LIGA LIBE iniciuje senátní jednání o ústavním právu na soukromou legální zbraň

LIGA LIBE iniciuje senátní jednání o ústavním právu na soukromou legální zbraň
30 / 04 / 2019, 12:00

V souvislosti nejen s předpokládaným zamítnutím žaloby českého státu proti zákazové bruselské směrnici v oblasti legálních soukromých zraní, ale i ve spojitosti s chystaným odevzdáním téměř 100 tisíc podpisů českých občanů Nové petice, zabývající se právě tímto tématem, se 25. dubna odehrála v Senátu ČR dosti netuctová akce. Zde se totiž se zástupci zmíněné LIGY, čili bezpečnostně-lidskoprávní platformy, vzniklé s výboru zmíněné petice, která se stala jedním z největších protestních hnutí u nás a kterou podepsal mimo jiné i český prezident republiky, premiér republiky a předseda senátu, sešla skupina senátorů rozličných politických stran napříč politickým spektrem. Právě ti by se v příštích měsících měli stát základní pracovní senátní skupinou, iniciujících vážnou diskuzi o zanesení práva bezúhonných českých občanů na legální soukromou zbraň do Listiny základních práv a svobod, směřující k senátnímu návrhu takové legislativy. A co k tomu zaznělo v úvodním projevu prezidenta LIGY LIBE, pplk. v.v. Pavla Černého?

Vážené senátorky, vážení senátoři,

za prvé, moc opravdu díky za to, že jsme se tu dnes sešli. A neděkuji pouze za sebe, ale zejména za desítky a spíše i stovky tisíc občanů této země, neb o čem se tu budeme bavit, přesahuje zdaleka i samotné téma legálních soukromých zbraní ve společnosti. Bude to totiž spíše o občanských právech, opravdové demokracii a v neposlední řadě i svobodě...

Zastupujeme zde naši Ligu Libe, která toto trochu nezvyklé setkání iniciovala i zorganizovala. Liga Libe znamená Liga Lidskoprávní, Bezpečnostní. Vznikla z obou petičních výborů obou petic proti odzbrojování ze strany EU, které za mnoho let v rámci boje proti omezením legálních soukromých zbraní shromáždily na stovky tisíc podpisů občanů ČR. Naši  petici, která je cílená nejen proti implementaci bruselských nesmyslných zákazů v oblasti legálních soukromých zbraní podepsalo mnoho politiků, mezi nimi dokonce i prezident, premiér a předseda Sněmovny.

Podařilo se sice ve spolupráci LIGY LIBE s předsedou Sněmovny tzv. uspat onu provizorní urychlenou implementační mininovelu, ono nejvíce v té době ohrožující destabilizující provizorium, která byla minulý podzim vytažena k projednávání ve Sněmovně. Ale to je žel zjevně pouhý časový odklad celé věci, protože:

1) Ta následná, již neprovizorní, regulérní  implementace bruselské zákazové směrnice nyní byla již poslána do Sněmovny.

2) Žaloba proti dotyčné směrnici Evropské komise, podaná našim státem zjevně spěje k rozhodnutí, kdy v rozsudku plánovaném někdy na podzim tohoto roku unijní politika bohužel asi vyhraje nad právem. O čemž svědčí i nedávné až neuvěřitelné a dosti znepokojivé vyjádření generální advokátky Evropského soudního dvora Sharpstonové, cituji: "...nová Směrnice neporušuje vlastnické právo, jelikož toto právo může být ve veřejném zájmu a za podmínek stanovených zákonem omezeno..."

3) Ona zákazová směrnice byla schválena jako tzv. otevřená - tedy každé dva a následně pět let má následovat tzv. "analýza stavu" a následovat vždy "další opatření". Tedy další vlny zákazů v této oblasti, kterými se Brusel vůbec dle výroků Evropské komise netají, navíc ty nemusí již být díky zmíněné "otevřenosti" schvalovány Europarlamentem a Radou a prostě již jen do seznamu dopisovány a na účastnických státech následně jejich implementace vymáhána hrozbou sankcí. Tedy vlastně jakýmsi vydíráním našich politiků peněžitým postihem jejich občanů.   

Paradoxem je, že na tom, že ona zákazová Směrnice (2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní) je nesmyslným a taktéž i pro naši bezpečnost rizikovým paskvilem,  se tenkrát absolutně shodli veškeří zainteresovaní (tj. Senát, Poslanecká sněmovna, prezident země, odborná veřejnost, držitelé zbrojních průkazů i podstatná část občanů bez zbrojních průkazů). Přesto si vedení EU tlakem, který lze bez uzardění nazvat diktátem, prosadilo, že ty nanejvýš hloupé a dokonce i nebezpečné omezení a zákazy budou nakonec za každou cenu prosazeny. A to navzdory všemu zmíněnému.

Zkrátka, sešli jsme se zde proto, aby nemohlo dojít do budoucna postupně k takovým věcem, jako v současnosti v celé západní Evropě v čele s Velkou Británií. Ale taktéž nyní čerstvě i na Novém Zélandu. Kde po jistě zavrženíhodném skutku jednoho člověka byly z onoho masakru účelově obviněné soukromé zbraně. Tedy dokonce jen jedna jejich kategorie. Nemluvme ani o tom, že by za skutek jednoho špatného člověka neměli být plošně postihováni ostatní slušní občané - a také se asi zde nemusíme bavit o nesporném faktu, že zabíjí pouze člověk a ne samotná ona zbraň. Na Novému Zélandu již před onou událostí měli ohledně legálních soukromých zbraní zákony přísnější, než dokonce požaduje ve své zákazové směrnici Evropská komise. Už to je dalším důkazem, že ani ona fungovat nebude a nemůže. Tedy pomoci nějak v boji proti terorismu a kriminalitě, tedy lidem, kteří se neštítí ničeho a rozhodně se neřídí žádnými, byť sebepřísnějšími předpisy a zákony. Vláda na Novém Zélandu měla již tato omezení dlouhodobě plánována - a ani se tím netají. Stejně tak jako Evropská komise, která měla podobné zákazy nachystány od eurokomisařky Cecilie Malströmové řadu let již zpět. Záminky se v obou případech pak vyskytly a byly tendenčně využity. V Evropě to byly pařížské útoky a směrnice byla uveřejněna už 3 dny po nich. A na Novém Zélandu byly kompletní zákazy uveřejněny již do 10 dnů od té smutné a tragické události. Co bude následovat? Na Novém Zélandu nyní dokonce vyvlastnění soukromých zbraní. Tedy vlastně jakési znárodnění, násilné zabavování majetků na příkaz populistických politiků, kteří takto zjevně jen prosazují stále sílící neomarxistické tendence. Nastane toto jednou i v Evropě? Jen v to věřit prostě nestačí. Prostě jak jednou někdo řekl: "kdo zaspí v demokracii, může se probudit v totalitě..." My jsme toto už zažili a opravdu, nechceme si to prodělat znovu.

Právě proto probíhá naše  opakovaná intenzivní snaha o opětovné zakotvení práva bezúhonných českých občanů na legální vlastnictví zbraní do našeho ústavního pořádku. A to nejen za účelem zajištění obrany a vnitřní i vnější bezpečnosti našeho státu. Tato novela by vyjadřovala nejen symbolickou, ale hlavně praktickou garanci práv českých občanů, kteří splní zákonem striktně dané podmínky pro nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraní, přičemž do budoucna bude ústavní zárukou zachování současných zákonných rámců, které jsou ověřeně dostatečně přísné a efektivní, čímž v praxi povede k výraznému zvýšení bezpečnosti občanů České republiky.

Jaké jsou toho podrobněji hlavní důvody?

1) I dle názorů předních expertů v této oblasti patří náš zákon o zbraních k těm světově vůbec nejdokonalejším a zároveň i naprosto bezproblémovým. Důvodem je především vysoká náročnost všech zkoušek a procedur, které musí zájemce vykonat i nezbytné splnění velmi přísných kritérií, jaké jsou předpokladem k povolení vlastnictví zbraně. Následně stačí i malý exces držitele zbrojního průkazu, tzn. 2 přestupky a ten o něj přichází. Takže, že čeští majitelé ZP patří k té nejslušnější a nejvíce průběžně i prověřované části veřejnosti, není pražádnou frází.

2) Co se týče prevence kriminality a možnosti obrany bezúhonných občanů, se také tyto současné zákony ukazují v ČR účinné. A v případech kdy nemohou státní ozbrojené složky zajistit každému občanovi bezpečí absolutně, tzn. naprosto a za každé situace, také nanejvýš potřebné.

3) V ČR je více než 300 tisíc majitelů zbrojních průkazů a přes 800 tisíc legálních soukromých zbraní. A bezúhonní a opakovaně prověřovaní lidé je též mohou nejen vlastnit a užívat, ale dle našich zákonů i dle svého uvážení dokonce i nosit. Žádné problémy to ale po celých těch 30 let nečiní - a to je vidět i na tom, že poslední roky byla naše republika opakovaně vyhlášena za jeden z nejbezpečnějších států světa. Na rozdíl od států Západní Evropy, které nám nyní vnucují ony zákazy a kde nemůže tamní občan nosit ani obraný pepřový sprej - a přesto tam kriminalita i počet teroristických útoků stále stoupá. A tyto země, které by se měly spíše učit od nás, se paradoxně v bezpečnostních statistikách ocitají až někde za Sierrou Leone, to znamená na padesátých a vyšších příčkách ve světovém měřítku co se týče bezpečnosti. A když naši dokonalou a funkční legislativu nezničí tato aktuální implementace, tak dozajista další vlny, co nepochybně přijdou. Neb co očekávat v situaci, kdy v Europarlamentu dokonce již probíhají debaty a jsou schvalována jakási "doporučení" členským státům, aby omezily dokonce i nošení nožů či zákazu olověných střel a to dokonce i pro státní policejní složky...

4) Zbraně jsou taktéž nesporně majetkem lidí, co si je pořídili za své poctivě vydělané peníze a dle platných zákonů. A jejich případné vyvlastňování by bylo dozajista naprosto protiústavním krokem - i pokud by byly direktivně vykupovány státem, šly by náklady na takovou akci do miliard. Po jakékoliv restrikci a zákazech zbraní, které se udály v některých státech Evropy, stoupla ověřeně i násobně kriminalita - neb slušným občanům se zamezilo právo na spravedlivou a efektivní obranu a zbraně zbyly jen kriminálníkům, kteří je budou mít vždy a v každé společnosti.  Dobré taktéž je, pokud má stát co nejvíce zbraní pod svou kontrolou - paradoxně se jakýmikoliv neuváženými snahami o odzbrojení slušné veřejnosti množství ilegálních zbraní ověřeně jen zvýší, neb mnozí lidé si v dnešní nejisté době buď seženou nějakou ilegální, anebo prostě už ty své nyní legální státu nevrátí a schová. A tím by pouze došlo k markantnímu narušení stavu bezpečnosti našeho státu. A nám Bruselem vnucené zákazy vlastně paradoxně učiní opak - tj. namísto aby bezpečnost zvýšily, nebezpečně daný bezproblémový stav naruší.

Takže, pokud něco tak klíčového pro bezpečnost našeho státu funguje, hajme si to a nejlépe na vyšší, tj. ústavní úrovni. Při zjevných současných tlacích na zakazování doslova všeho a možná při případném nebezpečí vítězství nějakého populisty ve volbách, se taktéž jeví ústavně podložený právní rámec řádově mnohem vyšší pojistkou toho, že tento stav vydrží všechny možné politické otřesy, než když to bude prostý zákon.

Ale nejen to. V době, kdy stát shledává, že naše armáda je díky drastickým škrtům v minulosti možná i na hranici bojeschopnosti, se stále více uvažuje do branného zapojení domácího obyvatelstva do případné obrany naší republiky při případném vojenském konfliktu - bylo by proto dost velkým nerozumem okleštit se v takové situaci o potenciál stovek tisíc vlastních prověřených občanů, co se již dlouho za vlastní peníze efektivnímu používání zbraní připravují - některé jiné státy (např. Švýcarsko či Finsko) mají naopak svoji obrannou strategii tradičně postavenou na bojeschopnosti a branných schopnostech vlastního obyvatelstva. Koneckonců, Ministerstvo vnitra právě nyní připravuje další ze zákonů, co by měly doplnit ohledně využití soukromých zbraní státem k bezpečnostním účelům právě soukromé zbraně a jejich majitele - a ústavní ošetření by bylo dobrou oporou i základem právě pro takovou pro náš stát veledůležitou část legislativy.

Důvod poslední: po podpisu Lisabonské smlouvy jsme předali velkou část pravomocí do Bruselu. A naši politici již skoro ze 70ti procent ze všech zákonů, které se u nás projednávají, schvalují jaksi povinně rozličné direktivy s takříkajíc již samozřejmostí. A to ať jsou logické a přínosné, anebo zcela naopak.

