Popisek: Ředitel AKI ČR Michal Moroz
SM oslovil výkonného ředitele Asociace kritické infrastruktury České republiky (AKI ČR) Michala Moroze a zeptal se jej, jakou roli hraje kritická infrastruktura v ČR a také na to, zda byly subjekty kritické infrastruktury připraveny na vypuknutí koronavirové krize. O tom a souvisejících tématech více v rozhovoru.
Pane řediteli, můžete blíže osvětlit roli kritické infrastruktury v ČR, k čemu je potřebná?
Naše moderní společnost je na kritické infrastruktuře zcela závislá a některé její prvky bych se nebál označit přímo za neuralgické body. Ostatně kdybych měl soustavu kritické infrastruktury přiblížit laikovi, asi bych jako analogii použil lidské tělo. Například distribuční soustavu lze přirovnat k oběhové soustavě, datové sítě k nervové, výrobní závody k životně důležitým orgánům a řídící dispečinky k mozku.
Podobná lidskému tělu je i tím, jak jsou její jednotlivé prvky navzájem provázané. Tak jako oběhová soustava je k ničemu, když do ní srdce přestane pumpovat krev, klekne všechno okolo nás, když přijdeme například o elektrickou energii. Ta je snad vůbec nejkritičtější komoditou, protože bez ní se neobejde v zásadě vůbec nic. Vodárny přestanou čistit a pumpovat vodu, telekomunikační sítě nebudou přenášet data, čerpací stanice nebudou schopné vydat benzín, zastaví se veškerá doprava, zásobování, zkrátka totální kolaps.
Čert je však ukryt v tom, že ta závislost je vzájemná. Málokdo si uvědomuje, že například uhelná elektrárna se při výrobě elektřiny naopak neobejde bez dodávek vody nebo plynu. A když nebudou fungovat datové přenosy, tak sice elektřinu vyrobíme, ale nebudeme schopni ji distribuovat spotřebitelům, protože nebudeme schopni řídit přenosovou a distribuční soustavu. Zkrátka všechno souvisí se vším.
Proto hodně apelujeme na to, aby ochrana kritické infrastruktury byla vnímána a řešena komplexně. Ostatně z toho důvodu jsme Asociaci kritické infrastruktury loni založili.
Jak probíhá spolupráce mezi provozovateli kritické infrastruktury a státem, která se týká zejména vzájemného přenosu klíčových informací?
To je hodně rozmanité. Dá se říci, že v úplné nahotě to odhalila probíhající koronavirová krize. Pozitivně musím v této souvislosti vyzdvihnout zejména přístup Ministerstva průmyslu a obchodu, a to jak pana ministra, tak jeho náměstka René Neděly. Tento resort jedná od samého počátku krize velmi flexibilně, spolupráce se pak ještě prohloubila v okamžiku, kdy byl pan náměstek Neděla Ústředním krizovým štábem pověřen, aby komunikaci s námi oficiálně zaštítil. Od té doby máme s panem náměstkem pravidelné týdenní konferenční hovory, kde řešíme aktuální problémy a potřeby. Navíc nám vychází vstříc i tehdy, nejedná-li se o subjekty spadající do gesce MPO. Osobně bych rád vyzdvihl například moment, kdy jeden z našich členů - Řízení letového provozu - zjistilo, že se jeden z jejich dispečerů nakazil nemocí Covid-19. Díky rychlé osobní intervenci pana ministra Havlíčka a pana náměstka Neděly došlo k expresnímu zajištění testů, a tak bylo provedeno rychlé otestování veškerého provozního personálu podniku.
Na druhou stranu je nutno říci, že se jedná o řešení nesystémové, protože MPO má odpovědnost pouze za určitou část kritické infrastruktury, zejména za energetiku a telekomunikace. Do budoucna bychom proto přivítali, aby existoval jeden „single point of contact“, který bude v krizi za stát odpovědný za komunikaci s provozovateli kritické infrastruktury. Naše asociace je připravena plnit roli prostředníka vůči subjektům kritické infrastruktury napříč odvětvími. A není to jediná věc, která by se měla do budoucna změnit.
Jakými kroky Asociace kritické infrastruktury České republiky (AKI ČR) podporuje ochranu a provoz kritické infrastruktury?
Ochrana a provoz je pochopitelně odpovědností majitelů a provozovatelů. My jsme při založení asociace počítali především s tím, že budeme sdílet informace a dobrou praxi mezi svými členy, aktivně komunikovat se státem ohledně zdokonalování krizové a bezpečnostní legislativy a budeme reprezentovat subjekty kritické infrastruktury tam, kde nalezneme společný zájem a budeme přispívat k celkové osvětě laické i odborné veřejnosti.
Ale jak se říká, člověk míní, život mění. Hned po založení asociace například došlo k tragické střelbě v ostravské fakultní nemocnici. A protože je řada prvků kritické infrastruktury současně tzv. měkkým cílem, rozhodli jsme se zaštítit pilotní projekt, který zmapuje dostupná technologická řešení, která umožňují aktivního střelce bleskově detekovat a na situaci efektivně reagovat. Pilot proběhne nejspíše ve třech vybraných českých nemocnicích a jeho výsledky budeme publikovat v druhé polovině letošního roku.
Nejvíce však naše plány pochopitelně ovlivnil koronavirus. Ukázalo se, že asociace je ideální platformou pro rychlé sdílení informací. V podstatě fungujeme jako takový informační hub. Jakmile se někdo z vedení asociace nebo z řad našich členů dozví zajímavou nebo důležitou informaci, bleskově ji sdílí s ostatními. Díky tomu jsou všichni naši členové včas informováni o důležitých rozhodnutích, která se jich dotýkají. Některé informace se díky našim dobrým vztahům s orgány veřejné správy dozvíme už ve fázi přípravy a máme možnost pomoct s jejich přípravou před tím, než jsou oficiálně přijaty.
Neméně důležitou roli pak hraje sdílení know-how. Právě to bych řekl je největší přidaná hodnota asociace v dnešních dnech. Co si totiž budeme nalhávat – jen opravdu málokdo byl na pandemii tohoto rozsahu skutečně připraven. Některá opatření byla přijímána velice spontánně, mnohdy i způsobem pokus omyl. O to důležitější je sdílet vzájemně negativní i pozitivní poznatky, a především funkční řešení. A tohle funguje v asociaci skvěle. Přestože jsou naši členové mnohdy v konkurenčním postavení, v krizi si umí vzájemně pomoci, protože v téhle situaci stojíme všichni na jedné lodi.
Jak vy sám hodnotíte úroveň zabezpečení české kritické infrastruktury?
Pokud se ptáte na fyzické zabezpečení jako takové, je to velice individuální. Můžeme jej hodnotit například po segmentech. Tam lze konstatovat, že například v oblasti energetiky nebo telekomunikací dosahuje ochrana kritické infrastruktury poměrně vysokých standardů, ať už se bavíme o bezpečnostních opatřeních, které mají zabránit fyzickému útoku nebo kybernetickým hrozbám. O poznání slabší je to například ve zdravotnictví, což dokazuje množství úspěšných útoků na kritickou informační infrastrukturu českých nemocnic v posledních měsících.
Znovu bych však zdůraznil, že žádný prvek kritické infrastruktury nestojí izolovaně. Takže dokonalé zabezpečení elektrárny je „k ničemu“, když je zcela závislá například na dodávkách vody z nedalekého zdroje, který není ochráněn vůbec nebo zcela minimálně. Systém je zkrátka tak zranitelný, jak slabý je jeho nejslabší článek.
Abychom však mohli řešit ochranu kritické infrastruktury komplexně, musíme o ní také komplexně přemýšlet. A proto musíme začít na úrovni legislativy. A kdy jindy, když ne teď? Koronavirová krize nám sice odhalila řadu slabých míst, ale vždyť to je v konečném důsledku příležitost, jak nedostatky napravit. Přepracování by nepochybně zasloužil krizový zákon, uvažovat bychom však měli spíš o přijetí zvláštního zákona o kritické infrastruktuře. V něm by šlo ošetřit celou řadu nedostatků, které vnímáme na systémové úrovni.
Jak jsou z Vašeho pohledu připraveny subjekty kritické infrastruktury na probíhající koronavirovou krizi? Zastihla je připravené v tomto ohledu?
To je také velmi individuální. Třeba z hlediska ochranných pomůcek byl připraven málokdo, a především v prvních týdnech se proto nakupovalo hodně divoce. Zpočátku také chyběly bezkontaktní teploměry nebo termokamery, takže skutečně funkční režimová opatření na vstupu do objektů bylo možné zavádět až poté, co se je podařilo obstarat. Teď už je většina firem materiálně saturována a předzásobena.
Naopak z hlediska organizační připravenosti jsem byl velmi mile překvapen. Hodnotit mohu pochopitelně jen situaci u našich členů a tam proběhl přechod na krizový stav víceméně bezproblémově. Okamžitě byla zavedena přísná režimová opatření, většina zaměstnanců byla ze dne na den odeslána na home office, došlo k posílení komunikační infrastruktury, aby to interní sítě zvládaly. Těch opatření byly desítky. Díky tomu, že je naše členské firmy vzájemně sdílejí, mohli jsme z nich sestavit ucelený materiál, který je publikován na našem webu www.akicr.cz. Teď budeme publikovat navazující materiál, který obsahuje doporučení, jak opatření postupně uvolňovat a uvést organizaci zpět do normálního stavu.
Jaké škody může koronavirus napáchat v kritické infrastruktuře, pokud by se mu nechal ,,volný průběh"?
Pochopitelně, že fatální. Rizikem je především rozšíření nákazy mezi pracovníky kritických provozů, jako jsou řídící centra a dohledové dispečinky. Tam musí být přijata maximální bezpečnostní opatření, jak po stránce hygienické, tak organizační. Optimální je rozdělení těchto zaměstnanců do skupin a jejich vzájemné absolutní oddělení. Když se objeví nákaza v jedné směně nebo týmu, musí být provoz zajištěn dalšími, které s infikovanou nepřišly do žádného kontaktu. Vláda označila tyto zaměstnance za kritické a dala subjektům kritické infrastruktury vůči nim do ruky poměrně silné nástroje. Díky zatím platnému nařízení jim mohou dokonce zaměstnavatelé určit nejen to, jak se mají chovat v práci, ale také ve volném čase anebo jim nařídit povinný pobyt v určité lokalitě. Jde pochopitelně o dočasné, ale velmi užitečné rozhodnutí.