Noční můra zpravodajských služeb - terorista jako osamělý vlk

Noční můra zpravodajských služeb - terorista jako osamělý vlk
Autor: Redakce|Popisek: Ilustrační foto
04 / 01 / 2015, 20:30

Přetiskujeme článek Jana Šubrta z Bezpečnostní informační služby, který byl zveřejněn 19.12.2014.

OSAMĚLÝ VLK V SYDNEY. A PŘEDTÍM V PAŘÍŽI, V LONDÝNĚ A V BOSTONU

Noční můra černých snů ožívá. Bez nadsázky lze říct, že máme co do činění s novou formou terorismu. Útulná kavárna, šedivá ulice, nebo bezvýznamné náměstí přestávají být bezpečným místem. A nepomůže, ani kdyby sledovací služby měly stokrát víc lidí. Záleží jen na tom, zda „osamělý vlk“ udělá chybu – někde něco řekne, něco naznačí, vyvolá pozornost. O to větší role připadá veřejnosti. Bez otevřených očí a nastražených uší každého z nás se v těchto případech zpravodajské služby a policie neobejdou.

Boston, Londýn, Paříž, Sydney. Čtyři smrtící útoky, které nebyly v režii jakékoliv teroristické organizace. Jejich aktéři i způsoby provedení, připomínající vražedné výpady osamělých vlků, jsou pro zpravodajské služby noční můrou z nejčernějších snů.

Není se čeho chytit

Pokud má zpravodajská služba v předstihu zabránit teroristickým útokům, musí pronikat do prostředí a blízkosti teroristických organizací, kde jedině lze sbírat informace o jejich cílech a záměrech. Je to složité a mimořádně nebezpečné. Stačí malé uklouznutí a z agenta je mrtvý muž. Nicméně je to šance, která v případě osamělého útočníka neplatí. Izolovaný sólista prakticky nezanechává stopy. O svých plánech a úmyslech se nesvěřuje blízkým, kamarádům ani přátelům. Co připravuje, je pouze v jeho hlavě, do které mu nikdo nevidí. Jinými slovy: není se čeho chytit.

Téměř nemožná obrana

Obrana, tedy možnost preventivního zásahu, prakticky neexistuje. Člověka, který prochází databázemi závažně podezřelých osob, lze samozřejmě nepřetržitě sledovat. Dva, tři týdny, ale rozhodně ne dva, tři roky. Nepomůže, ani kdyby sledovací služby měly desetkrát nebo stokrát víc lidí. A navíc – zaútočit může jedinec, na kterém není stín sebemenšího podezření. Záleží jen na tom, zda „osamělý vlk“ udělá chybu. Někde někomu něco řekne, něco naznačí, jeho chování a jednání vyvolají pozornost. O to větší role připadá veřejnosti. Bez její pomoci, bez otevřených očí a uší každého z nás se v těchto případech zpravodajské služby a policie neobejdou. Spolehlivá, účinná obrana by byla možná asi jen tehdy, pokud by polovina lidstva byla policisty a každý z nich hlídal „svého civila“.

Nový fenomén

S trochou nadsázky lze říct, že máme co do činění s novou formou terorismu, která vstupuje  – vnáší strach – do každodenního života. Jak říká jedno staré čínské přísloví: zabij jednoho a postrašíš deset tisíc. Dlouho byly cílem teroristů hlavně symboly – „dvojčata“ Obchodního centra v New Yorku, u nás by to mohly být Pražský hrad, Národní divadlo, nebo Národní muzeum. V úvahu připadaly – a stále připadají – elektrárny, přehrady, ambasády a také tzv. měkké cíle: metro, železnice, letiště, nákupní centra, sportovní stadióny a další objekty, kde se shromažďuje co nejvíc lidí. S příchody „osamělých vlků“ to ale může být také kterákoliv bezvýznamná ulice, silnice, náměstí. Celý veřejný prostor přestává být bezpečným místem.

Stačí sekáček na maso, nůž a internet

Obvykle jde o lidi na okraji společnosti, lidi v bezvýchodné situaci, bez perspektivy, bez naděje na společenské uplatnění. Vyloučit ale nelze ani dobře maskovaného fanatika z noblesní rodiny a prestižní university. Obrazně řečeno to může být kdokoliv, kdo má doma sekáček na maso, nůž a internet. Sedmdesát procent případů, kdy lidé podléhají indoktrinaci radikálním islámem, lze připsat na vrub internetovým serverům s džihádistickou ideologií. Webům s konkrétními návody kde zaútočit, jak útok provést, s výzvami typu „Nečekej na výcvik a rovnou proti nepřátelům jednej“, „Každý muslim má povinnost podporovat své bratry v boji“ apod.

Dilema naší civilizace

Možnost být kdekoli a kdykoli terčem zběsilého, smrtícího útoku “osamělého vlka“ velmi komplikuje život a fungování euroatlantické civilizace. Opakovaně, a v ještě větší míře, jsme nuceni nastolovat kardinální celospolečenské dilema: Chceme více svobody na úkor bezpečí, nebo chceme více bezpečí na úkor svobody? Necháme se dotlačit do stavu, kdy omezíme svobody a odstoupíme od systému našich hodnot a principů demokracie? To jistě nelze připustit. Řešení je v široké diskusi při hledání vyváženého stavu „svoboda – bezpečí“.

Jan Šubert

Psali jsme také:

České tajné služby se obávají radikálních islamistů. Požadují změnu zákona o tajných službách

Cestovní manuál agentů CIA o kontrolách na ruzyňském letišti

Další teroristický útok ve Francii - vláda povolává do ulic další policisty a vojáky

Vykřikl „Allahu Akbar!” a autem najel do chodců - pomatenec řádil ve Francii.

Islamisté zaútočili v australském Sydney

DETEKT - nesledují vás tajné služby?

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace