KOMENTÁŘ: Od autentické pravice k ruskému objetí. Václav Klaus se zproněvěřil hodnotám, které kdysi zastával

Václav Klaus, nepochybně jedna z nejvýraznějších polistopadových politických figur, prodělala během let poměrně zásadní ideový vývoj. Od jasného a ryzího zastánce pravice a ,,neviditelné ruky" trhu se Klaus dostal na pozice, které jsou v přímém rozporu s tím, co hlásal ještě před 20 nebo 30 lety.

Ve světle stále probíhající prezidentské volby není od věci připomenout bývalé české prezidenty, kteří nechali nesmazatelnou stopu v historii tuzemské politiky. Václav Klaus byl po listopadové revoluci nezpochybnitelným zastáncem významných liberálních ekonomických reforem a změn, které utvářely znovuobnovený kapitalismus. Za Klause došlo k velké a malé privatizaci, a v rámci druhé jmenované si člověk, který měl našetřeno z doby socialismu, mohl koupit třeba za půl milionu korun hospodu.

Klaus založil v roce 1991 Občanskou demokratickou stranu, s níž o rok později vyhrál volby a stal se premiérem. Musel řešit ve funkci také rozdělení Československa, k němuž bylo nakročeno poté, co Vladimír Mečiar vyhrál na Slovensku volby se svou HZDS. Bylo jasné, že Československo bylo neudržitelné, protože Mečiar požadoval konfederaci, což Klaus odmítal.

V roce 1997 došlo k tzv. sarajevskému atentátu, za nímž stál Jan Ruml a Ivan Pilip, přední političtí činitelé ODS, kteří přešli v únoru 1998 do nové Unie svobody, která slavila ve volbách 1998 relativní úspěch a dostala se do parlamentu. Po volbách 1998 podepsal Klaus s Milošem Zemanem, který vedl v té době ČSSD, opoziční smlouvu, již tvrdě zkritizoval Václav Havel, byť tato forma vládnutí nebyla nikterak neznámou a používaly ji i jiné státy.

V roce 2002 přišlo velké rozčarování v dalších volbách, které vyhrála ČSSD, a Klaus odešel poražen. Složil na konci roku 2002 funkci, v níž jej vystřídal ,,nenáviděný" Mirek Topolánek. Klaus si zároveň vytovřil předáním stranické funkce předpolí k blížící se prezidentské volbě v roce 2003. V ní nebyl rozhodně favoritem, a předpokládalo se, že ji poměrně jasně vyhraje Zeman, protože měl mít dostatečný počet hlasů. Nicméně k jeho překvapení jej nevolili ani někteří sociální demokraté a Zeman jim to nikdy nezapoměl, když ČSSD později ve funkci prezidenta nesčetněkrát škodil, a to zcela vědomě.

V druhé prezidentské volbě 2008 Klaus obhájil svůj post proti ekoomovi Janu Švejnarovi, ale hlasování předcházela ostrá a můžeme říct i špinavá kampaň plná vzájemného osočování mezi ČSSD a ODS. Nutno dodat, že ke zvolení pomohli Klausovi také přeběhlíci z řad ČSSD - Evžen Snítilý, Michal Pohanka a Miloš Melčák. Klausovo druhé funkční období poznamenala na konci amnestie, kterou udělal natruc justici, s níž měl trvalé spory ještě předtím, než se stal prezidentem.

Dvě období Klausova ,,panování" byla přinejmenším kontroverzní, ať už se týče udělování sporných milostí, již zmíněné amnestie či vetování některých zákonů. Klaus byl také velkým kritikem Lisabonské smlouvy, a dokonce prý zvažoval, že by se vzdal kvůli ní své funkce. Klaus se tak jako tak v roce 2013 stal po mnoha letech soukromým občanem, ale současně čilým až sžíravým komentátorem a pozorovatelem politického dění.

V této době jsme však mohli u Klause vidět pozoruhodný myšlenkový přerod, kdy už nepředstavuje vyhraněného pravicového liberála, ale naopak sklouzl na tenký proruský led. Jasně se to ukázalo například při útoku Ruska na Ukrajinu 24. února 2022, kdy Klaus v podstatě převzal prokremelskou propagandu, jež hlásá, že za konflikt může rovněž Západ, který dovolil, aby se NATO rozšiřovalo na východ. Klaus už ovšem  neřekne, že se žádné NATO na východ nerozšiřuje, ale jednotlivé státy do něj vstupují na základě svobodné vůle ze strachu před nevypočitatelným Ruskem. Na druhé straně ruský vpád do suverénní země Klaus alespoň formálně odsoudil.

Převzaté ruské narativy jsou ale patrné i jinde, ve společenském diskurzu na téma evropských institucí, zahraničně-politického směřování naší země a v jiných oblastech. V mnoha případech je více než jasné, že Klaus nicméně přímo kopíroval pruruskou propagandu, když například zpochybňoval, že masakr v Buči spáchali ruští okupanti. Klaus tehdy v rozhovoru pro Frekvenci 1 prohlásil: „Já nevím, zaprvé já se tím neživím, že bych sledoval tyhlety obrázky. A prostě určitě jsou tragické. Na druhé straně by bylo dobře vědět, co z toho je skutečně autentická fotografie a záběr a co z toho nastylizovaná propaganda."

Předtím Klaus podrobil kritice pandemii koronaviru, kdy prohlásil, čímž popudil epidemiology a lékaře, že koronavirus je nemoc na úrovni chřipky. Sám touto ,,chřipkou" následně onemocněl. Kritizoval vládní politiku, která se týkala opatření proti epidemii a naschvál nenosil roušku, za což dostal i pokutu, i když ji soud následně zrušil.

Dnes už je Klaus člověkem, který v mnoha ohledech nahrává ruské propagandě, pokud ji sám vědomě nepřebírá. Je to smutný konec kdysi výrazné politické persony s jasně vyhraněnými prozápadními a liberálními názory. Klaus se tak zpronevěřil hodnotám, které kdysi zastával v devadesátých letech.

Tagy