Mučící program CIA

Mučící program CIA
Autor fotografie: The Truth About CIA Torture|Popisek: Mučení CIA
11 / 12 / 2014, 04:00

11.12.2014 / Za kolik jsou mučitelé ochotni mučit? Za kolik jsou ostatní ochotni dívat se jinam? Které země z mučícího programu profitovaly?

Kolik zaplatili daňoví poplatníci za vytvoření a používání programu „posílené techniky výslechu“, který se stal největší mezinárodní ostudou Spojených států za poslední desítky let, když z Úmluvy proti mučení, která zakazuje mučení a jako jeho ospravedlnění nenabízí žádné mimořádné okolnosti a to ani válečný stav, kterou USA ratifikovaly v roce 1994 mezi 156 státy světa, udělaly cár papíru?

Odtajněná verze zprávy vyšetřovacího výboru amerického Senátu, jak CIA mučila zajatce, nepřináší kompletní vyúčtování nákladů na její aktivity. Rozpočet 53 triliónů dolarů na aktivity amerických zpravodajských služeb zůstává nadále z velké části tajemstvím.

Zpráva poskytuje ale důkazy o nákladech minimálně 480 miliónů dolarů na financování mučícího programu.

Bylo třeba zaplatit vyšetřovatele ochotné překročit všechny meze. Vyšetřovatel vyškolený v „posílených technikách výslechu“ byl placen tisíc osmi sty dolary za den. To je čtyřikrát více než plat vyšetřovatele, který tyto techniky nepoužíval.

Poté co zemřel vězeň na podchlazení, protože byl donucen strávit noc nahý na betonové podlaze cely, dohlížející agent CIA dostal bonus 2500 dolarů za trvale vynikající práci.

CIA musela platit i za tajné věznice, v nichž vyslýchala, neboli mučila vězně v řadě zemí. V Afganistánu, Polsku, Rumunsku, Litvě a Thajsku. Náklady, které nezahrnují platy, činily tři sta miliónů dolarů na výstavbu a údržbu.

CIA musela platit lokální vlády, aby „nevěděly“, co se ve věznicích děje. Zpráva obsahuje žádosti lokálních vlád o peníze. Jedna ze zemí, která odmítla přijmout několik zadržovaných, změnila názor, když jí americký velvyslanec poskytl dar nejméně milion dolarů. V další zemí rezidentura CIA žádala centrálu o velkorysé myšlení neboli několik miliónů dolarů jako důkaz vděčnosti pro hostitelskou zemi. Centrála poslala dokonce více peněz, než žádala rezidentura.

Jeden agent CIA, který se účastnil programu, uvedl, že si původně mysleli, že mají více peněz, než mohou utratit. Ale ukázalo se, že to odpovídá požadavkům hostitelských zemí. „Nikdy jsme to nepočítali. Já nejsem ten, který by měl počítat náklady za vstřícnost těch zemí.“ CIA měla přehled o tom, za kolik si lze koupit vstřícnost jednotlivých hostitelských zemí. Konkrétní částky jsou ovšem ve zprávě utajeny.

Náklady programu zvedaly nepředvídané události. Poté co Litva odmítla přijmout nemocné vězně do místní nemocnice, CIA utratila milióny dolarů za zajištění lékařské péče pro pět vězňů ve třech dalších zemích. Jindy CIA zadržovala a vyslýchala nevinné, které si spletla s teroristy. Šlo o 26 vězňů.

22% zadržených nesplňovalo standardy CIA pro zadržení. To přineslo další náklady. Nevinné oběti byly propouštěny a bylo jim vypláceno odškodnění. Jeho výše zůstává utajena. Výjimku tvoří případ německého občana Khaleda al-Masri, který byl propuštěn s odškodněním sedmnáct tisíc dolarů.

Sečteno podtrženo. Světové veřejné mínění je dnes pobouřeno tím, kam až zašly ve svých praktikách Spojené státy.

Ale co země, které to umožnily tím, že za milióny dolarů neviděly, neslyšely, že se děje něco co nemá v civilizovaném světě od konce druhé světové války obdoby?

 

 

Tagy článku