Autor fotografie: Dollar Photo Club|Popisek: Ilustrační foto
V květnu 2014 jsem spolu s předsedou spolku Šalamoun Johnem Bokem navštívil ve vězení pana Jaroslava Žižku odsouzeného na deset let za to, že se bránil člověku, který se v noci vloupal do jeho domu a vyhrožoval zabitím nejen jemu, ale i jeho družce a postiženému desetiletému synovi.
Pan Žižka volal policii, ale ta nepřijela, a tak mu nezbylo než bojovat o život vlastníma rukama proti čtrnáctkrát trestanému, fyzicky zdatnému násilníkovi, který ho hodil na kulečníkový stůl, zalehl a škrtil.
Pan Žižka z posledních sil šmátral kolem sebe čím by útočníka zastavil. Našel v rohu stolu nůž a pokusil se ho bodnout do nohy. Útočník se ale prudce pohnul, rána šla do břicha, ale nebyla smrtelná. Pan Žižka dnes sedí sedmý rok ve vězení. Byla půlnoc a Žižka spal ve svém domě. O půlnoci ho vzbudila družka, že do domu vnikl zadním oknem její milenec, se kterým se den předtím rozešla a křičí, že všechny zabije. Policie, kterou pan Žižka volal na místo, nepřijela. Pan Žižka se snažil opilého souseda trestaného čtrnáctkrát za násilné trestné činy a v době útoku čerstvě obviněného z násilí na skupině obyvatel poté, co honil své romské příbuzné s hasičskou sekerou v ruce, dostat ze svého bytu po dobrém.
Věděl, že, když se napije, neví, co dělá. Nejdříve jenom křičel, vyhrožoval a zastrašoval. „." Já jsem se nebál o sebe, já jsem se bál o kluka. On mě chytil normálně tadyhle a vnesl, vrazil se mnou prostě do těch dveří a porazil mě na kulečníkovej stůl a on byl kopáč, on kopal výkopy, já jsem v jeho rukou byl jak hadrová panenka,“ popsal situaci Žižka. Proto v zoufalství hledal cokoliv, čím by útok agresora zastavil. A našel nůž. Útočníka bodl jednou, soudní znalec tvrdí dvakrát. Žádná z těchto dvou ran nebyla smrtelná. Agresor se sesunul z kulečníkového stolu, opřel se vsedě o zeď a pan Žižka běžel znovu volat policii a záchranku do jiné místnosti. Když konečně po neuvěřitelně dlouhé době policie přijela, našli policisté v těle útočníka celkem osm bodných ran.
Družka pana Žižky, se kterou už v podstatě kvůli jejímu paralelnímu vztahu s útočníkem nežil, naznačila některým svědkům, dokonce i přes SMS, že jaksi vše dokonala. Soud nicméně svědectví nepřipustil a označil pana Žižku za vraha, přestože charakter šesti bodných ran byl zcela jiný. Soudkyně odsoudila pana Žižku na deset let za mříže. Spravedlnost po česku? Policie z obvodního oddělení v Kladně nezajistila vražednou zbraň, dokonce z ní ani nesejmula otisky prstů a kriminálka se na místo činu neobtěžovala ani přijet. Důkaz, že pan Žižka nebyl vrahem tak selháním orgánů činných v trestním řízení nebylo možné soudu předložit. Výhružnou sms, která zněla: „Jestli budete mluvit stane se vám to co Jurovi“, zastrašila bývalá družka pana Žižky svědky. Výsledkem bylo deset let vězení pro toho, který nevraždil a žádný trest pro toho, kdo zasadil útočníkovi zastavenému v jeho útoku šest ran, které byly smrtelné. Zabití v sebeobraně soud vyloučil a odsoudil pana Žižku za vraždu. Vzal mu deset let života, působil jeho psychické zhroucení, ve vězení dnes sedí zničený člověk, který neustále znovu a znovu zkouší pochopit jak je to možné, jak funguje česká justice a spravedlnost v této zemi.
Dlouholetý pobyt ve vězení ho pozvolna připravuje o majetek. O dům, ve kterém žil a dům, který zdědil po rodičích. „Ten soud mě vlastně připravil o třináct miliónů korun“, řekl mi pan Žižka, dříve podnikatel, dnes vězeň převážený na vozíku, který je schopný dostat se těch pár kroků do návštěvní místnosti jen o berlích. Zničení jeho života je totální a nevratné. A křivdu, kterou cítí nelze odčinit.
Nejstrašnější věta, kterou slyšel od člověka z aparátu justice zněla: „Co vyvádíte? Dostal jste jen deset let. Spodní hranici trestu. Taky jste mohl dostat osmnáct let.“
Podobných obětí české justice najdete v českých věznicích několik. A budete je nacházet stále, dokud bude selhávat policie i soudy při prošetřování co přesně se stalo ve vypjatých momentech když někdo násilím vnikne do vašeho bytu.