EXKLUZÍVNĚ / Motivem teroristického útoku v Paříži byla nenávist, přinášíme bezpečnostní analýzu. Jaká poučení si vzít z pařížského masakru?
Požádali jsme o stanovisko k teroristickému útoku v Paříží bezpečnostního experta Zdeňka Kalvacha, ředitele Soft Targets Protection Institute, z.ú.
Pane řediteli, na základě prvních informací, které máme k dispozici k celému útoku, jaký je Váš názor na volbu cílů?
Podle mého názoru byly cíle vybrány velice zákeřně. Útočníci zvolili veřejná místa, kde se shromažďují lidé za zábavou a rozptýlením a která nenesou další symboliku náboženskou, nacionalistickou nebo jinak srozumitelnou. Domnívám se, že účast prezidenta Hollanda byla pro útočníky nepodstatná a neměli bychom se nechat zmást na falešnou stopu naší vlastní potřeby útoky racionalizovat víc, než udělali útočníci. Je to nejhorší možný scénář, protože znemožňuje předpovídat budoucí cíle. Restaurací, koncertů, obchodních center, dopravních uzlů a společenských akcí jsou denně stovky, ne-li tisíce.
Byl podle vás celý útok plánovaný?
To je naprosto jisté. Vzhledem ke komplexnosti útoku, materiálnímu vybavení útočníků, nutné koordinaci a dalším faktorům lze předpokládat, že byl připravován měsíce dopředu. Přípravná fáze volby vhodných cílů mohl být v tomto případně kratší, než je obvyklé. Je možné, že plán útoku byl připravený i mnohem dříve a nyní došlo k jeho aktivaci. Též se domnívám, že motivem není konkrétní událost, ani nárůst motivace určité teroristické buňky, ale exekuce na základě dlouhodobě prezentovaného odsouzení nás žijících na Západě islamisty globálního džihádu. Ten, kdo rozhodl útok spustit, nemusí vůbec řešit nějaké větší zapojení Francie do operací v Sýrii. To je opět naše potřeba útoky racionalizovat, protože jinak bychom se s nimi nebyli schopni vyrovnat.
Jaká poučení bychom si měli vzít z pařížského masakru?
Z hlediska taktiky je mimořádně podstatné vnímat ukázkově předvedený princip výběru cíle a způsobu provedení útoku. Když procházíte jednotlivá média, zjistíte, jak různě pojmenovávají místa činu. Některá hovoří o jedné restauraci, jiná o sousední a některá pojmenovávají danou ulici. Je z toho zjevná nejistota, co přesně bylo cílem útoku - měl to být prezident, fotbalový stadion nebo restaurace vedle stadionu? Koncert byl vybraný kvůli židovským majitelům, metalu nebo americké skupině? Snaha konkretizovat předmět útoku a porozumět „nebezpečným vlastnostem“, pro které se stala cílem, je zjevně naší silnou potřebou. Útočníci však takto nepřemýšlí. Jejich cílem operace je jednoduše co nejvíce mrtvých, za co nejmenší cenu. Teror není detektivka, není v tom moc osobního a mnohem méně symbolického, nic, co by nám mohlo pomoci předvídat, koho z nás se to bude příště týkat. Cílem je dostatečný počet lidí kdekoliv, kdykoliv a musíme to tak přijmout, abychom byli schopni reagovat.
Druhým podstatným poučením je poznání, že boj s terorem není o armádě a speciálních jednotkách. Útok ukázal, že stávající protiteroristická opatření, nejsou funkční. Problém je v tom, že současný přístup boje s terorismem je příliš centralizovaný, omezuje se na tvrdé bezpečnostní prvky, ochranu kritické infrastruktury a represivní posilování policejní přítomnosti, které na mě čím dál tím více působí jako bezradnost.
Vidíme, že cílem útoků jsou stále znovu a znovu a znovu jiné cíle, než na které se vlády orientují. A dělají se jinými zbraněmi a jinak, než na co vlády kupují drahé technologie a orientují své bezpečnostní rozpočty. To, co reálně řešíme, je islamistický teror, který má svá specifika, svůj styl. A islamisté ho nemění již řadu let. Místo toho, abychom se na tato specifika zaměřili, pořádáme teoretické diskuse o všech možných i nemožných typech terorismů, chráníme draze objekty, na které stále nikdo neútočí, zatímco ty skutečně ohrožené a napadané se téměř přehlíží. Až tragikomicky zněla některá vyjádření politiků po útoku v Paříži, která vytýkala teroristům jejich nečestný způsob boje. Vždyť nejde o mimořádnou mazanost útočníků, ale slepotu a neschopnost vlád zacílit bezpečnostní systém správně a zvolit opatření s důrazem na účelnost namísto populistického efektu.
Rychlá, drahá a silová řešení nejsou proti terorismu účelná. Uzavření hranic, povolání armády, ani investice do technologií nejsou to, co funguje na současný problém terorismu v Evropě. Je třeba změnit paradigma a začít pracovat na posílení odolnosti (resilienci) velmi širokého množství potenciálně ohrožených subjektů a jednotlivců. To vyžaduje důraz nikoli na speciální jednotky a armádu, ale právě naopak na laickou veřejnost. Nikoli na technologie, ale procedury a režimová opatření. Nikoli na zastavení útočníka, ale odrazení a zmírnění dopadů.
Co by se tedy podle Vás mělo nyní udělat, tak abychom se na útoky připravili?
První, co je třeba udělat je identifikovat a zahájit soustavnou spolupráci státních bezpečnostních složek s potenciálními cíli teroristického útoku v ČR. Těmi jsou především tzv. měkké cíle, které se dají standardně analyzovat a vyhodnotit jejich reálná míra ohrožení. Typicky jde o obchodní centra, židovské objekty, některé mezinárodní hotely, společenské akce, dopravní uzly apod. Zodpovědnost za jejich bezpečnost je v tomto případě zcela jistě sdílená a aktivita musí být vyvíjena z obou stran. Nelze očekávat, že se o všechny stát postará, ale může poskytnout metodickou či finanční podporu, vytvořit systém včasného varování a nastavit některé sdílené krizové postupy. Pokud by v České republice hrozil teroristický útok, měl by existovat systém varování potenciálně ohrožených subjektů. V případě realizace teroristického útoku nelze očekávat, že útočníky zachytíme při nějaké vstupní kontrole, nebo je budeme schopni ihned zastřelit. Můžeme ale udělat mnoho pro to, aby se ostatní subjekty včas varovaly, věděly, co mají dělat pro svou ochranu a dopad útoku se významně snížil.
Management mezinárodního hotelu nebo obchodního centra může mít vytvořený krizový plán, připravené varování do rozhlasu, ujasněné, kde je možné schovat bezpečně návštěvníky apod. To, co je běžné pro požární ochranu je možné připravit i pro typové situace v případě závažných havárií a agresivních útoků.
Aktivizace veřejnosti je klíčová i pro výměnu informací, sdílení podezření od samotných subjektů, kteří jsou mnohdy jediní schopní rozpoznat, co je v daném prostředí normální a co je již podezřelé. Dlouholetá uklízečka obchodního centra nebo školník poznají nebezpečný předmět dříve než profesionální pyrotechnik, který objekt a předměty v něm nezná.
Prvotní report Soft Targets Protection Institute, z.ú. k útoku ve Francii nabízíme zde (PDF)