Se zjevnou snahou o tzv. "integraci" EU se bezpochyby tento stav jen prohloubí. Není divu, že lidé, občané naší země a vaši voliči si pak kladou čím dál více otázku: na co jsou vůbec volby a na co politiky vůbec máme. Když ti vlastně odevzdaně jen splní to, co původně navrhla Evropská komise. Tedy co sem doráží z onoho prazvláštního unijního, skutečné demokracii dosti už vzdáleného systému, ve kterém europoslanec nic navrhovat nemůže a jeho pozměňovací návrhy ani většinou k projednávání nepřipustí, kdy nás zpravidla s přehledem  přehlasují velké státy, kdy vše prochází v prvním čtení v několikasekundovém, značně nepřehledném hlasování a vše je navíc dávno rozhodnuto dohodou frakcí.

Navíc, zrovna v minulém týdnu dokonce navrhla Evropská komise možnost přechodu k tzv. většinovému hlasování, a to včetně zahraniční a bezpečnostní politiky. Komise ve snaze usnadnit rozhodování u témat, která dosud vyžadují jednomyslnou shodu, navrhla využít ve smlouvách existujících takzvaných „překlenovacích ustanovení", která zemím umožňují, že se v konkrétních oblastech rozhodnou využít hlasování kvalifikovanou většinou namísto dosavadní jednomyslnosti. Co to do budoucna může znamenat, si každý zde asi umí představit.

Nyní je možno něco udělat alespoň v něčem. Navíc velmi podstatném. A vy máte nyní skutečně šanci tomuto pomoci. A nejen pouze jen tomuto, neb dávno to již není o samotných legálních zbraních. Čelme zmíněnému - a to nejen argumentací toho, že nejen podle základních zakladatelských stanov EU, ale též nověji i v článku 346 Lisabonské smlouvy je bezpečnost plně v gesci účastnických zemí. Toto samo ale, jak ukazuje vývoj zmíněné české žaloby u Evropského soudního dvora nestačí.

Uhajme si prostě, co stojí za to i dalšími proto způsoby a pojistěme si to. Dejme tomu, co na rozdíl od jiných zemí světa nám funguje, prostě další vyšší rámec. A to znamená rámec ústavní. Protože EU a její vedení, ve stavu, v jakém Unie nyní je a se svými současnými problémy jen ztěžka vyhlásí, že ústavy členských států jsou pro ni jen pouhými bezcennými cáry papíru. To by mohlo totiž být počátkem jejího skutečného rozvratu.

Vážené senátorky a vážení senátoři,

právě v Čechách totiž lidé po dvou těžkých diktaturách nejlépe ví, co je opravdu svoboda a demokracie – a také, jakou měla cenu. A nechtějí se jen tak vzdát svých zbraní.  A nejen jich. Nejde nyní totiž zdaleka jen o zbraně samotné – ale o naše práva. Neb lidé už ví: dnes to jsou zbraně – ale kdoví, co zítra. Shrnuto: soukromé zbraně, které se v ČR postupně staly velkým veřejným i politických tématem se nyní staly i určitým symbolem. Symbolem vzdoru. A také toho, že svět je přeci snad takový, jak má být.

Nevěřili byste, jakou hrdost v občanech vzbudila jen ona zmíněná žaloba proti EU, podaná na zákazovou "zbraňovou" směrnici naším státem. Byli jsme první, kdo žalovali EU ohledně nějaké direktivy - zatím tomu totiž bylo vždy jen naopak. Nezklamte je a ukažte, že mají skutečně politiky, co jim jde nejen o jejich práva, a majetky ale také kus té svobody, co nebyla zadarmo.  A v neposlední řadě též i o vědomí, že mají proč chodit k volbám...

Konkrétněji - co pro to můžeme udělat my, občané - či zástupci statisíců z nich?

My za toto zde řečené bojujeme svým každodenním úsilím už řadu let - a nyní můžeme vše co jsem tu zmínil, kdykoliv podepřít stohy papírových archů s podpisy téměř 100 tisíc našich občanů a vašich voličů, které jsme sesbírali jen během jednoho pouhého posledního roku. A jejich názor a vůle jsou jasné - a dávají nám tím svůj mandát o následném nepochybně jednat.

Vy, senátorky a senátoři zas můžete svým občanům, jako jejich volení zástupci nyní pomoci iniciovat senátní návrh legislativy, který by potřebně zapracoval právo bezúhonných českých občanů na legální soukromou zbraň do Listiny základních práv a svobod.

Pokud se to nám všem společně povede prosadit - a společensky i politicky má v poslední době takový krok čím dál větší podporu i tzv. nestřelecké veřejnosti, povede to nejen k zajištění naší země, k zemi respektující majetky a práva v ní žijících lidí, ale také ke státu bezpečnějšímu. Nejen pro nás, ale i pro naše děti.

 

A to je výzva, kvůli které tu dnes jsme...

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace