Popisek: Ilustrační foto
Kancléřka Angela Merkelová v minulosti uvedla, že "islám je nedílnou součástí současného Německa". Ale to neodradilo tisíce muslimských žadatelů o azyl, aby se vzdali své víry, a stali se novými křesťany.
Důvody, které je k tomu vedou, jsou komplikované, uvádí server npr.org ve svém článku z 9. listopadu.
Jako příklad uvádí příběh 20 letého Afghánce Daouda Rahimiho, který do Německa přijel před několika měsíci, a byl jedním z desítek žadatelů o azyl, kteří se zúčastnili nedávného křtu v evangelickém kostele Sv. Trojice na berlínském předměstí. Stejně jako většina ostatních Afghánců jsou muslimského vyznání, a chtějí získat status uprchlíka, .
Po chvíli rozhovoru a pobízení nakonec Rahimi nervózně přiznal, že konvertoval ke křesťanství, aby zabránil svojí deportaci, a zejména teď, když německá vláda jedná v Kábulu o repatriaci mnoha afghánských migrantů. "Kdyby moje země byla bezpečná, neměl bych problémy," říká Rahimi, který je z provincie Ghazní, ovládané Talibanem, "Ale když se vrátím, musím se bát o život."
Pokud někdo konvertuje ke křesťanství v Íránu nebo právě v Afghánistánu, může být za odpadlictví potrestán i smrtí. Proto Německo může jen stěží vracet konvertity .
I jiné křesťanské komunity v Německu včetně luteránů v Hannoveru a v Porýní potvrdily růst počtu íránských konvertitů. Celkové počty muslimských konvertitů v Německu Daily Mail nezveřejnil, uvedl ale, že proti čtyřmiliónové komunitě muslimů jde o naprostou menšinu.
Reverend Gottfried Martens z kostela Sv. Trojice tvrdí, že sympatizuje s Rahimim i jemu podobnými, kteří jsou ve stejné situaci, ale současně tvrdí, že otázka konverze ke křesťanství musí být otázkou víry a nikoliv strachu. Reverend také uvedl, že předtím, než se provede křest, musí se adepti zúčastnit tříměsíčního vzdělávání a musí prodělat rozhovory s duchovními a ti posoudí, zda jejich touha stát se křesťanem je upřímná. Doposud se na něho obrátily již stovky uprchlíků.
"Mluvím s nimi mluvit osobně, abych zjistil, zda jsou opravdu přesvědčeni, že se chtějí stát křesťany, zda skutečně znají základy křesťanské víry," říká. "A když vidím, že to není ten případ, pak je samozřejmě nemohu pokřtít." Nikdo z dalších uprchlíků nepřiznal, že by konvertoval kvůli azylu, všíchni tvrdí, že to udělali z náboženského přesvědčení. Pokud ale konvertují, získají více než novou víru, dostanou totiž povolení k pobytu v Německu.
Podle evropských pravidel, nemohou být migranti deportováni, pokud čelí ve svých domovských zemích pronásledování za to, že konvertovali. Přesto dochází k obrácení na jinou víru v relativně málo případech ve srovnání se čtyřmilionovou muslimskou populací v Německu. Přesný počet ale není známý, protože německé úřady nesledují náboženství žadatelů o azyl.
Reverend Martens říká, že konverze není snadnou volbou pro řadu muslimů, protože potom jsou často vyloučeni ze svých komunit i rodin. U Svaté Trojice konvertovalo kolem 900 muslimů, z toho tři čtvrtiny byli Íránci a ostatní Afgánci.
Podle Martense se v Íránu mění i počet obyvatel, kteří čím dál více přechází ke křesťanské víře, podle něj je v zemi odhadem od půl do jednoho milionu tajných křesťanů, které vyhledává tajná služba. A pokud je jim na stopě, tito křesťané prchají z Íránu na západ.
"Dalším důvodem konverze ke křesťanství na Blízkém východě je deziluze", tvrdí Jörn Thielmann, který stojí v čele Erlangenského Centra pro islám a právo v Evropě. "Lidé vidí rozdíl mezi tím, co je hlásáno, a jaká je skutečnost, jak se islám dokázal zpolitizovat a zneužít," tvrdí.
Jeden z konvertitů, Silas, který pochází z Íránu, řekl: "Když jsem byl teenager, žil jsem v Teheránu, a protože jsem byl sunnita, byl jsem v neustálém konfliktu s šíity. Takže jsem se hodně naučil o mém náboženství, protože jsem chtěl všechny tyto problémy pochopit. Nakonec jsem ale došel k závěru, že islám je velká lež, " trpce podotýká.
Silas říká, že v roce 2012 uprchl do Norska, protože ho íránské úřady chtěli zrekrutovat pro špehování iráckých kurdských klanů. Jeho žádost o azyl byla v Norsku zamítnuta a chtěli ho deportovat. Teď tvrdí, že loni v zimě uprchl do Německa a našel útočiště v berlínském kostele, dokud nevyprší šestiměsíční promlčecí lhůta pro jeho vydání do Norska. Po uplynutí této lhůty může požádat o azyl v Německu.
Silas také tvrdí, že konveroval ke křesťanství, když byl v uprchlickém táboře a od přítele si půjčil bibli. Ta ho podle jeho slov změnila a díky ní a reverendovi Martensovi prý našel Boha.