Nebezpečí mezi námi

Tento týden byla vydána zpráva, že se na londýnském letišti Heathrow nechal zaměstnat člověk, podezřelý z terorismu, v hledáčku tajných služeb a s pořádně dlouhým záznamem v rejstříku trestů, kde nechybí ani násilné nebo sexuální zločiny. Jedná se o selhání jednotlivců při vstupní kontrole nového zaměstnance nebo o selhání celého systému? Můžeme si býti jistí tím, kdo pracuje s námi na pracovišti?

Lze konstatovat, že tento případ není ojedinělý a mnoho podobných známe i z ČR. Je třeba v prvopočátku rozdělit povolání, kde se prověření historie zaměstnanců moc neřeší a na povolání, kde je to naopak velmi důležité. Letiště je jedno z těch nejlépe střežených míst z hlediska komerční bezpečnosti a má vlastní systém na prověřování uchazečů o zaměstnání. Stejně jako Heathrow i letiště v ČR požadují od svých uchazečů čistý trestní rejstřík, který uchazeč předkládá ještě před nástupem do zaměstnání. Následně probíhá vlastní systém prověřování zaměstnance, například pomocí veřejných databází a sociálních sítí. Taková pravidla se netýkají jen letišť, ale například ochrany důležitých budov nebo obsluha důležitých zařízení a technologií. Tolik praví teorie a nastavené procesy.

Jak se ale taková praxe realizuje v aktuální době nedostatku pracovních sil? Personalisté se shodují, že dlouhodobým trendem je slevovat z nároků na potenciální zaměstnance. Procedury se tedy obcházejí, důležité informace přehlížejí a vybírá se menší zlo mezi všemi uchazeči. Nejednou se lze setkat s čestnými prohlášeními, které jsou aktualizovány jednou za rok a jež dávají pocit zaměstnavatelům, že udělali dost pro prověření zaměstnance a že případné zamlčení faktu je důvodem k postihu zaměstnance, ale až po tom, co se něco stane. Ještě hůře, než komerční subjekty jsou na tom nezisková uskupení dobrovolníků. Zde mají personalisté prakticky svázané ruce nejen legislativou, ale i omezenými finančním i zdroji. Proto v případě např. volnočasových aktivit s dětmi, pořádaných různými zájmovými uskupeními si nikdy nemůžeme býti jistí, kdo se o děti skutečně stará.

Jaké jsou vlastně možnosti prověření uchazečů o zaměstnání? Jak už bylo zmíněno – výpis z rejstříku trestů, který ovšem nemusí mít vypovídající hodnotu. Jednak se mnohá drobnější odsouzení zahlazují a pak zde zobrazeny nejsou a všechny probíhající vyšetřování do doby vydání rozsudku zde rovněž nenaleznete. Jsou známy i případy padělání výpisu, neboť jeho pravost není kde ověřit a příliš ochranných prvků na sobě nemá. V poslední době se stále častěji využívají sociální sítě, otevřené databáze (katastr, obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, atp.) dále se množí požadavky na využívání tzv. Pre-employment screeningu, které poskytují některé personální i bezpečnostní společnosti. Jedná se o komplexní prověření všech zdrojů i vyšetřování v místě bydliště a předchozích pracovištích. Tuto metodu používá například i Policie ČR, která má k dispozici mnohem širší paletu zdrojů, které nejsou veřejné, jako je třeba přestupkový rejstřík. Jak ale běžný zaměstnavatel zjistí, že uchazeč není častým přestupcem? Oficiálně nijak, neoficiálně zbrojním průkazem, který garantuje, že jeho držitel nepáchá opakovaně závažné přestupky s výjimkou dopravních.

Psali jsme: Málo známá fakta z útoku na Pearl Harbor, o kterých možná nevíte

U mnoha těchto metod však narazíme na ochranu osobních údajů, antidiskriminační zákon, a nově i blížící se GDPR. Všechna tato opatření výrazně omezují možnosti, co po uchazeči může zaměstnavatel požadovat a tak se dá s nadsázkou konstatovat, že pro komerční subjekty bude v budoucnu stále těžší prověřovat své uchazeče před nástupem do zaměstnání a podobné případy se budou opakovat.

Celý problém by mohla vyřešit jedině změna legislativy, která by umožnila v odůvodněných případech stanovit požadavky bezúhonnosti, spolehlivosti a pravidelného prověřování ze strany zaměstnavatele, který patřičně odůvodní požadavky na zvýšené prověřování uchazečů o zaměstnání. V takovém případě by zaměstnavatel měl právo požádat pořízení výpisu např. z přestupkového rejstříku, karty řidiče, nebo jiné uzavřené databáze. Naproti tomu stát by mohl u takového zaměstnavatele provádět kontroly, zda jsou zaměstnanci periodicky prověřováni, když už byl klasifikován a schválen požadavek na zvýšené požadavky vůči zaměstnancům. Nyní podobná praxe existuje u bezpečnostních pracovníků komerční bezpečnosti a u státních zaměstnanců spadajících pod služební zákon.

Autor: David Rožek, bezpečnostní expert