Do deseti let může vypuknout vojenský konflikt s Čínou, řekl bývalý velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges

Do deseti let může vypuknout vojenský konflikt s Čínou, řekl bývalý velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges
Autor: Petr Duchoslav|Popisek: Konference ,,Naše bezpečnost není samozřejmost"
13 / 03 / 2019, 08:30

V reprezentativních prostorách Španělského sálu se na Pražském hradě v úterý konala konference s příznačným názvem ,,Naše bezpečnost není samozřejmost", která připomněla 20 let od okamžiku, kdy ČR, Polsko a Maďarsko vstoupily do NATO, a rovněž 15 let, kdy se členskou zemí také stalo Slovensko.

Čeští i zahraniční hosté byli zajedno v tom, že členství v NATO tvoří jeden z klíčových pilířů bezpečnosti států, které tvoří jeho součást. Velvyslanec při NATO Jiří Šedivý pak ve svém vystoupení prohlásil, že právě členství v NATO je spolu s členstvím v EU jedním z pilířů západní civilizace. Podle Šedivého je důležitá především jednota celé aliance a spolupráce mezi USA a jejími evropskými spojenci. Nejen Šedivý, ale i další hosté, jako například zejména exministryně zahraničí Madeleine Madeleine Albrightová, se kladně staví k dalšímu rozšiřování NATO, jmenovitě o Černou horu a nejnověji Severní Makedonii, která podepsala v únoru protokol o přistoupení k NATO.

Konferenci dominovala především dvě témata - bezpečnost, která není samozřejmostí ani v dnešní době a také něco stojí, jak zmínila většina řečníků, a za druhé nové hrozby, které se přesunuly v poslední době do oblasti kyberprostoru a rovněž mají formu hybridních válek, podporovaných Ruskem. Protože bezpečnost není samozřejmě zadarmo, měly by jednotlivé členské státy přispívat adekvátní prostředky na obranu, tedy  2% HDP. V tomto směru však připomněla předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, která se zabývala ekonomickými aspekty členství v alianci, že právě v tomto smětu je ČR ,,černou ovcí", ale nejen ona, také například Německo, Itálie či Španělsko.

Nicméně jak připomněli zahraniční panelisté – zejména již zmíněná Madeleine Albrightová či bývalý velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges, pokud chceme profitovat z členství NATO a čerpat z něho výhody, musí být členské státy připraveny adekvátní měrou přispívat obranu. S tím souhlasil i bývalý generální tajemník NATO George Robertson, který vidí ve zmíněných 2% jako investici do elitní vojenské organizace, proto apeloval na ty státy, které touto měrou nepřispívají, a jichž je v současné době většina, aby tak učinily. 

Co se týče nových bezpečnostních hrozeb, čeští i zahraniční účastníci konference se zmiňovali především o ruském expanzionismu a také v delší perspektivě Čínu. Hodges prohlásil, že do deseti let může hrozit i válka s Čínou, jejíž ekonomická moc povážlivě roste souběžně s jejími vojenskými kapacitami. Bývalý velitel amerických sil v Evropě Hodges pak vidí rovněž trvalou hrozbu v Rusku, které se snaží podle jeho názoru najít trhliny mezi americkými a evropskými spojenci v NATO, a proto je nanejvýš důležité jednota aliance. V tom mají pomáhat evropští spojenci a zejména Německo, jejíž armáda musí být v rámci Evropy jednou z nejsilnějších..

Důležitým bodem konference pak byla diskuse čtyř prezidentů Visegradské čtyřky – Miloše Zemana, Andreje Kisky, Andrzeje Dudy a Jánose Ádera. Nejen maďarský prezident, ale také ten polský se shodli v tom, že začlenením jimi vedených zemí do NATO pro ně znamenalo historické zadostiučinění, kdy stály na ,,druhé straně barikády“. Český prezident Zeman pak zmínil, že od 11. září 2001 je jednou z největších hrozeb terorismus, s nímž se v žádném případě ,,nevyjednává, ale bojuje“, jak připomněl svá slova před 20 lety, kdy ještě zastával funkci premiéra.

 

Security magazín se v souvislosti s výročím 20 let od vstupu ČR do NATO zeptal na několik otázek bezpečnostního analytika Tomáše Chlebečka.

ČR slaví 20 let členství v NATO. Ještě dnes dochází k relativizaci naší přináležitosti k Západu. Proč je podle Vás důležité, abychom i nadále zůstali členy NATO?

