foto: Úřad vlády/Premiér Andrej Babiš
Když premiér Andrej Babiš na jednání vlády ostře upozornil, že v otázkách členství v obranných aliancích a protiraketových iniciativách často chybějí jasná usnesení vlády a že o zásadních věcech rozhodovali spíše úředníci než ministři, nebylo to jen o jedné konkrétní agendě.
Šlo o princip, jehož cílem je vrátit řízení státu do rukou těch, kdo za něj nesou politickou odpovědnost před občany. Novelizace jednacího řádu vlády, kterou Úřad vlády předložil k připomínkám, je v tomto kontextu logickým a potřebným krokem. Není útokem na transparentnost. Je nástrojem, jak zajistit, aby rozhodovali volení a kontrolovaní politici, nikoli anonymní byrokracie.
Dosavadní jednací řád vlády pochází z konce 90. let a za tři desetiletí prošel desítkami dílčích novelizací. Výsledek je nejen podle premiéra nepřehledný, ne vždy odpovídá realitě fungování vlády a obsahuje ustanovení, která buď zastarala, nebo se v praxi stejně nevyužívají. Úřad vlády proto připravil text, který systematizuje pravidla, odstraňuje nadbytečnosti a kodifikuje to, jak kabinet ve skutečnosti pracuje. Příprava začala už za předchozí vlády. Nejde tedy o účelovou změnu šitou na míru jednomu premiérovi, ale o dlouhodobě potřebnou aktualizaci.
Transparentnost zůstává, vláda jen modernizuje zastaralý jednací řád
Kritikové hned po uniknutí návrhu varovali před omezením transparentnosti, utajováním hlasování a posilováním moci premiéra. Tyto obavy však narážejí na fakta. Možnost, aby předseda vlády výjimečně upravil lhůty připomínkového řízení, omezil okruh připomínkových míst nebo v konkrétním případě stanovil, že se řízení neprovede, je v jednacím řádu už od roku 1998. Nový text ji pouze přebírá a upřesňuje.
Připomínková řízení k nelegislativním materiálům zůstávají. Legislativní návrhy se nadále řídí legislativními pravidly vlády, kde se okruh připomínkových míst dokonce rozšiřuje. Zvukové záznamy z jednání vlády podléhají třicetileté ochranné lhůtě podle kompetenčního zákona. Tato úprava byla přijata na základě návrhu předchozí vlády. Jednací řád se pouze uvádí do souladu se zákonem. Žádné nové omezení nezavádí.
Podobně je tomu s otázkou hlasování jednotlivých ministrů. Vláda je kolektivní orgán. Odpovědnost nese jako celek. Zveřejňování jmenovitého hlasování u každého bodu není univerzální standardem a v řadě případů ani praktické. Nová pravidla podle vlády nijak nebrání tomu, aby vláda sama rozhodla, kdy a v jaké podobě bude výsledky jednání komunikovat veřejnosti. Mluvčí vlády bude nadále informovat o výsledcích. Transparentnost vůči občanům se nemění. Mění se pouze vnitřní organizace práce kabinetu tak, aby byla efektivnější a odpovídala realitě.
Babiš a vláda: Novelizace jednacího řádu jako obrana proti úřednické svévoli
A právě zde se vracíme k podstatě. Za předchozí vlády se v bezpečnostní a zahraniční politice opakovaně stávalo, že klíčová rozhodnutí a pozice vznikaly na úrovni úředníků a expertů. Premiér Babiš to na jednání vlády jasně pojmenoval: „už nerozhoduje Pojar“. Ministrům připomněl, že o členství v aliancích nebo o konkrétních závazcích musí rozhodovat vláda a premiér, kteří za to nesou politickou odpovědnost. Ne anonymní úředník, který není volený a jehož jméno veřejnost často ani nezná. Tento přístup není autoritářstvím. Je to návrat k principu, že výkonnou moc vykonávají ti, kdo skládají účty voličům.
Nový jednací řád tuto logiku podporuje. Umožňuje premiérovi v odůvodněných případech efektivněji řídit proces, aby se vláda nezdržovala formálními překážkami u věcí, které vyžadují rychlé politické rozhodnutí. Zároveň zachovává prostor pro odbornou diskusi tam, kde je potřeba. Premiér může jednání uzavřít, pokud je to z hlediska citlivosti nebo efektivity nutné. Ani to není novinka. Je to standardní nástroj řízení kolektivního orgánu.
Obavy z „zatahování opony“ působí přehnaně. Veřejnost má právo vědět, co vláda rozhodla a proč. Má právo kontrolovat ministry prostřednictvím parlamentu, médií a voleb. Nemá však nárok na to, aby každý interní postup, každý pracovní zápis a každá fáze přípravy materiálu probíhala jako veřejné divadlo. Takový přístup by vládu paralyzoval a rozhodování by fakticky přesunul do rukou těch, kdo nejsou volení a kdo za výsledek nenesou přímou politickou odpovědnost. Přesně proti tomu se současný premiér vymezuje.
Modernizace jednacího řádu je tedy součástí širšího úsilí vrátit rozhodování tam, kam patří: k voleným politikům, kteří jsou pod veřejnou kontrolou. Není útokem na transparentnost. Je její předpokladem. Protože skutečná transparentnost spočívá v tom, že občané vědí, kdo rozhodl a kdo za to nese odpovědnost. Ne v tom, že se každý pracovní postup stane předmětem nekonečných formálních kol. Pokud má vláda řídit stát efektivně a odpovědně, potřebuje k tomu funkční vnitřní pravidla. Nový jednací řád je právě takovým nástrojem. A kdo kritizuje jeho aktualizaci, měl by nejdříve vysvětlit, proč by měla současná vláda dál pracovat podle zastaralého textu z doby, kdy se o řadě klíčových věcí rozhodovalo mimo její přímou kontrolu.
Tagy