Autor fotografie: Flickr|Popisek: Dmitrij Medveděv
Mnoho lidí asi nezaznamenalo, že včera skončil v Praze summit Krymské platformy. Ovšem všetečnému ruskému exprezidentovi akce neunikla.
Krymská platforma byla založena v roce 2021 Volodymyrem Zelenským s cílem sdružovat a koordinovat veškeré stávající národní a mezinárodní snahy o deokupaci krymského poloostrova. Na konferenci vystoupili premiér Fiala, ministr zahraničí Lipavský nebo třeba předseda ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk. Zelenského projev byl vysílán přes video záznam a celkově se akce zúčastnilo více než čtyřicet zástupců parlamentních komor z celého světa.
Akce se konala pod záštitou prezidenta Pavla a jak Lipavský, tak Fiala hovořili ve smyslu, že Ukrajina se musí vrátit do hranic z roku 1991. Toho si briskně všiml Dmitrij Medveděv a neváhal reagovat na své oblíbené siti X, kde pravidelně píše o jaderném Armagedonu, prohnilosti západu a dalších příjemných tématech. “Pomoc EU by měla být zaměřena na to, aby Ukrajina získala zpět Krym. To si myslí takzvaný ministr zahraničních věcí Česka, který tento názor vyslovil na démonickém banderovském sabatu, který se odehrává v jeho zemi.
Vskutku stateční, ale hloupí lidé. Takže chcete spravedlnost podle nacistických pravidel? Pak se v Čechách rozhodněte, že se Sudety vrátí Němcům a dojde k jejich obnovení.” Těžko říci, jak může být český ministr takzvaný. Medveděv zřejmě vyjadřuje názor, že je Lipavský nekompetentní. Banderovský sabat za účasti velkého množství západních politiků? Docela směšné.
Můžeme si myslet co chceme o připojení Krymu k Ukrajině v období Brežněvovy vlády v SSSR, ale Rusko to v roce 1991 akceptovalo a z hlediska mezinárodního práva prostě a jednoduše patří Krymský poloostrov Kyjevu. Srovnávat to se Sudety je opravdu chucpe. Ty za prvé nikdy neexistovaly, je to Hitlerem zneužité slovo pro území, které historicky jasně a dlouhodobě patří ČR. Maximálně lze hovořit o geomorfologickém útvaru (tedy pohoří).
Zahrnuje vše od Západolužického podhůří v Německu přes Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory až po Jeseníky a Moravskou bránu a se současným významem nemá nic společného. Na druhou stranu můžeme být rádi, že nás nechce bombardovat jadernými zbraněmi jako jiné země. Možná pořád doufá, že se vrátíme do hřejivého područí Moskvy dobrovolně…
Zdroj: Autorský komentář Jaroslava Červenky