Macronův „pendrekový zákon“ aneb hlavně se udržet u koryt (Komentář Lumíra Němce

Macronův „pendrekový zákon“ aneb hlavně se udržet u koryt (Komentář Lumíra Němce
16 / 02 / 2019, 09:00

S pojmem pendrekový zákon jsem se poprvé setkal v roce 1989. V době Palachova týdne se lidé začali nepovoleně shromažďovat v ulicích bez ohledu na sankce a tresty ze strany komunistického režimu a snažili se svobodně vyjádřit svůj názor.

My, co jsme se těchto shromáždění účastnili, jsme se nestačili divit, jaké brutality jsou komunisti schopni proti těm, kteří se nechtěli zdravit „čest práci soudruhu“ a doufali, že se Sovětským svazem to nebude na věčné časy. Protože režim viděl, že už pouhé mlácení lidí není dostatečně efektivní, rozhodl se přitvrdit i v sankcích. A tak Federální shromáždění, tedy „komunistický parlament“, přijal v únoru 1989 zákonné opatření, kterým se zpřísňovaly tresty za přečiny proti veřejnému pořádku a přitvrdil tak původní „pendrekový zákon“ z roku 1969.

Když jsem si přečetl, že Francouzi schválili zákon proti výtržníkům a úřady mohou zakázat účast na demonstraci, první myšlenka, která mě napadla, byl právě komunistický pendrekový zákon. Návrh francouzského zákona je reakcí na protesty hnutí takzvaných žlutých vest. Příznivci tohoto hnutí se od poloviny listopadu loňského roku pravidelně scházejí každou sobotu, aby vyjádřili nespokojenost s vládou a reformní politikou prezidenta Emmanuela Macrona. Macron a jeho vláda se zřejmě inspirovali Gustávem  Husákem a jeho pohůnky na ÚV KSČ. 

Historie se opakuje. Opět se lidé bouří proti vládě, která proti nim nasazuje policii s vodními děly, obušky a gumovými projektily. A když to nepomůže, změníme zákony, abychom lidem zamezili vyjádřit jejich odpor proti vládnoucím politikům. Co na tom, že zákon omezí základní svobody včetně svobody shromažďování. Hlavně když se udržíme u moci a koryt.

V roce 1989 komunistům zpřísnění „pendrekového zákona“ nepomohlo a po pár měsících odešli na pohřebiště dějin. (Alespoň jsme si to v roce 1989 mysleli.) Můžeme jenom doufat, že stejný osud potká i Macrona a jeho vládu. Zmizí v propadlišti dějin, a pokud nepotká svého Babiše, který mu hodí laso, tak tam i zůstane.

 

Autor: Lumír Němec

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace