Ministerstvo kultury i další státní instituce bohužel neposkytují novinářům servis, který by správně poskytovat měli.
Jak se přesvědčila naše redakce, čtyři jednoduché otázky týkající se nového tendru na bezpečnostní agenturu, jež bude hlídat objekty Národní galerie, byly velmi zatěžko ministerstvu kultury zodpovědět. Místo toho ,,tradičně" odkázalo na Národní galerii, která problém zase ,,přepinkne" jinam, do ztracena.
Klíčové téma zadávání veřejných zakázek, kdy několikrát rozhodla nejnižší cena dodavatele (jako v případě tendru na bezpečnostní agenturu mající střežit ostravský objekt VZP), odhalila praxi, která je z hlediska kvality služeb nabízených dodavatelem velmi sporná.
Aby ministerstva či jiné instituce státní správy zpravidla vysoutěžily u ,,malých" zakázek dodavatele s nejnižší nabízenou cenou, která je mnohdy pod úrovní minimální mzdy v České republice, je praxe více než nebezpečná.
Na druhé místě pak stojí přístup těchto institucí k médiím, která na tento ,,nešvar" upozorňují. Tiskoví mluvčí státní správy se najednou změní v barikádu mlčení a zcela strojově odkazují na tiskové zprávy či jiné výstupy, aniž by ze své pozice takto závažnou otázku komentovali.
Není ale divu, že se jim do toho moc nechce. Zadávání veřejných zakázek je totiž věc nadmíru citlivá a někdy tak cíleně neprůhledná, že novináři mají povinnost ve veřejném zájmu se o ně zajímat. Cílené házení klacků pod nohy ze strany některých ministerstev i jiných státních institucí jen přispěje k tomu, že média se budou tím více snažit, aby rozkryla neprůhledné zadávání zakázek, u nichž například rozhoduje pouze nejnižší nabízená cena dodavatele.
psali jsme:
Případ Národní galerie ukazuje chybějící odvahu při zadávání veřejných zakázek
Zaměstnanci bezpečnostní agentury v práci spali, nebo měli konflikty s návštěvníky Národní galerie