Autor fotografie: pixabay.com|Popisek: Kypr
Podaří se malému ostrovu těžit v okolním moři zásoby zemního plynu i bez souhlasu tureckého prezidenta?
Před pár dny oznámila americká společnost ExxonMobil, že v moři nedaleko Kypru objevila zatím největší ložisko zemního plynu v kyperské ekonomické zóně vůbec. Rezerva je odhadována na 140-230 miliard metrů krychlových.
Východní konec Středozemního moře je na plyn vůbec docela bohatý. Pár set kilometrů od egyptského pobřeží leží například obrovské pole Zohr, ještě asi čtyřikrát masivnější než to výše zmíněné kyperské naleziště. A sousední Izrael v té samé oblasti objevil pole Leviathan, které také dělá čest svému jménu a kde by se kromě plynu mělo nalézat i „pár miliard“ barelů ropy.
Existence velkých ložisek plynu v této oblasti je v zásadě dobrá zpráva, protože:
- nepříliš výkonné a vysoce zadlužené kyperské ekonomice může levná energie a příjmy z vývozu plynu dosti pomoci,
- je lepší, když spolu Izraelci a Egypťané obchodují, než když spolu válčí,
- pro Evropu je diverzifikace zdrojů energie z princip výhodná a
- egyptská vojenská junta pod velením generála Sísího se nemůže držet u moci jen hrozbou síly, musí svým obyvatelům i nabídnout nějakou ekonomickou perspektivu. A pro nás je Sísí daleko lepší soused, než kdyby se v nejlidnatější zemi arabského světa dostalo k moci Muslimské bratrstvo.
Zní to dobře, že? Jenže v každé pohádce je nějaký drak, a v tomhle případě hraje roli draka Turecko a jeho prezident Recep Tayyip Erdoğan. Sice trochu vypelichaného draka, ale přece.
Na severu ostrova se totiž rozkládá zvláštní entita jménem Severoturecká kyperská republika, která vznikla roku 1974 invazí tureckého vojska na Kypr. V celém světě ji jako nezávislý stát uznává právě jen Turecko. To má zároveň roztomilou tendenci harašit zbraněmi v jejím jménu. Rozhovory o možném znovusjednocení s řeckým jihem před pár lety jaksi nedopadly.
Nu, a co se kyperského plynu týče, vidí to Erdoğan jasně: ačkoliv na jednu stranu uznává nezávislost severního Kypru, na druhou veškeré nalezené zdroje mají být přerozděleny, i když se nacházejí na jihu. Nový objev tak může vést k dalším konfliktům.
Apropos, takhle vypadá mapa toho, co si Turecko nárokuje pro sebe a pro kyperské Turky. Jsou opravdu velmi skromní – o moc více už toho chtít nemohli.
Můžeme si udělat myšlenkový experiment. Co by asi pan prezident Erdoğan odpověděl kyperským Řekům, kdyby se ta ložiska plynu nacházela naopak u severního pobřeží a oni za ním přišli s požadavkem, že z těch vydělaných peněz něco chtějí?
Můj odhad: patrně něco podobného, jako tento nezdvořilý havran. Jenom by to asi nebylo anglicky, ale turecky:
Ankara už v minulosti vojensky šikanovala těžební lodě v oblasti, italské lodi Saipem dokonce vyhrožovala potopením. Před pár dny zahájily turecké síly obří námořní cvičení, které v sobě skrývá dost jasný vzkaz: jsme silní a raději si s námi nezačínejte. Kromě toho sdělili Turci, že do oblasti pošlou druhou těžební loď. A sám Erdoğan pronesl na adresu Evropanů v listopadu 2018 tato slova:
“Ti, kdo se třásli před vlnou imigrantů, se najednou tváří jako lvi, když jde o ropu, plyn a politické příležitosti.“
V tomhle případě ale Erdoğan hraje nerovný poker. Nikoliv s námi, ale s Američany. Gigantická firma Exxon má dobré vztahy s americkou administrativou, která už ji v těžební činnosti oficiálně podpořila. Že by se zrovna Exxon nechal od takového zajímavého projektu odstrašit tureckými hrozbami? Osobně si myslím, že nikoliv, a že nakonec bude muset Ankara s brbláním ustoupit.
Něco jiného je ovšem podmořský plynovod Izrael-Kypr-Řecko-Itálie, zamýšlený inženýrský veleprojekt za bratru 150 miliard korun. Na ten bych zatím nevsázel, i když se tureckých vod nikde nedotýká.
Autor: Marian Kechlibar
kechlibar.net