Nebezpečí teroristických útoků je vyšší, než se dosud předpokládalo. Politici stále bagatelizují důsledky migrační krize.

Nebezpečí teroristických útoků je vyšší, než se dosud předpokládalo. Politici stále bagatelizují důsledky migrační krize.
29 / 05 / 2016, 10:15

Nebezpečí hrozí nejen ze strany teroristů schovaných případně mezi imigranty, ale zcela zásadně i od obyčejných migrantů vržených do zcela jiné a nesrozumitelné kultury.

Zkušený policista a policejní pedagog Svetozár Plesník se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz 28. května vyjádřil k nebezpečí současné migrační krize. Z textu vybíráme tři otázky, na které odpověděl.

Pokud jde o migrační krizi, je hlášen mírný úbytek imigrantů tzv. balkánskou cestou, ale na druhou stranu krize směřuje do Itálie, kde prý dochází ke značnému nárůstu zločinnosti. Merkelová je navíc terčem kritiky za to, že se nechá Erdoganem vydírat, a Turecko naléhá, že když nebudou zrušena víza, pustí migranty volně do Evropy. Považujete dohodu EU s Tureckem za funkční? A co dělat, pokud jde o tzv. italskou cestu? A co soudíte o snaze Evropské komise protlačit kvóty, ať se nám to líbí, nebo ne?

Migrační krize postihuje celou Evropu, aktivně ji řeší jen několik států, což je velká chyba. Problém migrační krize se musí řešit především jednotně a koordinovaně.

Když mluvíme o Itálii, starosta sicilského města Palerma Leoluk Orlanda prohlásil 25. dubna 2016: „Palermo se změnilo na druhý Istanbul či Bejrút.“ Italská Sicílie zažívá v posledních týdnech zuřivý boj o teritorium. Krvavé potyčky mezi sebou svádějí mafie, nechvalně známá Cosa Nostra, a bandy kriminálníků, které se dostávají do Evropy s migranty. Nejvíce migrantů, kteří letos připluli přes Středozemní moře do Itálie, pocházelo z Nigérie (asi 3 400), dalších asi 2 300 bylo z Gambie a zhruba stejný počet (asi 1 500 lidí) přijel ze Senegalu, Guinei, Pobřeží Slonoviny, Somálska a Mali.

O kancléřce Merkelové toho bylo již hodně napsáno, ale kolem její dohody s Tureckem kolují velké dohady. Největší problém dohody s Tureckem se spatřuje v tom, že neexistuje žádná záruka, že prezident Erdogan nepustí migranty volně do Evropy. Casus belli se vždy najde.

Tlak Evropské komise na evropské státy je velký, což mj. naznačuje i mimořádná návštěva zmocněnkyně německé vlády pro migraci Aydan Özoguzové v Praze, která se uskutečnila začátkem dubna. Myslím si, že tomuto tlaku nesmíme podlehnout. Důsledky neřešení migrační krize budou nedozírné.

Množí se úvahy o soužití muslimů s evropským původním obyvatelstvem a o tom, kolik běžných muslimů žijících dlouhodobě v evropských městech schvaluje teroristické útoky, a pomáhají tak krýt možné hrozby, byť sami nic nepodnikají. Jsou výsledky integrace muslimů povzbuzením k tomu, abychom z přijímání dalších migrantů strach neměli, anebo právě naopak?

Soužití různých etnik bylo, je a vždy bude velký problém. Každé etnikum má svoji kulturu, své zvyky, obyčeje, náboženství, které je zakořeněno už po staletí.

Ve „vysoké“ politice se tyto skutečnosti bagatelizují, přehlížejí se a lídři prohlašují, že v soužití nevidí problém, že je to jenom otázka času a vše se srovná. Bohužel o tom jen mluví, ale v tomto prostředí a s těmito lidmi nežijí. O situaci dostanou „informační svodku“ nebo krátce navštíví region. Potřebné podklady se zpracují, předají dále, komise je zhodnotí a vše vypadá na první pohled O.K.

Rozdíly kultur jsou dané stoletou historií a změna „oblečení a dočasná změna rétoriky“  na jejich postojích nic nezmění. Každý jedinec má právo na život, svoji kulturu apod., ale zároveň by nemělo být omezováno, nebo dokonce tyranizováno jeho okolí. Jednoznačně se musí přizpůsobit společnosti, ve které chce žít a pracovat, jinak nemůže zůstat. 

Myslím si, že ze strany migrantů nám hrozí určité nebezpečí, které spatřuji i v jejich agresivitě. Člověk, který utíká před válkou a potřebuje pomoc, si nemůže vynucovat přijetí v cizí zemi násilím a vyhrůžkami, útoky na policii, armádu… Proto současnou migrační vlnu nemůžeme srovnávat s migrací našich občanů v roce 1968, tak jako to prezentují někteří politici.

Informace z různých zdrojů naznačují, že nebezpečí útoků je vyšší, než se dosud předpokládalo. Stupňuje se podezření, že v Evropě působí rozsáhlá síť nedetekovaných spících buněk teroristů IS, které by mohly uskutečnit obdobné útoky na důležité objekty, jako byly atentáty v Paříži a Bruselu. Vše je jenom otázka času nebo přijetí potřebných opatření ze strany Evropy.

Někteří experti hovoří o tom, že bychom se měli v oblasti bezpečnosti a prevence proti radikálním islamistům inspirovat v Izraeli, který má s touto věcí letité zkušenosti a vlastní obranu bere snad nejdůsledněji ze všech. Lze si to představit? V čem bychom se mohli nebo měli „izraelizovat“?

V první řadě musíme definovat pojem „radikální islamismus“ jako teroristickou hrozbu pro Evropu a jak v takovéto situaci postupovat. Na terorismus jsou rozdílné názory, hlavně mezi názory expertů západního světa a tzv. třetího světa. Z toho důvodu se nedaří proti terorismu postupovat jednotně.

Když mluvíme o „izraelizaci“, tak známý izraelský expert  dr. Boaz Ganor definuje terorismus následovně: „Terorismus je záměrné použití násilí zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu v zájmu dosažení politických cílů.“ Naši „experti“ s ním souhlasí: „Jedná se o předem připravené a promyšlené násilí směřované proti nezúčastněným osobám, jehož smyslem je vyvolat strach jako prostředek k dosažení a splnění politických, náboženských nebo ideologických požadavků a cílů.“ 

Stačí si vzít jenom několik příkladů z izraelských zkušeností a situace v Evropě by se zlepšila:

a) terorismus, který provádějí radikální islamisté, má globální charakter a je zapotřebí proti němu patřičně na globální úrovni bojovat,
b) embargo na dovoz nebo vývoz zboží, které by mohlo být využité pro potřeby teroristické organizace,
c) jednotný a nekompromisní postup bezpečnostních složek a armády,
d) profesionální celní a pasová kontrola při vstupu na území Izraele a odchodu mimo něj; na území státu může vstoupit jenom osoba, která „není hrozbou“…

„Války byly a vždy budou, pokud však chceme bojovat proti jakémukoliv druhu terorismu a dalším hrozbám 21. století, je zapotřebí uvažovat racionálně a brát v úvahu všechny bezpečnostní aspekty a zároveň méně hovořit a více konat.“

Celý rozhovor zde.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace