Nešťastnému sledu událostí někdy zabránit nelze, zvýšená ostražitost má být samozřejmostí, říká instruktor Pavel Černý ke střelbě v Bratislavě

Nešťastnému sledu událostí někdy zabránit nelze, zvýšená ostražitost má být samozřejmostí, říká instruktor Pavel Černý ke střelbě v Bratislavě
Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ilustrační obrázek
10 / 03 / 2023, 17:00

Security magazín oslovil zkušeného instruktora a prezidenta spolku Liga Libe Pavla Černého, aby se vyjádřil k bratislavské nešťastné události, kde na Akademii policejního sboru v Bratislavě postřelil instruktor dvacetiletou studentku. Té hrozí doživotní následky. Jaký je pohled Černého na věc?

Instruktor střelby na Akademii policejního sboru v Bratislavě postřelil dvacetiletou studentku, které hrozí doživotní následky. Nese podle Vás zodpovědnost výhradně instruktor?

Neznáme naprosto všechny okolnosti toho případu, abychom mohli vynést autoritativní soudy a říct, jakou vinu či nevinu na tom měl či neměl. Samozřejmě by se takové věci stávat neměly, je to velká tragédie. Pokud ale čím dál více manipulujete intenzivněji se zbraní, tím je větší šance, že se něco může stát. Kdysi se lidově říkalo: kdo si hraje zbraní, tak se pak s ní poraní. Ono na tom skutečně něco bude, i když pistole není vlastně o moc nebezpečnější než motorová pila nebo jakýkoliv jiný nástroj, zvláště je nutno se mít na pozoru u věci, která je primárně zkonstruována k tomu, aby někomu ublížila. Výcvik by měl být sice co nejreálnější, ale vždy s ohledem na bezpečnost. Na případu je paradoxní i smutné, že se to stalo zrovna zkušenému instuktorovi, který má bezpečnost na cvičišti nebo střelnici zajišťovat a být vlastně jejím garantem.

Nicméně je dlužno dodat, že lidé jsou, i přes jakýkoliv systém opatření, bytosti chybující. Častěji se to prostě stává jiným - když jsou lidé na palebné čáře, tak se třeba poraní mezi sebou či někdo sám sebe. protože se tam může najít nějaký s prominutím, ,,trouba", který nedodrží příslušné pokyny instruktora. Já jsem byl dlouhá léta garantem kurzu pro speciální zbraně, hlavně brokové. Na policejní škole jsem nechal vybudovat místnost, které jsme říkali sušárna, proto, že byla určena pouze pro suchý výcvik se zbraní. Všude bylo napsáno, například na dveřích či uvnitř, že tam NESMÍ prostě být ostrý náboj. Vzájemně se lidé pak kontrolovali, jestli tam náhodou někde ostrý náboj skutečně nebyl. Přesto se tam jednou náboje ocitly, dokonce je tam vnesl příslušník speciální složky, co byl na mém kurzu. Zapomněl prý. Tragédie byla při daném typu cvičení pak na spadnutí...

Údajně měl být mezi slepými náboji ve zbrani i jeden ostrý, jak se tam mohl dostat, zvlášť kdy jde o zkušeného instruktora?

Právě toto se nesmí stát. Musíme také říct, že žel smůla může být někdy velkým faktorem, který hraje roli, proto všechna ta opakovaná prověřování, která se navzájem kryjí, by měla podobným věcem zabránit. Někdy ale té náhodě, sledu událostí, zabránit prostě nelze, takže zvýšená ostražitost by měla být samozřejmostí. Avšak, lidé by měli mít pokoru, neměli by nahrazovat soudce a někoho odsuzovat. Ale brát to jako takové memento a říci, že budou z tohoto důvodu ještě více dbát na bezpečnostní opatření, aby se třeba zmíněný případ nestal jednou jim. Prostě poučit se z chyb druhých. Lepší než pak z vlastních...

Dá se vůbec podobným situacím nějak předcházet?

Určitě dá, jak už jsem o tom mluvil, právě tou opatrností. A též tím, že vám zbraň nezevšední, míněno do té míry, že ji začnete brát jako něco bezproblémového či naprosto běžného. Vidíte pak lidi na střelnicích, kteří postupně ulevují z bezpečnostních zásad. Je potřeba neustále ověřovat stav zbraně, tedy provádět její kontroly, pořád dokola. Kdyby alespoň lidé dodržovali dvě ze tří hlavních zásad, to znamená prst mimo spoušť, bezpečný úhel míření a stálé, již zmíněné opakované ověřování stavu zbraně, tak se prostě nemůže nic stát.

Jaká bezpečnostní pravidla panují obecně na českých cvičištích nebo střelnicích? Jsou z Vašeho  pohledu dostatečná, nebo vidíte nějaký prostor pro zlepšení i ve světle této události?

Otázka je, co jsou dostatečná bezpečnostní pravidla. Měl jsem nedávno diskusi o tom, co znamená, ,,že je člověk vycvičený" či do jaké míry. Každý na to může mít jiný názor či pohled. Výcvik je každopádně něco, co vlastně nikdy neskončí, ale pokračuje dál. Je to prostě neustálý proces udržování či obnovování potřebných dovedností atd. Musíme si uvědomit, že pokud člověk nemá dlouho zbraň v ruce, tak se potřebné schopnosti jaksi ztrácí, kdy třeba s ní dlouhodobě přestane manipulovat tak samozřejmě dochází k zhoršování úrovně bezpečnosti. Je proto nutné průběžně se zbraní cvičit. A samozřejmě než začnete cvičit, tak si vždy prověřit stav zbraně. Pak zde máme skupinu lidí, kteří prostě nemají pokoru, protože se podle nich nemůže nic stát, ale ti jsou právě nejnebezpečnější.

Nicméně pokud mám mluvit obecně, ČR má poměrně náročnou zkoušku na zbrojní průkaz, kde se především extrémně dbá, zejména v praktické části, na bezpečnost. Jsme proto zemí, kde držitelé legálních zbraní mají již z podstaty vstupních podmínek vysokou úroveň bezpečnosti. Já dělám zkušebního komisaře skoro 25 let a mohu tak říct, že rozhodně to nejsou ty časy, kdy někdy v 90. letech zájemce o zbrojní průkaz snad od někoho dostal ,,papír" takříkajíc za husu. Největší část zájemců o zbrojní průkaz nyní odpadá ne na testu, ale na praktické části zkoušky, zejména na chybách ve zmíněné manipulaci se zbraní. Takže dnes máme takové dostatečné funkční síto, které garantuje plošnou úroveň majitelů legální zbraní. Víte, u policie je situace taková, že vždy záleží na tom, kolik času výcviku věnují, jakou policejní školou dotyčný člověk prošel, jaké tam měl učitele, jaké má nyní a kolik času má též pak instruktor na výcvik mu svěřených policistů. Protože to může být nejlepší instruktor, ale když služební příprava v daném místě je osekaná či formální, tak se to může projevit tím, že ten policista vystřelí omylem. Třeba jako v mateřské školce, jak se to stalo před několika dny v Přerově. Což by se pochopitelně stát nemělo, ne?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tagy článku