To není volba, to je existenční záležitost, protože země střední či menší velikosti nemají v oblasti národní bezpečnosti suverenitu, kterou jim sice mezinárodní právo dává, ale v reálné situaci tu volbu nemá. Nejlepším příkladem, co pro nás členství v NATO znamená, je to, co se děje na Ukrajině, ať už na Krymu či na Donbasu. To je příklad, kdy relativně významná země není ukotvená v žádném systému kolektivní obrany. V tomto směru je důležité připomenout, co NATO je a co není, protože pojmy kolektivní obrana a kolektivní bezpečnost. Kolektivní obrana je dohoda členských států NATO, že jsou ochotny se společně bránit proti hrozbám přicházející zvnějšku, kdežto kolektivní bezpečnost je pokus o nastavení minimálních standardů chování mezi státy uvnitř nějakého společenství – OSN či OBSE.

Někteří evropští politikové razí ideu evropské armády. Tu ale odmítl český premiér Andrej Babiš. Stačí k zajištění naší bezpečnosti být členem NATO, nebo by byla v tomto směru mohla být efektivnější právě evropská armáda?

Evropské ozbrojené síly jsou chiméra. Je to aspirační cíl, který asi úplně nemůžeme vyloučit v horizontu daleké budoucnosti, ale v současné situaci je zcela mimo realitu. Pro budování ozbrojených sil, ať už národních či mezinárodních, potřebujete tři komponenty – zaprvé politickou vůli, ta ovšem nyní v Evropě není. Zadruhé jsou to zdroje, které Evropa nemá, o čemž svědčí cíle, které si samo NATO dalo, to znamená vynakládání 2% HDP na obranu. Zdrcující většina evropských členů NATO, které jsou téměř všechny členskými státy EU, však tento závazek jednoduše neplní. Finanční zdroje tedy v Evropě nejsou. Z finančních zdrojů pak plyne třetí komponenta, což jsou vojenské kapacity, a ty není možné budovat bez finančních zdrojů. Berme v potaz, že naprostá většina členských států EU jsou střední a malé státy, které svým charakterem vylučují, že by mohly zvládnout mít vojenské capacity napříč celým spektrem vojenských operací. To, co bychom měli budovat především, je akceschopnost na národní úrovni a budovat akceschopný evropský pilíř NATO, což se ovšem dlouhodobě nedaří.

Mezinárodní hrozby se od té doby, co jsme členy NATO, poměrně významně proměnily. Jakým hrozbám podle Vás čelí NATO hlavně v současné době?

Samozřejmě je prvoplánově je hrozbou Rusko, protože se dlouhodobě definuje jako odpůrce NATO, v poslední době odpůrce otevřený nepřítel Západu a celého mezinárodního liberálního řadu, který Západ vytvořil. Nejen, že Rusko tak samo vystupuje, ale také vidíme to, co v poslední době aktivně činí v posledních nejen pěti letech - anexe Krymu a tak dále. Rusko se však začalo chovat tímto způsobem nejpozději v roce 2007 počínaje odmítnutím smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě či známým kybernetickým útokem na Estonsko v roce 2007 a válkou v Gruzii. Ukrajina pak představovala další problém na této cestě, která však byla už dlouho nastoupena. Takže současná geopolitická situace se rozhodně nezrodila v roce 2014, jak bývá často uváděno. Nemyslím si úplně, že spektrum hrozeb, jimž jsme čelili v roce 1999, jsou výrazně odlišné od těch, kterým čelíme nyní. Mezinárodní terorismus byl velký problém již tehdy, jen jsme si to speciálně v Evropě neuvědomovali. USA byly tímto fenoménem ohroženy již od začátku 90. let. Ovšem v tom roce 1999 bylo Rusko natolik slabé, že fakticky schopné vyvíjet takovou činnost jako v současné době. Nicméně nezapomínejme například na známý incident na prištinském letišti z června 1999, kdy Rusko ohrozilo uniletarální vojenskou akcí rozmisťování sil KFOR v Kosovu. Určitě se řádově zvýšily kybernetické hrozby a spolu s tím existují i hybridní hrozby, nicméně ten termín je nepřesný. V Evropě však nemůžeme zavírat oči před čínskou hrozbou, která je zcela reálná a v kontextu NATO prvořadá, protože se jedná o civilizační výzvu pro našeho hlavního spojence USA.

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace