikázání je natolik silné, že stojí nad všemi ostatními zákony. Pokud jde o záchranu života, je věřícímu dovoleno (a dokonce přikázáno) porušit šabat, jíst rituálně nevhodné jídlo nebo ignorovat jiné náboženské zákazy.

Izrael: od etiky k betonovému standardu 

 

Právě tato absolutní povinnost chránit život, která se v přesenesném významu vztahuje právě také na ochranu civilistů je hlavním důvodem, proč je izraelský systém ochrany tak komplexní. Od roku 1992 se tato etická hodnota stala pevnou součástí stavebního zákona a v každém novém bytě musí být vybudován opevněný pokoj tzv. mamad. To, co se nám v Evropě může zdát jako nepředstavitelný luxus nebo zbytečný náklad, je zde vnímáno jako základní právo a povinnost státu vůči svým občanům. Betonové zdi krytů jsou tak vlastně zhmotněním tisíce let staré filosofie v moderní architektuře.

 

Podzemní města v garážích: Purim mezi betonem

 

Během letošního březnového svátku Purim se všechno veselí přesunulo právě sem, do hlubokého podzemí. Purim je každoročně velkým svátkem karnevalů v ulicích, ale kvůli bezpečnostním opatřením byly logicky všechny hromadné akce letos zrušeny. Izraelce to však nezastavilo. Mezi betonovými sloupy parkovišť vznikly improvizované scény, děti s namalovanými obličeji běhaly v kostýmech pod zářivkami a sousedé spolu sdíleli jídlo. V noci se pak v některých krytech konaly i neoficiální taneční párty, nad kterými policie většinou jen mávla rukou.

 

I když se nám to v Česku může zdát divné, zvlášť po zkušenosti s pandemií covidu, kdy jsme jakékoli oslavy nebo setkávání lidí morálně odsuzovali, v Izraeli je přístup k těmto věcem velmi pragmatický. Nikdo neví, zda se dožije zítřka, a proto je každá oslava života s rodinou nebo přáteli vnímána jako nutnost. Je to způsob, jak si udržet lidskost ve světě, který se venku nad povrchem snaží o opak.

Pikuach ha-nefeš i pro duši

 

Tento izraelský pragmatismus úzce souvisí právě s principem Pikuach ha-nefeš. Ochrana života se totiž v židovském pojetí nevztahuje pouze na fyzické tělo, ale především na lidskou psychiku. Začátek konfliktu byl pro mnoho lidí drastickým zásahem do jejich plánů. Ze dne na den bylo zakázáno chodit do práce, školy přešly na online výuku a knihovny či kulturní centra zůstaly uzavřeny. Možnost zorganizovat oslavu i uprostřed války tak byla samotným projevem úcty k životu. Díky těmto okamžikům v bezpečí garáží mohli lidé aspoň na chvíli vytěsnit tíhu války a související komplikace.

Ani beton není všemocný 

 

Ani tato komplexní a technologicky vyspělá síť však bohužel neznamená stoprocentní ochranu. Krutou připomínkou této reality se stala tragédie v Beit Šemeš z 1. března 2026, kdy balistická raketa dopadla přímo na kryt a zabila 9 lidí. Tento incident šokoval celou zemi a ukázal, že proti přímému zásahu nejtěžších íránských střel není v lidských silách se vždy stoprocentně bránit. I přes špičkovou PVO a metry betonu zůstává bezpečnost civilistů stále křehkou záležitostí, ale prioritou č. 1, která závisí na mnoha faktorech, stejně jako kvetoucí květiny na poušti.

 

Tagy